PA JA BLONEC

Primárně si je třeba rozdělit MH na částí

severní, jižní, východní a západní

ulice jdou z jihu na sever čísly nahoru
( jih .. první , sever .. třeba stá )
ulice se značí St ( jako street )

např. E24st ( východní 24st)

východní a západní se dělí od středu
resp. od 5th AVENUE

velké ulice od jihu na sever
jsou AVENUE od 1(východ) do
11 ( západ )

Jižní část
( je to jen co si pamatuju, takže i mírné nepřesnosti )

1 .. Battery park .. cesta na sochu svobody a ostrov Liberty
.. je třeba na www.neywork.com .. najít Island of Liberty
a zajistit si časovou vstupenku na sochu
2 .. Ferry na State Island ( zdarma cesta kolem sochy svobody )
3 .. historicko finanční část
4 .. krásné pobřeží s výhledem na Brooklyn, historické krámky
a původní rybářské budovy
5 .. cesta přes Brooklyn Bridge ( krásné fotky na MH )
je třeba se po patě BB vrátit cca 200 m to centra a tam je středem
cesta po BB
6.. zbytek finančního centra, zajímavé a přístupné budovy do cca 30 patra
pěkný výhled na původní dvojčata , naproti je Century 21 ( jeden z
nejlevnších značnkových krámů , trochu skoro tržnice ale dá se )
7 .. Wall street ( zajímavé budovy, burza, chrám atd )
8 .. čínská čtvrt ( zásadně přesahuje do Little Italy ), mnoho možností dobrého
jídla a zajímavých nákupů
9 .. pěkný výlet po BB do Brooklynu především večer a pohled na MH
10 .. panelákovo baráčková část na bydlení
11 .. pěkný park, začíná se rozumná část Broadway, bydlí zde "přátelé"
kousek do sever po Broadway je FLATRON BLD ( žehlička )
12 .. Empire ( fronta cca 1-2 hodky ) , stojí za to .. dvakrát výtah, pěkný výhled
odtud si lze opravdu prohlédnout MH
13 .. Macys ( obchodní rám, středně drahé, značkové, 7 pater , 2 bloky )
vedle Ms .. je Madison SQ Garden a Penn station ( hlavní vlakové nádraží )

Takový můj pocitový rozdílovník mezi EU/JAP

2009-05-23T17:35:00.002+01:00

už je co jsme na amsterdamském letišti . rozdíly

- v japonsku když se někdo něco opravuje tak se to dělá pouze v tichosti, tak aby to nikoho neohrozilo .. vše je nějakým způsobem olepené ohraničené, všude se naplno pracuje i v půlnoci , jen aby bylo vše co nejdřív ..
- sedíme na C6 v Amsterdamu, vedle nás nějaký černoch mlátí do automatických schodu .. bordel na celé letiště .. hrůza
- všude v japonsku jsou automaty na všechno ( voda,pití,jídlo ) takže nikde se nemusíte doprošovat, vše si lze za pár babek koupit ..
- tady na letišti v Ams .. ani náhodou a když tak voda za 4 eura ( kdo viděl Milionář z chatrče .. ví jak se taková voda dělá )

- všude v japonsku jsou neskutečně milý lidé, především služby a obsluha v krámech ( uklánění, usměvy, za všechno se stále omlouvájí, prostě jste zákazník .. to tady ani náhodou .. a v čechách ani nemluvím)
- i těch šílených 600 euro bylo podáno tak že to člověk zaplatí a ještě se za vše omlouvají, usmívají .. tak když utrácet tak alepson takhle :)))

- mrzí mě že už jsme v evropě, teprve tady si člověk ujasní ty zásadní rozdíly v přístupu ke všemu ://
- škoda že lidé u nás nemají možnost všichni takhle někam na X týdnu vycestovat .. třeba by pak změna byla okamžitá a všichni by si uvědomili o jak lépe by se nám tady v ČR žilo
- je pravda že rozdíly JAP/CZ jsou daleko markentnější než US/CZ

- nevím jaké je to mít japonku doma, i když podle toho co jsme se bavili jsou doma asi hodně pod pantoflem ( to by mě asi až tak moc nevyhovovalo ) ale bylo by zajímé si japonku přivézt do ČR ( myslím že by tady zažila zajímavý šok ) ... no tohle nezažiju .. mám svoje děti a ženu

- je zajímavé pozorovat japonce při cestovaní, většinou se ani ti co jsou spolu moc nebaví, aby nerušili ostatní .. což se nám moc nedařilo
- bud si mají v ruce mobil a cvakají nebo sluchátka v uších ( zbytek 5 procent ) prostojě stojí/sedí a kouká .. nic víc

- jinak koukali jsme na jejich mobily ( nějaké shity jako nokie či podobné vubec ne-existují )... tady vubec neví co to je ..
- mají svoje mobily ze skupiny DOMODO a Sky line .. jsou tu asi 4-5 druhů mobilů plus Iphone a HTC pda-čka
- vše má vlastní operační system, očividně plně jednotný, mobily jsou neskutečně výkonné, jak na ty jejich znaky tak na hry, mp3 atd... prostě žádné hledání firmware proč nefunguje to a to ... žádný windows mobile ( tel už má všechny funkce v sobě a hotovo .. hry koupíte za pár jeníků )

- celkově je japonsku poměrně dost dobře řešena orientace jak na nádražích ( která jsou věštšinou tím hlavním středobodem města,velkoměsta či obce ) tak kdekoliv jinde
- kolem nádraží je vždy vyřešen komplet servis ( informační centrum, tickety, odkazy na hotely a ubytovny atd) .. takže není zas tak nutné si vždy cestu připravovat ( pozor vyjma SO-NE to je většinou dost plno )

- ted jsem si oblékl tričko s prasátky a japonskými znaky tak doufám že udělám radost případné příhradiční kontrole na českém letišti

- jinak máme zajímavé štestí na počasí, přijeli jsme do japonska a vzali jsme sebou teplo ( před námi 16 a ted 25-34 ), přijali jsme do ČR kde bylo 16-18 a hnusně a ted je zase krásně .. 25-26 .. jsme prostě poslové dobrého počasí ( doufám že i dobrých zpráv )

- stejně nechápu proč nikde nejsou kontroly na tu chřipku, všude se o to mluví a nikdo nic nekontroluje ( maximálně že by kontroly byly z nějakým nebezpečných destinací ... nevím ) ale chodíme tu mezi lidmi co kýchají, kašlou atd a nikoho to netrápí

- jinak pozor až pojedete do japonska chce do 3G mobil jinak si neštrnete, jinak wifi free spoty tu jsou akorát si je chce najít, i na většině nádraží a hlavních centrech se dají najít ... většinou vám v informacích poradí
- v hotelech je to povětšinou řešeno zadarmo zapůjčeným kabelem a připojení přes kabel

- pohledy a poštovní známkou jsou řešeny v každém post office , poslat do čech není problem ještě vám poradí jak a co udělat. .. vše jednoduché

co tedy do japonska :

1. v ČR ( tam už to nejde,jen si tam musíte na letišti vyměnit CZ JR za jejich originál zdarma samo ) si zajistit Japan Rail Pass - JR LINE ( které mají cca 80 procent celkových drah v japonsku )
Reservace jízdenek je pak automaticky zdarma na každém nádraží .. ale nemusíte si rezervat, ale je pravda že to je rychlejší a luxusnější
2. letenku ( CR-Amsterdam a dál Amst-Tokyo .. celkem 14-15 hodin letu ) akorát pozor na KLM a nadváhu
3. když jste v jednom městu doporučuji Metro kartu .. SUBWAY CARD
4. domluvit si pro jistotu 1-2 hotely dopředu, pak už to zjistíte sami ( Japanica.com a japanguide.com )
5. každému doporučuji si vzít sebou nějaký notebook, zde se opravdu hodí a všechny informace si zjistíte online ( včetně času vlaků a všeho podobné ) doporučuji využít google.com/maps ( mezi městy kliknete ODTUD a TAM ) a ukážete vám to jak se tam dostanete včetěn JR linek a v kolik to jede podle nastaveného času .. vše velice jednoduché
6. určitě kvalitní pojištění .. zdravotní služba je tu extrémně drahá ... tak pozor
7.jídlo nebude asi problém, najíte se zde takřka všude, velice zdravě a výhodně ... zároveň se za týden naučíte s tyčkama a zjistíte že se pomocí nich jí lépe a trochu pomaluji .. takže člověk nejí jako prase
8. asi pravděpodobně pár kil zhubnete, přeci jenom kvalitnější strava a pohyb je znát ( viz já .. 7 kg .. asi jsem nechtěl )
9. ubytování je většinou v dost malých místnostech, takže předem pozor vždy to chce vybírat větší pokoje .. třeba triple (když jste dva ) a postele double či twin ( pro dva stejného pohlaví .. nejste li lesba či gay )
10. doporučuji vzít i nějaké dárky, japonci je milují a budou ještě ještě víc milý :))))
11. letecká doprava je tu řešena především společností ANA ale myslím že je pomalejší než JR shikanseny ( shik mezi hiroshimou a tokyem .. 2,5hodiny )
12. určitě si sebou vemte hotovost protože ne všude karty fungují, i když bych řekl že už je to řádově leppší .. cca 60 procent míst, obchodáky a krámy v budovách samozřejmě karty berou vždy
13. hotovost si z karty vyberete většinou jen z CITIBANK ( v každém městě jí najdete . viz google.com )
14. pamatujte na to že auta jezdí nalevo .. chodí se většinou nalevo a třeba v metru napravo ( většinou dle šipek co jsou na zemi )
15. všude je pro slepce udělané značení a po zemi úúúúplně všude speciální hrbolky označují chodníky, schody .. prostě všechno .. přišel jsem na to že když jdu po nich tak se vám kola jednodušeji vyhýbají
16. jo vlastně pozor všude na chodníkách jezdí kola , jsou poměrně rychlý vědí co dělají a nenarazí do vás, když nezačnete zmatkovat .. pravidlo č.1 jdětě pořád nezastavujte a neměnte moc směr .. když je moc lidí kolem vás
17. pozor na ranní šílené zácpy ( pracovní dny .. od 6 do 9 hodiny ) ... stejně většinou budete na snídani .. v hotelu ..
18. komunikovat asi nebudete v japonštině ale doporučit se naučit základních 20-30 slovíček .. jde to ztuha ale jde to .. budou se hodit (viz text )... anngličtinou se většinou domluvíte, když to nejde piště anglicky to rozumnějí většinou bez problémů .. protože jejich hlavní problém je výslovnost a vnímání angličtiny mluvené .. oni i do angličtiny cpou svůj přízvuk .... jinak fungují ruce a nohy :))))) vždy buodu chápaví a budou se snažit domluvit .. a ještě se vám omlouvat za to že neumíte japonsky.. ( prostě je to jiné )

19. ... a co víc

20. a hlavně si to pořádně užijte ... .. a asi užijete

Den 20-21 ..tokyo, narita .. odlet domů

2009-05-23T17:34:00.001+01:00

let dom

Ráno v 6.00 vstáváme. Sice už mě je dobře, ale nějak nemám zabaleno .. tak začnu přebalovat. Nějak se tam to množství dárku ne a ne vejít. Nakonec se mi to podaří a po koupeli zjistím, že nemužu najít zakoupený JR line do Narity .. letiště.

Takže 10 minut hledání, naštěstí s uspěchem. Takže mírně ve zpožděním vletím do metra, samo nám ujede. Jedeme dalším. Po vystoupení v Otemachi vyjdeme blbým východem a tudíž vchodem takže se ne a ne zorientovat. Takže už musíme trochu pospíchat na á.00 NARITA EXPRESS.. jen tak tak dojdeme ... zpocení ... jako krávy ( volové ). Když dojedeme do Narity zjistíme že Bob nemuže najít JR kartu ... tak běží zpátky do vlaku, naštěstí mezi tím mu ji najdu já v jeho batohu.

No a to nejlepší nakonec ....

na letišti mám zavazadlovou nadváhu .. říkám si v poho ( z US jednou za 25 dolarů cca 40kg navíc, jednou z US NY za bagáž navíc 100 dolarů ) . Jenže paní na mě vyplázne že prý 650 euro. No paráda. čas na přebalování není, stejně to nemám kam dát .. tak se na to vys.s..s.s. a Bob se svými 120 EUR navícc taky .. zaplatíme a jedeme na do GATE.

Let celkem v pohodě dokonce kratší o hodku ( máme alespoń štěstí že náš spolupasažér asi nepřišel .. takže máme 3 sedačky ). Naše košér jídla je výjmečně výborné, ale opravdu. Takže let je celkem v pohodě ( i přes 13 hodin letu) . Ted jsme v Amsterdamu a čekáme na let do ČR ( cca 3 hodky ). Nečekaně tu ani nikdo nekontroluje nic ohledně prasečí chřipky .. zvláštní .. takže pár posledních dárků a huráááááá domůůůůů

Už se moc těším na děti .....
Jinak snad mě ten návrat ani moc neláká ( dělám si jen srandu :)))))
ale trochu :))))

Den 19 ... tokyo .. nákupy .. shibua

2009-05-23T17:33:00.002+01:00

OG

Takže dnes je to jednoduché .. celý den nákupní horečka.

Nejdřív jsme zajeli do Shibuy kde jsou stovky menších i větších obchodáků na sotvkách ulic. Je až neuvěřitelné, že se to tu vše uživí. Nechci přehánět ale jedna ulice je na počet krámku tak celá Praha . Kdo tomu nevěří musí to vidět na vlastní oči . V jedné ulici na 500 metrech je třeba 40 obchodních domů ( od B2,B1,1 až 8-9 patro ) s perfektní a krásnou a velice příjemnou obsluhou ( někdy až moc ). Tady se opravdu nakupuje velice velice příjemně. Na konci obchodu vezmu perfektně zabalenou tašku a předají vám ji na kraji krámků aby všichni viděli kde jste nakoupili. Celý prodej je krásný obřad .. včetně balení a dalších součástí. ( Zase chce to zažít .. jinak to nejde pochopit ).

Po cca 6 hodinách plných nákupů, procházení krámků se vším možným .. včetně plnohodnotně erotických a porno krámků .. dáme malé jídlo a jedem dom.

Doma se trochu zregenerujeme ( především já .. protože na mě jde zimnice z včerejšího šíleného větru na uvedeném ostrově .. já byl jen v triku ).

Takže to chvíli vypadá na SWINE FLU ale za chvilku se zmátořím a už to jde. Tak jsme ještě zajeli do Ginzy si prohlédnout krámky .. ale ouvej po 21 už vše zavřeno. Takže jdeme rovnou na jídlo do výborné Ginza restaurace... dokonce se zde čeká na pořádí .. takže po 10 minutách sedíme a dáme se výborný steak .. ale opravdu výborný .

V 23 doma a spát.
Tot vše

Den 17-18 .. tokyo .. sumo, kendo, palette town, future world, toyota, muscle park, daibo

2009-05-23T17:32:00.002+01:00

OG

Tak dnes se vypravili na zbytky toho co jsme chtěli dříve v tokyu zvládnou. A to SUMO zápasy, KENDO zápasy, zajít si do jediné CZ restaurace v tokyu a po té do future worldu.

Nejdřív jsme ráno jeli do Národního budokanu ( sportoviště, tělocvičny ) pro Sumo v xxxxxx .

Nejdřív jsme se nějak nemohli rozkoukat ale po chvíli kdy kolem nás začli chodit velké a mohutné postavy sumozápasníků v jukatě a původních dřevákach , tak jsme se rychle zorientovali.

Došli jsme až k národnímu budokanu včetně připojeného muzea a zakoupili základní lístek bez rezervace místa ( což platí od rána tak do cca 16-18 podle toho jak významný je den pro sumo ). Zápasy jsou každý den od rána cca 8.00 až do 16.00 a po té do 17.55 jsou mistrovské zápasy těch nejlepších s nejlepšími včetně hlavního mistra.

Jinak rezervační lístky stojí od 13000 do 100000 YENu. Tak jsme si prohlídli uvodní muzeum a došli až do budokanu ( cviciště základních rozměru cca 4,55 m x 4,55 m ... odpovídá 20 pytlům s rýži s tím že poslední pytel na každé straně je ubrat na 1/3 kvůli rezervě na horší období ... alepspoň tak legenda ) ..

Viděli jsme cca 30 zápasů a opravdu to stálo za to. Tohle se musí vidět, slyšet a cítit . I v základních kolech působí borci kteří se musí probojovat na vrchol a několik takových se nám podařilo prohlédnou pěkně z blízka ( cca 5 metrů od zápasiště ). Opravdu neskutečný zážitek .. boj začíná tak že zápasníků je zpěvem přečteno jejich jmeno . Ti vstoupí do zápasiště , připravují se dokud není hlavní řídící připraven .. viz speciální kroky . Po kompletní přípravě kdy zvedne tabulku se jmény se zápasníci naposledy opřou o svoji linii a jakmile se druhou rukou dotkne poslední této linie a zápas automaticky startován. Boj trvá cca 10-15 sekund a když trvá déle ( třeba i 2 minuty tak jsou slyšet neskutečné vzdychy .. přeci jenom standardní váha je 120-180 kg , výška cca 180-185 cm ). Viděli jsme asi 6 opravdu perfektních bojů, celká halaa tleskala .. a musím říct, že něco podobného jsem tedy ještě opravdu neviděl.

Zápasníci jsou zde v Japonsku obecně velmi vysoce společensky postavení. Už jen pro výšku a především velmi náročný trénink ( včetně totálního odloučení o rodin .. většinou bydlí ve speciálních hotelem, mají své stáje .... mají jasý celodenní rozpis 1/3 trénink , 1/3 posilovna a ostantí 1/3 speciální jídlo ).

Ještě jsem si to několikrát obešli. Také jsem se vyfotit s jedním z větších zápasníků. Sice byl přesto o 7 cm nižší ale šíře tělo na fotce jasně naznačuje .. o co go ( očividně byl rád že se s ním fotím ).

Nakoupili jsme ještě nějaké zajímavé suvenýry a jeli do oblasti xxxxx kde v parku je velký budokan pro kendo bojovníky ( boj s dlouhým neostrým "klackem" ). Jenže jsme měli smůlu a zrovna se zde připravoval nějaký Children tour 2009 takže nás tam nepustili . Tak jsme se prošli po parku ( kde se nachází i scient muzeum a art muzeum .. .ale na ně jsme dnes neměli čas ).

Takže jsme se vypravili do další oblasti ( Shinjuku kde cca 400 m od metra je dle google jediná čecká restaurace ). Když jsme došli na místo nikde nic .. tak jsme chodili kolem, byla to taková obyčejná oblat už mimo hlavních tříd a najednou jsme do našli Galerie a restaurace ANO.
Malý baráček, malá restaurace cca o 7 stolečkách.

tak jsme vešli dovnitř. Na stěnách loutky typu švejk, pár českých názvu ( jako svíčková, sekána, "čivabčica" a podobně ) jinak celkem normální malinká restaurace. A proti nám seděli dvě slečny a poslouchám baví se česky .. tak jsem hned naznačil že jsme z Čech a ono nic . Tak jsme si sedli a čekali co bude. V restaurac byly ty 2 češky a asi 6 japonek.
Přišla k nám malá milá japonka a svým "ďoblí ďěň" jasně naznačila kde jsme a kdo to tu vlastní. Tak jsme si objednali české pivo Plzen ( měli dokonce i starobrno a budvar a bernard . všechny o 30 procent dráž než plzeň .. zvláštní ). Po té jsme si objednali samozřejmě české jídlo.

Já jsem pro rozptýlení nepříjemného pocitu z češech zašel do kuchyně a tam jsme objevil čecha-moraváka . Říkal že to tu mají asi 3-4 roky a že to celkem jde ale asi makačka. Manželka japonka ale očividně také mluvila asi česky. Malinká ale čistá kuchyňka a vůně českého jídla .. výborně.

No jak jsme poslouchali češky .. byly to asi pěkné krávy, které si z nějakého důvodu vzali Japonce a byly hrozně "na úrovni" .. jak prostě jezdí na tu Okinawu a jak je to tam boží, a "včera jsem byla na nihonbaši v tom krámku a prostě super, ti pak pošlu ceny.. fakt paráda ). No hezký moc nebyly tak si asi v japonsku léčily svoje komplexy, počítam že tady nikdo moc nepoznal že to jsou krávy .... ale to je jejich věc. ... prostě příjdou do CZ hospody v Tokyu .. kde lze očekávat čecha a ani nepozdraví a ještě si hrajou na nějaký lepší lidi .. jo kdyby věděli .. ale nic ( to je jiná pohádka, to už jinde se stalo ). :))

Jídlo bylo výborné, takže jsme zaplatili .. hezky česky jsme se rozloučili .. odpověd byla také česky, samozřejmmě jsme nezapomněli pozdravit kuchaře a popřát mu mnoho uspěchu v práci . ( říkal že v Tokyu je ještě cz bar ).

No a my jsme se vydali do Daibo ( oblast vysoušená od moře a navozeno cca 10 m čekoholiv aby se vytvořil nový ostrov ). Musí se sem jet metrem a pak speicální ( už ne JR linkou .. takže 370 Y na každou stranu ).

Ale stojí to za to ... linem se přejede obrovský most ( Rainbow bridge ) a je zde neskutečný výhled na nový ostrov. Samé překrásné budovy, neskutečných tvarů a barev. Samozřejmě zase obří ruské kolo. Dojeli jsme po cca 20 minutách a 100 fotkách do Dajby k obroskému centru ( Picture town ). Jenže ouva future world byl již zrušen.

Tak jsme si prošli obraovský showroom Toyoty se všemi kdy vyrobenými vozy, mnii virtuálním kinem, simulátory rally a GT ( samozřejmě vše jsme řádně vyzkoušeli ) včetně E-DRIVE ( jezdíte automatickým autem po areálu , vše ovládá robot .. zajímavé ). Bylo zde nečekaně plno ( včetně další US výpravy s kterou jsme si mírně pohovořili. Až na vitruální kino to bylo velice pěkné ( kina bylo na své možnosti dost slabé .. ale to je život ). Prošli jsme si ještě oblat DESIGN Toyoty a návrhu různých verzí a druhů aut a dalších specialit.

Už se stmívalo tak jsme šli na druhou stranu k MUSCLE PARKU. V budobě před jsme se navečeřeli a zašli do MP. Je to první sportovní zábavní park v tokyu tak jsme si to celé prošli . Bylo to jemně podobné babylonu v jeho počátcích ale asi 10 větší s tisíci krámky odpovídájící cílové skupině. Zároveň zde byl vlastní Muscle Park , kde si japonci mužou vyzkoušet různé sporty a dovednosti na různých simulátorech , posilovnách a speciálních zařízení všehomožného druhu ( to chce vidět těžko popsat ).

V 22 končíme, jdeme na line zpět k JR. A z JR do metra a domů . Konečně .. dnes zase nachozeno přes 20km. Tělo si sice už zvyká ale přeci jenom ... jsme jen lidi. :)))

Japonsko ... den 16 .. nikko, tokyo, cestování po japonsku

2009-05-13T23:40:00.027+01:00

OG

( koukám že jsem zjistil že mi to o jeden den nesedí .. z důvodu opomenutí prvního plného dne v tokyu kdy jsme se tu rozkoukávali .. ale už to nechám a až budu dělat soupis a obsah přepíšu to ).

Dnes ráno jsme v 9.00 zašli na rychlou snídani a hurá do Nikka. Tudíž přes Tokyo station do Utsonomyia a dále přes Nikko line do Nikko.

Ještě před odjezdem jsme našli zajímavý krámek ( v tisíce krámovém podchodu s názvem TOMICA SHOP ) takže jsem nezaváhal a nakoupil zde nějaké hezké dárečky pro tomíka a jeho narozeniny 14.5. ( sice je nestihnu ale určitě je doslavíme ).

Nikko bylo založeno duchovním šódo Šoninem při jeho pouti před 1200 lety. V průběhu několika staletí se nikko stalo známým buddhisticko-šintoistickým náboženským centrum. Vojenský vůdce Tokugawa Iejasu se jej vybral jako místo svého mauzolea. Jeho vnuk v roce 1634 nechal vybudovat svatyni Tóšogú .. čímž chtěl ohromit své protivníky a demonstovat obrovské bohatství a moc jejich rodu. Od té doby se Nikko které v japonštině znamená " sluneční jas " proměnilo v japponský symbol nádhery.

Po příjezdu do Nikko cca v 13.00 jsme vyšli z nádraží ( jedno z nejstarších v japonsku, původní dřevěná stavba z 1915 ) , vzali si nějaké mapy a relativně dlouhou cestou přes celé město ( cca 40minut .. cca 3 km ) jsme došli až mostu Šinkjó ( krásně červěně lakovaný dřevěný most překlenuje řeku Daiju v místech kde podle pověsti na hřbetech dvou velkých hadů překonal Šodo řeku .. stavba z roku 1636 určená výhradně pro šoguna a císařské posly .. současná stavba po povodni 1907 je neprůchozí ).

Odtud jsme šli směrem k památkám přes krásný les. Nejdřív k cca 1 km vzdálenému chrámu Rinnódži.

Chrám založený roku 766 se původě jmenoval Šihonrjůdži. V 17 století se stal chrámem sekty Tendai změnilo se mu jméno. Tamější síň Sanbucudó ( síň tři buddhů ) je největší síní v Nikko. Jsou zde 3 zlaté podobizny buddhy. Za síní je broznový sloup Sórinto s devíti prstenci značící světový mír.

Prošli jsme si zde velice krásnou zahradu Šójóen z 19 století. Byla navržena ve stylu Edo . Vše je koncipováno kolem velkého jezera přes kamenné můstky a kolem mechem obrostlých luceren. Vše je moc hezké a dobrém světle se dají udělat i rozumné fotky ( akorát voda je trochu zasviněná lístím .. :) ... ale to je posvátné takže nic neuděláme ). Prošli jsme si ještě připojenou budovu s významnými památkami a malbami z Edo období.

Po té jsme se už vydali k hlavním svatyni Tóšógú.

Původní ohromující zdobený komplex stavělo přes 15000 řemeslníků z celého japonska po dobu 2 let. Dekorováno bylo vše co šlo krášlit. V období Meidži byl vysvěcen na svatyni i přesto si ponechal mnoho ze své výzdoby a buddhistických prvků. Před statyní byla ještě v 17 století postavena slavná ulice cedrů ( sugi namiki ).

( jinak Tokugawa Iejasu .. 1543 až 1616 vynikl jako významná stratég a výborný politik . Založil dynastii která panovala 250 let japonsku. Narodil je jako syn méně významného lenního pána a během života získal nesmírnou moc. Šogunem se stal 1603 a vybudoval své hlavní město v bažinách pod názvem EDO .. později přejmenované na TOKYO. Za jeho vlády zašla zkvétat kultura Edo . Po smrti uctíván jako bůh a gongen .. vtělení buddhy )

Chrám se skládá z několika částí : přes bránu Niomon ( dvě obří postavy Nioa jako ochránci ) dále kolem velkých luceren k posvátně kašně a kolem 3 posvátných skladišť a buddhovy kazatelny do další části kde jsou 2 zvonice a Hondžidó ( malba křičícího draka na stropě a neskutečný zvukové efekt v místnosti .. 5násobné echo )
Přes bránu Jómeimon ( jeden z 12 sloupů brány je vyzdoben vzhůru nohama protože je brána tak krásná že by mohla vyvolat zlost závistívích bohů ) asi nejkrásnější bránu v Japonsku do hlavní svatyně a malou bránu Karamon,

Do hlavní svatyně jsme se nečekaně dostali ( samo v ponožkách ) a měli jsme to i s kompletním výkladem protože jsem se připojili k nějakému mezinárodnímu školnímu výletu a seznámil jsem se z učitelem z kanady ( co žil 12 let v japonsku ) takže nám překládal celou přednášku včetně části modliteb . Takže jsme si zase vyměnili ID prošli celý chrám ( moc krásný .. neuvěřitelná výzdoba na v jednoduchosti si libující japonské historické chrámy ).

Znova jsme si prošli celý komplex a ještě koukli do chrámu Hondžidó ( s tou neuvěřitelnou ozvěnou kde místní mnich pomocí dutých bambusu ukazovat sílu ozvěny .. jak říkali učitelé z té výpravy PRETTY COOL tak asi tak nějak ).

Po té jsme se šli už k večeru podívat do chrámu Hokkedó a svatyně Taijúnbjo a Futarasan . Už jsme to jen prošli protože hlavní svatyně ná stak vzala že už to němělo až tak moc smysl .. tak jako tak už bylo 18.00 a jelikož jsme byly v Nikku ( 580-600 metrů ) začína už celkem zima ( na naše trička ). Takže jsme se koulem krásné řeky Daiji vrátili ( přes prodejnu památek a nákupu ) k mostu Šinjko .. udělali pár krásných fotek a zašli do města se najíst.

Mezi tím jsme narazili na prodejnu místního špičkového umělce který nám mezi jídlem nakreslil nádherné umělecké díla ( draky v neskutečných tvarech a barvách ) .. samozřejmě krásně zabalil jako je v Japonsku zvykem ( klidně 5 minut balí věci .. v pohodě a v klidu .. další zákazníci vždy musí počkat . balení je pro ně obřad ).

Vrátili jsme se v 19.30 na vlak a dojeli až do Tokya . Trochu nám tu dalo zabrat najít uložené dárky ( ze špičkové prodejny TOMICA SHOP .. dárky pro tomíka ) protože jsme nemohli na obřím tokyjském station najít ty správné coin lockery. Po 20 minutách se nám to povedlo a už jsme si to mazali domů ( na hotel ) si odpočinout. V 22.30 jsme si pustili film v českém znění a unaveni šli spát ....

dobrou noc strýčku fido .. dobrou noc děti

:))

Japonsko ... den patnáctý ... nagyoa, cesta do tokyo

2009-05-12T15:21:00.008+01:00

OG

Ráno se v rozumné čas okolo 9.00 dostavíme na velice povedou snídani ve vedlejší restauraci. Po té zajdeme pro ONE DAY PASS METRO card a jdeme se podívat znovu do Elektricity muzea.

Nečekaně mají nejen otevřeno ale zároveň je vstup zdarma.

Celá expozice je rozdělena do 4 pater. V první se nachází základní vysvětlení principu elektrické energie a její tvorby. V druhém je ukázka kompletního řešení rozvodu elektrické eneergie . V dalším jsou interaktivní vystvělnení tvorby elektrické energie ( všemi možnými druhy ) a v posledním patře je vše uzpusobené ukázce různých druhu klamů ( očních či jiných ).
Celé je to zase ve stylu US muzei velice interaiktivní a perfektně vše vysvětleno. Jo tady do školy by mě chodilo bavit. V každém patře jsme potkali nějaké školáky které to zde mají jako součást výuky. Na všechno si mužou sáhnout, vše si můžou vyzkoušet. To se pak člověk nediví jejich znalostem.

V cca 12.00 vyjdeme směr Národní muzeum vědy a techniky Nagoya. Koupíme vstupenku jak do muzea tak do planetária.
Celé muzeum se právě dostavuje a rozšiřuje ( přeci jenom stavající stav je již mírně neaktuální .. takže příští rok to bude asi o něčem jiném ). Vše je zde rozděleno do 8 pater a každé patro má 2 až 3 různé budovy. Opět v podobném duchu akorát více deatilů ( např obrovská nádrž a zde praktické ukázky jak fungují jednotlivé druhy čerpadel, trysek atd ). Kompletní ukázky jak fungují jednotlivý převody ( konečně jsem plně pochopil vnitřek diferenciál a jeho reálnou funčknost a stavy ... celý rozebraný a plně funkční ).

Vše opětb provedeno v perfektním vysvětlujícím stylu ( akorát je vidět že už je to mírně starší .. ne všechny přístroje fungují .. ale pořád asi 10x víc než co kdy uvidíte v ČR ).

Pak jsme šli na představení do planetária. Paní nás předem upozornovala že to je v japonštině ale my se nenechali odradit. No možná jsme měli protože planetárium bylo sice krásné, graficky vše pěkně provedení ale řešilo se zde především různé uskupení hvězd a různé znamení . Sice fajn a vše mělo 5 minut přednášku a pak názorně ukázano. Což my samozřejmě nezvládali. V té tmě jsem dokonce usnul ( bob mě vzbudil že chrápu ) .. ale nakonec jsme tu hodku nějak zvládli. Zašli jsme se najíst do vending machine a šli se podívat přes park do orchidea garden ( po 1 km jsme tam došli, prošili jen úvod .. bylo to totiž na plném slunci .. venku ve stínu 33 stupnů ). Takže jsme se vydali dalším parkem k TV Toweru a prošli is park Orbit . Vše pěkné ale my měli spíš starost o to šílené vedro.

Nakonec po 2 km jsme si vlezli do metra a zajeli na hlavní stanici. Tam jsme navštivili výbornou restauraci a dali si výbornou rýži a kuřecí kousky. Problém byl v tom že mě to nedonesli takže po 15 minutách jsme musel urgovat ( což v japonštině neumím a oni nic jiného nezvládali ). Nakonec to pochopili donesli mi učet a po chvilce donesli maso ale zase ne rýži. Tak jsem čekal dalších 15 minut pak znova diskuze proč nemám rýži. Pak tedy donesli rýži ale zase maso už bylo studené. Tak zas maso pryč .. naštěstí za 3 min to donesli a bylo to moc dobré. Je to tak nějak ukázka že když je v restauraci 1,2 zaměstanci tak vše stíhají a vše je ok. Tady jich ale bylo na malou rest. asi 8 a prostě dělali zmatky.

No nic , zajdem do hotelu vyzvednem si uložené kufry a hurá do Tokya ( nakonec místo Nikka tokyo s tím že Nikko uděláme jako výlet ( není to tak velká vesnice aby jsme tam museli trávit celé 2 dny , to si radši užijeme ještě něco v Tokyu . .objevili jsme na net českou restauraci a Future World s dalšími atrekcemi a spoustu dalšího ).

Takže sedím v shikanzenu do Tokyu a píšu ... zbytek zítra .. zatím ahoj

PS> dodatek

V tokyo jsme přes Otemachi station odjeli do Kaybacha stat T11 a šli zpět do našeho prvního hotel Universum. Večer jsme se vypravili do restaurace na výbornou pizzu margaritu a přes další restaurace jsme došli až do japonské původní restaurace kde jsme si dali výborné shušimi salmon .. s příjemnou dávkou šóču jdeme v 1 ráno spát.

takže dobrou

PS2: tohle je jedna část metra tokya ( ještě tam jsou další 2 a JR liny a private line ) .. ale věřte dá se to uplně v pohodě

PS3: zítra špička do kársného města Nikka a nádherných chrámu nejbohatší rodiny Japonska ( z období Edo ... .Tokugawa rodu )

Japonsko .. den čtrnáctý .. Takajama

2009-05-11T17:02:00.012+01:00

OG ( za dnešek jsou zapsané 2 dny, viz předchozí zápis ..ten předcházejí jsme se vrátili trochu nepoužitelní )

PS: Musím ještě jednou upozornit všechny všímavé čtenáře ( a očividně je jich dost ) že blog dopisuju vždy kolem 23-1 ráno a to ještě dořešovat obrázky. Takže i kdybych rád nestíhám to po sobě číst a vím, že sem láduju spoustu nespisovných slov, chyb a překlepů ( píšu na subnotebooku ). Takže až se vrátím opravím ale teď to berte prosím s rezervou ... mám už asi 8 čtenáře který mě na to upozorňuje.

Dále pro vysvětlení kdybych tu měl psát vše zajímavého co tu zažijeme tak bychom nic nezažili protože bych jen psal ( potkali jsme tu spoustu zajímavých lid, denně hovoříme se spousty lidmi, zažíváme mnoho zajímavých situací z různých důvodu.. ale to opravdu vše nejde psát ) takže vybírám jen to co má jakžtakž fotodokumentaci a muže zaujmout někoho kdo by sem třeba jednou chtěl jet . Na konci až budeme doma dopíšu ještě popisy kde jsme všude byly a všechny doporučení .. ale takhle jsem rád že to stačím psát alespoň takhle ...

díky za pochopení

Ráno 9.00, okno do mezi stěny .. takže to vypadalo na 3 ráno , já už nemohl dál spát .. pak mě došlo že bude asi jiný čas než to vypadá v okně - bylo 9. Tak jsme začli na snídani do přilehlé restaurace a pak řešili co dál.

Takže dnes jsme se ráno chtěli vydat do města Nagoya a především do několika zajíamvých muzeí jako ( elektricity, muzea vědy a techniky, uměni atd ) . Ale když jsme v 10 vyrazili, koupili metro kartu a došli ke 2 muzeím zjistili jsme že jelikož je pondělí tak je zase všude zavřeno. Takže jsme se rozohli pro změnu a jeli do Takajamy.

Šli jsme si na N station vyměnit lístky co jsme měli na zítra, posunuli jsme v hotelu o jeden den ubytování a jeli v 11.30 do Takamajy ( je to hodně v horách, krásná cesta, akorát dlouhá cca 2.5 hodiny protože se jede pomalíkem cca 90 km ).

Po cestě jsme si dali bento ( krabička různých jídel ) ale asi jsem si špatně vybral protože pulka byla ok ale druhá byla ty jejich sojový šílenosti a jelikož jsem to ochutnal .. už mi bylo šoufl.
2 hodiny se ta hrůza ve mě držela. .. .takže pozor bento ne vždy dobré.

V 14.01 jsme přistáli v takovém polohorském městečku ( ala tanvald .. v pozadí krásné Japonské Alpy ... cca až 3100 metrů ). Vzali jsme si místní mapy a nechali si doporučit pár zajímavých tras. A vydali jsme se do města.

Takajama je zajímavá především tím, že se zde zachovali původní malé dřevěné objekty v poměrně dost velkém počtu ( některé jsou i přístupné jako kupcům dům a podobně ). Zemědělství se zde sice moc nedařilo ( je to tu v horách ) a tak když neměli na daně ( platilo se rýží ) tak posílali k císařskému dvoru své špičkové tesaře. Díky odlehlé poloze v horách se zde dochovaly ulice z původního období Edo, lemované krámky, muzei a restauracemi.Město také pořádá jednu z největších slavností Japonska a to průvody alegorických vozů.

Takže cca po 10min cesty z nádraží jsme přešli řeku a došli do oblasti původních staveb. Díky mapě která není uplně přesná jsme zde trochu zmateně procházeli jednotlivé uličky ( ani baárky zde nemájí uplně rozumně popsané .. snad poprvé v japonsku ). Po prohlídce starobyalých staveb ( vše z černého dřeva, opravdu hodně černého a výšce staveb max 7-8 metrů) jsme se vydali na okruh kolem města na západní straně. Došli jsme až k známému muzeí lvích masek a celé si ho prošli a jako návdavkem jsme viděli představí typických japonských loutek Karakuri ( opravdu velicé pěkné představení s automatickými figurkami ... vymyslel je opravář hodin, když jednou opravoval pro shoguna hodinky velice ho oslovilo rozmístění a pohyb jednotlivých koleček a díky tomu vymyslel něco podobného s figarkami ale ve větším ).

Po té jsme uličkami s původními domy došli až na vrcholem Kitayama až k hradní zřízenině . Zde jsme na chvilku zakotvili v pěkné kavárně nad městem s pěkným výhledem ( celé město leží v dolíkem mezi ostrými srázy a v dálce jsou všude vidět japonské alpy ). Paní uměla celkem anglicky a chtěla od nás zápisek do deníčku, že jsme první češi kteří to tu zde navštivili ( tak jsem se jí tam na celou stránku zvěčnil .. tak až tu někdy budete koukněte ... je tam pro Vás zpráva :))) . Po dobré kávě a pěkném výhledu jsme šli už dolů do města . Nakoukli jsme ještě do síně alegorických vozů a znova jsme si důkladně prošli všechny původní uličky s původní výstavbou ( škoda že většina z nich zkomerčněla do krámků .. ale zase na druhou stranu si tím většinu staveb zdarma prohlédnete ).

Vrátili jsme se v cca 18.00 k nádraží a zašli do místní vyhlášené japonské restaurace ( já si dal výborné špízy a bob měl sašimi salmon a opravdu velice jsme si pochutnali .. dokonce na WC měli i dvojitý papír :)))) ).

V 19.00 jsme vyjížděli do města a v 21.20 jsme se dobrali na hotel. Uložili věci a šli jsme se podívat do města k TV tower . TV tower je vlastně eifelovka mírně menší než její originál v paříží zato to nádherně osvícený. sice nahoře už bylo zavřeno ale zašli jsme do 4 patra do výhlídkové restaurace a dali jsme si nějaké dobroty ( sice za každého poplatek 1000 Yenu za vyhlídku ale bylo to fajn ). Jo a pozor nikde nedělejte nějaké sranda náznaky nečeho když si myslíte že jste sami všude tu mají kamery ale fakt všude a pak na Vás trochu divně koukají :)))) no nic .

Od TV tower jsme si dali ještě krásný obloukový most přes hlavní ulici včetně tuny fotek. Došli jsme až ke hlavní zoně Nishiki dori a Hirokoji dori. Opět jsme v 23 hodin zažili neuvěřitelné množství lidí v neuvěřitelné záplavě neonů a všeho možného svítícího. Takhle to šlo asi 1,5 km pak už se to uklidnilo a by přes fushimi station došli až k nádraží ( jsme jsme viděli vubec první dopravní nehody ale nebylo zde vidět ani popraskaný plastík tak nevím co tu vyšetřovali ). Zase tu bylo asi 6 lidi kteří vše řešili ale obdovuhodně všichni pracovali.

Je normální třeba v 24 hodin viděl skupinu 20 dělníků pracujících na jedné věci .. třeba přemístění malého billboardu ale oni opravdu všichni pracují nikdo nestojí .. zvláštní to věc.

No jsou 2.20 ráno a já už jdu spát .. pro dnešek už dost.

Japonsko .. den třináctý ... cesta do Nagoy, procházka městem, krásné muzeum Toyota, večerní karaoke

2009-05-11T16:09:00.009+01:00

OG

pár nových slov:
Wakarimasen .. nerozumím
Sumimasen .. prominte
Širimasen .. nevím
wataši .. já
Osusume wa nan des ka .. Co by jste nám doporučil/a ?

Tak dnes jsme ráno začli zvažovat kam . Cesta měla být do Takajamy přes Nagoy. Ale jelikož je neděle tak je dost pravděpodobné už podle netu, že všechny hotely budou plné ( většinou soboty a neděle do po ráno je všude natřískáno ). Jelikož chyběla příprava na tento jeden den začli jsme zvažovat kam. Bob nějak nechtěl pochopit že neděle bude plná všude ale nakonec jsme se tedy vypravili do Osaky / Nagoy a tam uvidíme co dál .. jestli Nagoy nebo Takajama.

Takže jsme cca v 14.20 dorazili do Nagoy a na informacích jsme si vyzvedli potřebné mapky a informace k ubytování. Na štěstí jsme měli obrovské štěstí :) protože hned první hotel kam jsme zavolali byl free a ještě k tomu asi 40 m od místa kde jsme byly ( hned u nádraží ... Business hotel ). Na to že nám paní na recepce vysvětlovala, že takhle v neděli bude asi všechno plné to bylo opravdu velké štestí .. ale to my očividně máme.( do té doby než nás budou na letišti lustrovat na prasečí chřipku :)) ).

Takže jsme se ubytovali a rovnou jsme vyrazili do města. A to především do zajímavého muzea Toyoty ( resp Toyody ) . Značka začínala v tomto městě asi 1,5 od našeho hotelu někde koncem 19 století jako firma zabývající se stroji na tvorbu látky z bavlny, tkaní atd.

A syn zakladatele mezi rokem 1929 až 1936 z různých důvodu přišel s tím že rozebrali Ford T a postavili podle něj Toyodu A1 .. no a díky šikovným ručičkám je z toho dnes největší automobilka na světě. V každém případě celá muzeum překvapilo asi 100 násobně a moje představy o muzeích se tímto dále budou ubírat trochu jinak ( samozřejmě nepočítám muzea v USA která také stála za to ).

Všechno vysvětlené do podrobností, každá kravina ukazaná názorně včetně ukázky funkčnosti a běhu každé jednotlivé části vozu. Těžko říkat jediná možnost vidět.. kdo tu kdy bude .. tohle muzeum je třeba navštívit . a pozor je dost obsáhlé a neskutečně intiutivní ... takže to chce minimálně 5-6 hodin. V 17 nás láskyplně vyhnali .. naštěstí jsem to jakž takž prošel ... skončil jsem u nových aut, obřích funkčích lisů plechů . Zároveň jsme viděly funkční prototyp robota z Toyoty .. co codí, hraje .. atd .. úvaha nad partnem a pomocníkem člověka.. moc zajímavé.

Po té se šli podívat do Noritake garden .. zajímavé zahrady pro místní obyvatele.

Pak už jsme šli směrem k největšímu nádraží na světě NAGOYA station ( rozlohou ) a do jeho 2 obrovských věží. Po chvilce jsme našli vstup a vyjeli do 51 patra . Tady jsme si vlezli do místní kavárny s velmi pěkným výhledem a ochutnali jsme místní dobré pítí .. kavu a čaj. Udělali jsme díky kársnému rozhledu v noční obloze a kompletně osvětlenému město pár pěkných fotek a šli jsme na hotel. Po cestě jsme se ještě stavili v BIG CAMERA a koupili konečně nové kufry na nové věci co jsme zde nakoupili.

Po mírném relaxu vyrážíme do města na drink a za zábavou.

v místním baru jsme si dali výborný Kyo ge tsu a zároveň nám místní barmanka ukázala jak se tvoří japonská písmena a přepsala nám pár slov a výrazu do jejich znaků. V už velice zajímavé náladě jsme pokračovali dál a zavítali do místního karaoke baru.

Byl to sice poddle vzhledu mírně horší podnik ale poslali nás za 1000 Yenu na hodku do samostatné místnosti s televizi , karaoke přístrojem a 2 mikrofony a s menu ( něco jako 10 x zlaté stránky ). Tak a zde jsme si to opravdu řádně užiji. ... hlas je mírně přibarven do zvuku dané písničky .. dost přidané echo ale znělo to opravdu špičkově .
Takže jsme dali pár známých šlágrů a přibližně v 12 jsme se v mírně podroušené náladě vypravili ještě na půlhodinkovou procházka a po té na pokoj.

takže ... dobrou noc a kdo nezpívá s námi zpívá proti nám

:)

PS: jo ještě nesmím zapomenout na užasný zážitek s místními bezdomovci, kteří nám udělali malý koncert s vysvětlením a anglickou písničkou ... děkujeme .. počítám že to asi číst nebudou

Japonso .. den třináctý .. .dlouhý výlet do caldery Mt Aso na aktivní sopku

2009-05-11T00:45:00.008+01:00

OG

Tak dnes to bylo poměrně náročné i když spíš na ujeté km než extra fyzicky. Rozohli jsme se navšívit největší kaldera ( prasopku ) na světě s obvoodem cca 130 km s 5 činnými krátery. největší z nich Daikanbo se zvedá další 940 metrů na uroveň kaldery. Díky krásnému Nakadake který crhlí sírou nasycený kouř a horké plyny se okolní místo zasloužilo název hi no kuni ( ohnivá země ).

Kaldera a sopky se nacházejí uprostřed ostrova Kjúšú tedy cca 500 km od hiroshimy.

Takže jsme vstávali v 6 abychom už v 7.20 mohli vyjet směr Hakata ( úplná západ Honšů ), dále pak do Kumamota ( cca středKjúšú ). V 11 jsme přesedali do místního vlaku který nás vyvezl na Aso station přímo do vlastní kaldery a po té busem do Mt.Aso ( přímo k lanovce ). Kam jsme dojeli cca v 13.30. Ropeway na hranu sopky Nakadake vypadá jako na ještěd akorát je delší.

Už když jsme dojeli na spodní stanici lanovky bylo v dálce vidět mohutný šedivý kouř linoucí se ze sopky. Krajina ve zde velice zvláštní . Vše je sice zelené ale tak nějak hodně jasně . Žádné stromy jen všude jsou takové jakoby umělé zelené kopečky. Vypadá to jako kdyby jste na obrovskou placku umístili tisíce zelených kopečků zmrzliny. Zvláští ... už jsem viděl různé sopky ale takhle vypadá jinak. Podle místních je zde nesmsírně urodno ( až 3 urody do roka a pěstují se zde různé gigantické plodiny jako třeba 1,5 metrové ředkve a podobně ).

Když jsme vyleji nahoru a došli na hranu viděl jsem něco užasného. Je zde přímo pohled do kráteru kde se nachází velké sírové jezero o velikosti cca 150 x 80 m. Síra zde dosahuje cca 140 stupnů. Vzdálenost vyhlídka od hladiny je cca 80m takže pohled je dost užasný. Vyhlídka je rozdělena do 4 oblastí podle umístění a směru větru ( když jde vítr na nějakou ze stran vyhlídky je ihned uzavřeno .. což se nám také přihodilo ).

Byl jsem tam asi poslední kdo na té výhledce zůstal .. pán mě už začal trochu napomínat.

Je to zvláštní pocit dýchat sírové výpary. Takže jsem pak asi 5 minut kašlal jak tuberák :)))

Prošli jsme vše kolem a bob se vydal po turistické cestě na vzdálené kopce. Já šel asi 1 km s ním na oblíbenou výhlídku a jelikož dál už nevedla cesta a za 2 hodky měli zavírat lanovku tak jsem se začal vracet. Bobík že ne že tam chce dojít ( cca 6 km ) . No tak jsem ho nechal a já se vrátil zpět, prošel jsem si ještě celé nesmírně zajímavé okolí a jel lanovkou zpět. Tam jsem potkal známé kanadany co učí v japonsku angličtinu ( 4 měsíce ) a mezi tím cestují po japonsku. Tak jsme si povídali zajímavosti . Po cca půl hodce čekání na bus přišel slavnostně bob, že se radši vrátil ( takže ušel asi km a pochopil že tam cesta nevede :)))) .

Takže jsme počkali na bus a postupnými přískoky jsme se vrátili cca v 23.20 do Hiroshimy na pokoj. Mezi tím jsme si ještě trošku prohlédli města Hakata kde jsme měli asi hodku čas. Město obvykle velké jako všechny ostatní .. zase pár významných ulic plných lidí, zábavních podniků, pačinko a slotů a spoustu dalšího ( především tedy hotelů ). Jo nenašli jsme zde žádné kufry .. které jsme už nutně potřebovali koupit :))) Cesta dnes byla spíš dlouhá jak jsme dříve psal než náročná ale výlet stál za to .

Kotel plný síry kousek od vás se moc často nevidí.

Ted na chvilku oddych ... výběr zajímavých fotek s pájou :))))

2009-05-09T17:05:00.009+01:00

Japonsko .. den dvanáctý ... památníky a muzea HIROSHIMA, hiroshima park

2009-05-08T13:18:00.011+01:00

Tak dneska to byla opravdu hrůza .....

Kdo nebyl v Hiroshimě a v místním muzeu a na místních kenotafech a památnících .. asi nepochopí situaci ale z muzea máte po odchozu tak depresivní pocit, že ani krásná zahrada či park hiroshima Vás nedostane do pohody.

Takže jsme ráno v 9.00 vyšli z hotelu a došli až na 100m širokou ulici s názvem PEACE bulvár . Došli jsme až k GATE OF PEACE ( brány míru ) .. cca 12 ocelových torií s nápisem PEACE v různých jazycích těšně před hlavním muzeem jižně od muzea.

X: když WW 2 nebrala konce v létě r.1945 se USA rozhodla použít zcela novou ( od roku 1942 vyvíjenou ) zbraň jež měla přimět japonsko ke konečné kapitulaci ( v muzeu napsané že duvod byl i to že japonsko utočila na sovětšký svaz ) Dne 6.8.1945 v 8.15 shodil letoun B29 na hirošimu která zažila jen málo utoků normálními zbraněmi
Výbuch byl přesně v 8.15 ve výšce 580m na centrum města . Exploze okamžitě zabila desítky tisíc lidí. Do konce roku přes 200000 lidí.

Vešli jsme do muzea a nejdřív jsme šli do vedlejší budovy kde je kompletní historie města od období EDO až do 1945 ( vývoj : 300000 lidí v 1945, velká vojenská základna, jedny z prvních vysokých šok v Japonsku, velice dobré místo v deltě 6 řek atd ) . Výběr města byl kvuli tomu že zde z 4 vybraných měst bylo nejmíň amerických vězňů. V druhém patře kompletní ukázky znničení a různé důvody proč se to stalo, jaké byly důvody a spoustu dalších informací ( včetně hodinek zastavených v 8.15 ). Ve třetím patře je především info o atom/vodíkových bombách, nosičích a politice.

To horší je v hlavní budově. Ihned od začátku fotky z výbuchuv hirošimě ( od 300 do 12 km od epicentra ). Po zbytky těl a oblečení a staveb z různých vzdáleností od epicentra ( od 300 do 2 km ) včetně děsivých příběhů lidí. Po té dokonce slezlé nechty, poškozené srdce, krví rozteklé oblečení .. a spousta děsivých věcí. Po té příběh dívky Sawako které ve 2 letech byla zasažena a postupně do 12 umírala. Po té se děti z její školy rozhdli postavit obrovský pamatník dětí a udělali sbírku na celém světě. 2 roky na to byly peníze. Jelikož Sawako si myslela že když složí 100 erigamy .. jeřába tak děti a školy po celém světě přinášejí pravidelně věnují miliony jeřábu tomuto památníku.

Po té jsou různé ukázky ze zničeních domů, poškozené železné kontrukce a především stín člověka který se vypařil ze vzdálenosti 300m od epicentra. No prostě hruza...

Takže rychle pryč alepson na chodbu kde je popis rozbití neutronu vůči uranu a další tech informací. Po té už skoro ven kde jsme se podepsali a napsali svůj názor a pak jsme koukli na dopisy od státníků ( pro zajímavost jako první je na fotce Havel a jeho český dopis ).

Po jsme šli ven se podívat na další památníky v Mírovém parku . Došli jsme ke kenotafu vztyčeném na památku obětí atomové bomby. Pak ke pamětní mohyle, ke zvonu míru. Tam nás odchytli děli z Kyota ( asi desítka ) a začli v rámci školní výuky z nás vytahoval svojí šílenou angličtinou informace a po té vyplnit dotazník. Dost jsme se nasmáli a nakonec nám dali každému pěkné origami ( jeřába ). Další n skupinek už jsme museli odmítat.

Po té jsme došli k dětskému pamatníku kde jsou v sklěněných skříních miliony origami. A zároveň před památníkem měla nějaká děstská výprava přednes a krásně zde zpívali a dělali velice dojemné ozvučení.

Pak jsme došli k A-DOME což je původní stavba z počátku stolení kterou navrhoval český architekt Jan Letzl. Jelikož byla od epicentra 160m a jediná jakž takž přežila ( jen holé zdi a z-ohývabé traverzy .. další stavba je až 360 m banka ) tak je dnes zapsáno v UNESCO a jako jedinou si jí tam nechali a je to velice významná památka.

Nebudu rozebírat jak to tam vypadá .. je to opět hrůza viz foto. Pak už jsme do radši opustili ( cca v 17.00 ) a šli jsme se podívat do městské parku a ke stadium. Odpočinuli jsme si v krásné zahradě u parku a po té zašli nakupovat do luxusního domu ( resp. spíše já pro miláčka Leničku a miláčka Tomíčka ) . Takže jsem v jednom patře měl kolem sebe asi 10 slečen a jednoho pána ( samozřejmě obsluhující ) a běhali kolem mě protože jsem po nich chtěl něco kontrétního a oni nemohli nic najít tak nosili různé zboží. Nakonec jsme se dobrali výsledku a všichni byly spokojeni .. doufám že i děti... pusinku lásky moje...

No a bob měl zase hlad takže jsme šli už dom a zašli na nákup před zítřejším náročným výletem na sopku Mt.Aso..

takže PEACE FOREVER ....dont forget hiroshima

PS : na uvolnění takové zajímavosti a postřehy z japonska :

jsou zde velice pohodlné a extra tiché vlaky ( skoro jako letadlo bez hluku )

takřka nikde nejezdí žádné nákladáky či nákladní vozy ( jen jsme viděli hodně kontajneru na
nádraží . tak počítám že to jezdí asi večer )

všude je extremně čisto , narozdíl od ČR ... vyjma extra zapadlých míst

extrémní dodržování takřka všech pravidel ( včetně přechodu pro chodce )

ženy nemají žádné výhody nad muži a ani opačně ( třepa pustit ženu do dveří se tu nekoná )
podle japonců proč by žena měla mít výhody .. vždyt muž také žádné nemá.. tzn. ukázková rovnost

velká ucta k těhotným a starším lidem

na barákách takřka žádné omítky .. buď dřevo, obklady či nějaké desky .. vše čisté a bez poškození

na všechny okna používají takřka jen hliník

všude velice pěkná architektura plus US styl paneláků

pomalé přizpůsobování nějkterým západním vlivům ( jídelny atd )

velmi malinké cihly .. asi poloviční

i v malých městěch obří nádraží o 20 kolejích

přesnost vlaků jak na místo .. umístění a čas

dráty na elektriku jsou tahány primárně venku ( vyjmaa velkých měst a nových čtvrtí ) , funguje jako ochrana před zemetřesením

žádné billboardy vyjma zábavnícch čtvrtí

tak .. dobrou ... smutnou noc

Japonsko ... den dvanáctý ... ostrov Mijaždima

2009-05-08T00:33:00.009+01:00

OG

Dnes jsme se rozumně ráno v 9.00 vypravili na posvátný ostrov Mijadžima, který se nachází cca 10km západněji a 5 km severně od Hiroshimy. Ostrov je tu brán jako klenot pobřeží Sanjó. Veho velikost je cca 7 x 4 km.

Ostrov je tak posvátný, že tu nenajdete ani porodnici ani hřbitov a je tu zakázano jako rodin tak umírat ( jak to dělají nevím :))). Celý ostrov pokrývají krásné "pralesní" s mnoha druhy ptáků a dalších potvůrek .. samozřejmě tisíce jelínků všede .. v lese, v chrámech na ulicích ( jo bohoušovi sežrali mapy. ... fakt že jo .. se otočil a už mu ji vydnali z tašky ).

No takže jsme courákem dojeli do Myajima guchi a pak pomocí ferry-trajektem JR na ostrov. Už při příjezdu je krásně vidět obrovská torií, která se celá ve vodě ale při odlivu k ní dojít a dotknout se jí.

Po přistání jsme si vybrali mapy a šli turistickou cestou směrem k torií podél pobřeží. Ve zlomu zátoky začli být poměrně dost turisti protože tu byl krásný výhled na torii ( akorát ty mraky nic moc ) takže jsme zde provedli poměrně dost fotozáznamů ( no a při té přiležitosti přišel bob o mapu ). Došli jsme až k dost velké svatyni Icukušima ( která se rozkládá před torií na betonových sloupech .. tzn při přílivu je ve vodě ). Je zde nejstarší jeviště divadla nó v Japonsku a krásný obloukový most ( nepochodný ... ale i tak šíleně postavený, že se na něm i těžko chodí .. ten oblouk je totiž část po které se chodí ... tudíž dost šíleně ).

Díky odlivy jsme mohli dojít až k torií a pozorovat jak vypadá z blízka ( obrovské cca 2-3 m kmeny zasazené do země a u země přikryty nějakou ochranou vrstvou .. přišlo mi to jak tuny řas průmyslově zpracovaných ).
U východu se nám povedlo si trošičku udělat vtípek z místní české výpravy ( které jsme pak potkávali po zbytek dne na různých view pointech ostrova .. ne na všech :))) šli svojí určenou trasou ).

Po nákupu zajímavých dárků jsme si zašli do panenského parku Otomo který je východně od města ( už takový přírodnější v lese, velice příjemný .. plusb svatyně nějakých 2 koníků ... kdo ví co to bylo :)) ). Po té jsme se vydali lesem do parku Momidžidani který se nachází na západ od městěčka . Příjemnou procházku jsme proložili místní kávou a cca po hoďce jsme došli až k parku a na nastoupili do 2 fázové lanovky.

Na vrcholem hory Misen se nám otevřel nádherný výhled na vnitřní moře a v pozadí na celé pobřeží Sanjó. Začlo jemně pršet ale přesto jsme se vydali pěší stezkou cca 1km směrem rezervaci opic a na vrchol hory . Ale u poustevny cca 800m za lanovkou nás chytl silný liják ( tak si bob vyskočil na vrchol pro deštník ) a šli jsme zpátky ... v poměrně dost velkém lijáků ( takže každý z nás byl na jedné straně promočen jak jsme šli pod jedním deštníkem a po náročné horské stezce ). Přeci jenom za hodku jea poslední lanovka.

U lanovky jsme se vysušili, pokecali s čechy, vyměnili si pár zážitku a šli jsme se projít na historické nákupní zóničky ( koupili jsme výborné hovězí knedlíčky ... no nic :) ). Celé městečko jsme si prošli a už se vraceli přes ferry abychom stihli fotky při západu slunce. Což se nám také povedlo a doufám že budete spokojeni .. já totiž jsem :)))).

Po příjezdu do hotelu jsme se trochu zpacifikovali a šli zase do večerního města se najíst a trochu pobavit....

a to je pro dnešek vše ... měj te se fajn...paja

Japonsko .. den jedenáctý ... příjezd do Hiroshimy, zahrady Shukkeien, cesta do večerního města

2009-05-06T15:54:00.009+01:00

OG

Tak dnes jsme se ráno zbalili ( muj kufr narostl asi o 200 procent ). Naštěstíí v shikansenu byly volné prostory pro velké zavazadla ( i přesto že vlak byl skoro plný ). Cesta trvala cca 2 hodky .

Po příjezdu do hiroshimy jsme se vypravili pěšky do hotelu ( HOTEL FLEX ) z velice hezkého a rozlehlého hlavního nádraží ( cca 25 kolejiště vedle sebe) . Opravdu výjmečně krásný hotel , vše extra moderní .. až jsme se divili .. akorát wifi tu je ale nejde net tak jsme museli vzít na recepci kabel na lan .. ale alepson to je rychlejší.

Je tu poměrně tepleji než v Osace ( cca 26-28 ) a příjemný přímořský vzduch.

Akorát ten pocit je tu takový nějak zvláštní .. přeci jenom tu před 54 lety vybouchla atomová bomba ( byl jsem v USA v White missile range , kde taky vybouchla ..resp. první atomová bomba ale ta byla asi 30 slabší ). Tady to zabila 80-120 tisíc lidi najednou a cca 800 tisíc postupně.
Možná kdybych to nevěděl ale, že člověk ví co se tu stalo.. tak je to dost skličující.

A půjdeme na memorial park a do A-DOME počítám ( tak jak jsem četl zápisky jednomo mého předchudce .. nebude to dobrý pocit .. málo kdo tam udrží city na uzdě ).

No v každém případě po příjezdu jsme nechali ( asi v 13.00 ) věci na hotelu a šli jsme se projít městem. Jinak z vlaového nádraží na hotel je to asi 10 minut pohodové cesty. Takže každému tento hotel doporučuji a vzhledem k jeho špičkovému provedení a vzhledu pokojů. Cena cca 9000 YEN na 2 osoby, takže v poho.

Šli jsme směrem k původnímu hradu ( samozřejmě jen holé kanemy u země po AT ) ale po cestě jsme našli nějaké pak Shukeien. A to jsme udělali dobře...

Tak nádherný park ve stylu Japonských Zenových zahrad jsem ještě nikdy neviděl.
Rozloha cca 40000 m2. Cca 300 x 150 m . Zahrada vybudovaná od roku 1620 ( sice původní daleko větší ) ale postupně mírně zmenšovaná zvětšujícím se městem. Samozřejmě v 1945 total destrukce ale už v 1951 ji obnovili do původního stylu ( nevím jestli ty lidi tady byly sebevrazi ale já bych sem už asi nešel .. ale .... to jsou Japonci ).

V zahradě je upostřed velké jezero s různými lávkami a mini ostrůvky. Všude kolem nádherné stromy, keře, bonsaje, mimistroomy, bambuosové lesíky, mini prales, mini palmym rýžové políčka .. všechno je tam neskutečné a ještě máme štestí na oblohu a počasí. Takže během 2 hodin cca 500 fotek .. ale ty budou libové :))))

Na konec se na nás ještě štestí víc pousmálo .. a zučastnili jsme se žesnkého čajové obřadu ( cca 50 japonek v původních jakutách a kimenech předváděli krásně původní japonský čajový obřad kterého jsme měli čest se zůčastnit ... a opravdu to stále za to )

Vlastní čajový obřad trval cca 25 minut ( sic ese nám paní snažila i něco říkat ale ne moc jsme ji rozumněli . .resp. vubec ). V každém případě kopírovali jsme ostatní takže si myslím, že jsme nikoho neurazili .. ještě nakonec si s námi udělali foto ... OPRAVDU MOC PRIJEMNE A HEZKE ODPOLEDNE.

Po nádherné zahradě zajdeme k troskám původního hradu. Ten je upsotřed parku a zbyly z něho jen kameny u země ( cca 40 cm nad zemi ) s různými šedými a načervenalými stíny a fleky... radši nebudu rozebírat pocity. Vedle je postapen replika původní hlavní stavby ale v situaci jakou jsme cítily jsme tam radši nešli .. ještě nás dost krize čeká v A-DOME.

Takže jsme došli v 17.30 na hotel , trochu si zdřímli do 19 a zašli do města.

Město je zde viditelně klidnější než Osaka či Tokyo ( samozřejmě i přesto tu má hlavní třídu a kříženými středy ( jedna linie hlavní ulice, křížem na to zakrytý průsmyk mezi domy .. z čeho vznikne obrovská zábavní a odpočinková zona .. cca 2 km s tísícem krámků, restaurací, barů a všeho možného ( včetně samozřejmě pačinka a slots ).

Zašli jsme si v jedné ulici na výborný salát s šunkou ( ale opravdu výborný ) a smaozřejmě zase na Šoču .. které opět nezklamalo. eště jsem zapomněl že před hotelem máme výbornou restauraci ROYAL REST ... kde očividně majitel je bud amík či jsou tím ovlivněni ... jídlo samozřejmě japonské včetně japonského obsluhy .. ale menu a provedení mírně po americku . Jídlo ale výtečné .. takže to bude náš výchozí bod .

V cca 10.50 dorážíme na pokoj ... já si dal trochu psaní a počítam že za chvilku jdeme spát ....

jděte taky

:))

Japonsko .. den desátý .. hrad himedži, přístavní město Tempózan

2009-05-06T15:06:00.009+01:00

ohajo gozaimas

( Ještě dnes budu dnes psát o jednom z nejhezčích hradů v Japonsku musím vzpomenout jeden šílený zážitek z relax zony v SPA WORLD. Na jednom z pater jsme našli speciální akci s nějakýma rybičkama v podlahovém akváriu .. cca výška 40 cm .. . Do nich nám paní obsluhující položila nohy a ty rybky .. bylo jich tak asi tak 2000 potvůrek začli normálně okusovat naše nohy resp. odumřelou kůži . Neuvěřitelný zážitek . V jedném chvíli jsem jich měl na noze cca 50-70 ks . Potvory lezli i mezi prsty, snažili se okusovat chloupky .. no šílený .. z počátku to dost neskutečně lechtalo ale lze si na to zvyknout a je to potom jako takové jemné mravenčení .. viz foto )

Dnešní výlet na hrad Himedží bude poslední větší akcí z osaky, protože další den se přesouváme an hiroshimy. V rozumnou ranní dobu cca 8.00 jsme se vypravili na snídani ale jak jsme zjistili japonci obydlují hotely jen mezi sobotou odpo až do po ráno ( takže hotel je v tuto dobu takřka plný .. což znamená že naše oblíbená křesla v jídelně jsou plná .. ba co .. plná jsou všechna .. takže cca 40 minut čekání na recepci ) .

Tím se nám celkem rozsypali celý denní plány. Takže po vydatné snídani ( houska, máslo, džem ... vajíča už došla ) se vydáváme na shikansen do shin-osaky. Vlak nám jede co by dub .. takže si musíme ještě pospíšit ( směr HAKATA .. hiroshima ).

Vlak ujede svých cca 80 km za cca 23 minut .. opět rychlostí kolem 250 km/h. Jinak jsme zjistili že shikansen má zvláštní vlastnost .. uspávat . Dokonce i na tak krátkou vzdálenost. Kdo ví čím to je .. ale asi to bude ten zvlášstní ševelící zvuk který vydává. No v UT jsme přišli na to že uspává i když stojíte před ním venku :))) takže možná nějaké alfa-beta-gama vlny .. či co :)

Po přejízdu do městečka Himaje jsme se vydali ihned směr hrad Himedží. Město himeji je poměrně na japonské poměry malé. Hlaví třídou cca po 1km se dostáváme před poměrně velký hrad ( pomocí získané mapy na vlakovém nádraží ). Pasáž kolem procházíme je plná různých krámků, restaurací a zároveň v jednom místě zvuky linoucí se zpěvačky.

Hrad je v Japonsku brán jako nejuchvatnější z 12 hradů co Japonsko má... takže to vypadá že bude stát za to.
Vlastní hrad je poměrně dost rozložití. Jeho několika násobné opěvnění je koncipováno tak aby když nepřítel vnikl dovnitř měl velké problémy se zorientovat.. ala bludiště. Máte jít dopředu ale je nutné všude zatážet a zabočovat. Hrad stojí na vysoké z velkých kamených ůprefabrikátů" postavené hradbě. Do výšky cca 40m . Vlastní stavby je dřěvěná se zvláštní obezdívkou mezi trámy. Kameny na hradbách opět nejsou spojeny žádným pojivem jen do sebe zaklíněny.

Takže jsme prošli uvodním vstupem a dostali jsme se až k frontě .. ani nevíme na co ale postavili jsme se do ní. Zde není zvykem nějak předbíhat. Po cca 10 minutách se dostáváme na hlavní nádvoří kde jsme zjistili že jde o frontu na vstup :))) ( mezi tím jsme si ještě prošli oblast určenou k seevraždám ... sepukka a harakiri .. ale jak bylo napsáno tak zde asi nikdo nic nespáchal a užívalo se to jako zásobarná vody.

Fronta je poměrně dost obrovská .. ale poměrně rychle ubíhá. Dovnitř hradu je třeba se opět zout ( i když podlaha je dost tvrdá a schody mají ostré hrany .. ale zvládneme to ). Projdeme celou stavbou po jednotlivých patrech až nahoru. Výjmečně na Japonský hrad má i nějaký interiér ( v tomto případě ukázky zbraní, oblečení shogunu a samurajů a zároveň ukázky rekonstrukčních prací ). Na uplném vrcholku je opět jakoby observatoř s 360 stupnovým výhledem a modlitebnou.

Opět seběhneme dolů ( s mírnými problémy na schodech protože schodnice má cca 15 cm a stropy jsou tu tak od 150 do 190 ) . Venku provedeme řádnou fotografickou show, protože z venku je hrad opravdu uchvatný. Uděláme i fotku saktivním ninjou.

Vyjdeme z areálu a po hlavní třídě si dáme velice dobré nudle s masem ( mírně středoeevropská příchut takže zase změna . k lepšímu :)) ).

Po návratu do Osaky v 16.30 se rozhodneme pro postelový relax protože je extrémně dusno . vypadá to že bude pršet. A taky že jo. Takže dáme odpočinek do 19.30.

Vyrážíme do přístavníímo městečka Tempózan v OSAKA-KO. Městečko bylo postavené na navážce a zároveň kompletně vysušeno okolí. Na tomto "polo-ostruvku" se nachází nákupní centrum, ,obrovské ruské kolo a především obří akvárium. To je sice po 20 zavřené ale v příjemném vzoušku po dešti si zajdeme na ruské kolo . Večerrní výlet kolem je užasný protože je vidět krásně na všechnny strany tzn. okoukneme a vyfotíme celou osaku od přístavu až ke SKY BUILDINGU. Sice ve výšce cca přes 100m je poloprůhledná kabinka mírně rozhoupaná a tak jak se houpe tak se houpe můj žaludek .. ale při pohledu ven se na to dá zapomenout. Z výšky je krásně osvícen nejen most ale i obrovské akvárium.

Projdeme se ještě oblastí, zkusíme telefonnní budku do CR.. ale nějak to nejde. Takže metrem vyrazíme ještě do Namby a oblasti Dotonbori. Znova si projdeme živou aktivní zonou Osaky a je vidět že to tu neusíná ani v PO večer. po cca 2 hodinách razíme do hotelu a připravit se na odjezd.

Příprava se nekoná protože do 3 ráno si pouštíme české trháky .. jako písničky M.Davida, JAR, K.gotta a podobných "geniu" českého showbiznisu abych si trochu připoměli naši domovinu. Jo nesmím zaponeou na svěráka a uhlíře s jeho Severním větrem. Proložíme to ukázkami z Vrchní prchni a Jáchyma .. a jdeme ev 3.30 spát. Takže ráno opravdu stojí za to.

Dobrou ...

Japonsko .. den devátý .. relaxace spaworld, japonské masáže, lázně všeho druhu

2009-05-04T16:41:00.004+01:00

ip

Tak dnes asi bez fotek protože jsme celý od 10 do pulnoci byly krásných luxusních lázních SPAWORLD OSAKA.

Ještě před lázněmi byl krásný a dost monstrozní zábavní park s obří horskou dráhou po principu amerických horských drah zde také projížděla velkými budovami či věžními hodinami. Celý dráha byla koncipována kolem SPA WORLDU.

Lázně jsou opět patrové rozdělené do děstské zony a spací zony 1F, lounch a krámky 2F, restaurace různého druhu 3F, europa spa ( 12 druhů ) pro ženy4F, asian spa ( 11 druhů včetně venkovních ) pro mužže 6F a obrovský pool a venkovní pool a klouzačky všeho druhu 8F.

Prošli jsme vše několikrát . Dokonce se tu dá být 24 hodin, jsou tu i relaxaní sedačky, občří místnosti pro relaxace kde lidé normál spí.

Špičkově dorřešení oblékání a převlékaní ( berete si čisté spa věci ) když přecházíte hodíte je do prádla vezmete si ručníky spa a pak zase si vezmete čisté oblečení ( myslím že jen s Bobem jsme za dnesšek zaplnili celou 1 pračku .. .cca 8 převlékaní a 20 ručníků ).

Vyzkoušeli jsme si taky originální japonskou masáž .... já celé tělo 60 minut a potom aroma face .. ksicht 60 minut a musím tedy říct opravdu báječné.

V některých věcech podobné Babylonu a novému bazenu v Průhonicích ale vše dořešení do absolutní dokonalosti.

Bližší info : www.spaworld.co.jp a přímo odkaz na oblast asia spa

Tak zatím a zítra se opět ozvu s cestovatelskými výkony.

PS: jsem se tam bavil s jedním japonscem ( samozřejmě jsme si vyměnili emaily , jako s většinou trochu mluvících japoncu ) který mě informoval, že ty slečny co nabízejí massage na ulících za 1. nejsou ani moc masérky spíš ero pomocnice a 2. může to být nebezpečné když vás chtějí někam zatáhnout ... takže všem případných zájemcům pozor...

Japonsko .. den osmý ... Kyoto .. hrad Nijo . Nidžó, Kyotské nádraží, chrám Myoshin-ji, Ninna-ji, Kinkaku-ji, Kinkakudži

2009-05-03T16:07:00.020+01:00

Hurá v 7.30 na snídani abychom dnes všechno stihli. Plány máme velké .. času málo.

Hned po snídani jsme v 8.40 vyšli směr metro na Shin Osaka odkud jezdí cca každých 10 minut Shikansen do Kyota ( takovej loopík 2 vlaků za sebou pořád dokola ). Opět příjemná rychlost před 200km/h takže vzdálenost přes 50km máme za 20 minut za sebou včetně staru a přistání a průjezdu městem.

Po výstupu jsme očekáváli nové špičkové a především jedno z největší vlakových nádraží .. ale nikde nic, staré a takové nič-moč. Takže jsme začli hledat a asi po 10 minutách jsme vlezli do novější částí budovy a potom jsme konečně uviděli nádhernou halu. Těžko popsat, těžko ukázat na fotografiích. obří hala s nízkým středem na kraji každé strany je X různých schodišť a jezdících schodů až do 14 patra ( B2 až 11F ). Výška ve středu budovy k ocelové konstrukci nahoře cca 80 metrů, délka cca 300 metrů. Vyjeli jsme až nahoru ( na jedné ze stran ) a prošli se v SKY WALK. opravdu neskutečná výška, nádherný výhled do města a především dolů. Člověk si až řekne proč tohle dělají, ale prostě v Japonsku je archotektura víc než pěníze. A taky to podle toho vypadá. Projeli jsme přes ISETAN ( místní pobočku luxusního vyhlášeného obchodního domu ) a vyrazili opět dolů udělat ještě nějaké fotky.

Po té jsme se přepravili JR linem na stanici Nijo, která je poblíž stejnojmeného hradu Nijo ( Nidžó ). Cesta ke hradu kolem vlastních ochranných zdí a vodního příkoputrvá cca 20 minut a již je vidět jeho rozměrnost.

Hrad nidžó se od ostatních hradů v Japonsku liší především svými nádhernými interiéry než vlsatní hradbou či opevněním. Dokonce zde shogun nechal připravit speciální podlahy tzv. slavičí, které jsou udělány tak že skoby a hřebíky jsou vedle sebe velice blízko aby o sebe při pošlapu skřípaly ( dělá to speciální asi o 2 oktávy vyšší zvuk než normální skřípání ) jako kdyby spíval slavík ... mužu potvrdit zvuk je to podobný. ( akorát si nepamatuju na žádného slavíka ).

Vešli jsme do hradu a přes dvoje opevnění a krásně vyřezávanou bránu Karamon ( štít v čínském duchu ) jsme se dostali až ke vchodu do hradu Ninomaru . Před vchodem jsme si zuli boty protože se zde všude chodí po tatamách a tudíž v ponožkách ( ještě že jsem si dnes vzal ty nejhorší co mám sebou :) ).

Vlastní vybavení sice už v hradu není ale jsou zde krásně vymalované interiéry a komplet popsané jednotlivé místnosti. V některých je i naaranžována situace třebaa. jako audience u shoguna a podobně. Velicie hezké a příjemné ( akorát naše cz zámky jsou trochu dál ) i vlastní klima v takové stavbě ( dřevo, speciální papír jako kryty přes okna ) je velice příjemné a adovedu si představit zde bydlet.

Po té jsme prošli zatím asi nejhezčí zahradou co jsme zde v Jp viděli. Dánherné scenérie, krásné stromy a keře, jezírko uvnitř volavky. Opravdu relaxace ducha ( kdyby tu kolem nás nebylo tisíc japončíků ). Takže jsme prošli ještě další oblasti hradu a už jsme se směrovali směrem k JR line a to až na stanici Hanazono.

Odtud začal další náročný výlet směrem za 4 asi nejkrásnějšími chrámovými komplexy v Kyotu.

Začli jsme po asi 20 minutách chuza v Mjóšíndži. Celý chrámový komplet má 46-47 vedlejších chrámů a je rozlohou opravdu obrovský ( cca 2x2 km ) . Halvní budovy jsou vyrovnané v ZEN stylu a tudíž zarovnané do řady. Zahrnují Ható .. přednáškovou síň proslulá obrovský drakem kterého namaloval Kanó Tanjú a nejstarším zvonem v Japonsku ( u kterého je upozornění, že při udery na něj by se okamžitě rozbil ).

Zaplatili jsme si vstup ale po asi 20 minutách a návštěvě přednáškové síně a velké sauny s koupelnou ( v každé asi 15 minutová přednáška .. stylem ( Na samotě u lesa .. mlynář Smojlak při vysvětlování legendy v mlýně ) .. kdyby paní mluvila, gestikulovala ale my ji absolutně nerozumněli, jsem se radši vypařili ( už tak jsme tam dělali ostudu permanentním smíchem .. což se nám tu stává cca 5x denně, že propadáváme nějaké chechtací mánii , většinou svázené s nějakou přednáškou či situací ) .

Vyšli jsme na sever směrem na chrrám Ninnadži a jelikož jsme byly už dost uondaní tak jsme po chvilce vyhledali příjemnou místní restauraci a velice dobře jsme se najedli ( hovězí mase s rýži, polévkou, přidavky, cola, studené saké, časj ). Takže když jsme odcházeli sice nás pořád všechno bolelo a po té saké jsme to asi půl hodky nevnímali :)))

Došli jsme do chrámového komplexu s opravdu užasnou vstupní branou s obřími strážci Nió sekty Šingon. Paláce a chrám jsou z roku 888 od císaře Uda.Kondó . hlavní síň s dřevěnou sochou buddhy Amidy je národním pokladem. V areálu je i komplex Omuro Gošu s velice hezkou zahradou epochu Edo ( styl suché zahrady ) ale tak už jsme se nedostali. To jsme totiž už šli směrem Ryoan-ji a především směrem na Kinkakudži ( zlatý pavilon ).

Cesta do Ryoan-ji byla celkem dost dlouhá, tak jsme vlastní areál zahrad jen tak prošli bez bližší prohlídky a zaplacení vstupného do speciálních oblastí. Je zde velice významná kamenná zahrada s prý uchvatnou kompozicí 15 kamenů a jemného písku.

Dál už jsme nemohli tak jsme si vzali taxíka a ten nám cca 3 km ukrátil. Když už stál zase v zácpě tak jsme radši vystoupili ( beztak už to bylo jen cca 300 .. jinak autem opravdu ne, protože každých 200 m je nějaký semafor, takřka se tu nevyužívají kruhové objezdy .. nikde ).

Při příchodu do vchodu chrámového komplexu Zlatý pavilon bylo vidět, že taty oblas je opravdu něco výjmečného i na poměry Japonska, protože množství lidí bylo opravdu enormní. Očividně taky nikdo nešel jinam z hlavního vchodu než přímo k zlatému pavilonu.

Kinkakudži . místní název Rokuondži je třpytící pavilón který postavil třetí shogun z rodu Jošimicu jenž se vzdal svých uředních povinností ( ne však moci ) a ve věku 37 let se stal knězem.Pavilon mu původně sloužil k odpočinku. Ve své poslední vůli si přál aby byl pavilon upraven na chrám a Sóseki zde působil jako představený. Budova je přesnou kopií původního originálu, který shořel v r. 1950 vinou poblázněného mnicha ( viz film Zlatý pavilon ) Díky harmonické souhře všech prvků ( hora, jezírko, stromy, květiny ) vypadá neskutečně uchvatně ( a to já tohle slovo takřka nepoužívám ). Takže jsme provedli asi 200 fotek a drali se davy ( což při naší výšce zde není až taak velký problem, většinou když se lidi otočí a uvidí nás, tak trošku odsočí a v té chvíli máme volnou cestu :))) .

V určité částí focení jsem obejvil 2 zajímavé gejšy v jakutě tak jsem je začal hned footit a po té jsme si vyměnili emaily na poslání fotek, tak jsem s ní udělal ještě pár foto póz a Bob si zahrál na profi fotografa ( neo jím je ??? ).

Po té jsme obešli celý chrám a vyšli na kopeček nad chrámem kde jsou různé zajímavosti ( třeba házení minci pro štestí do malé jamky , a zde hází tisíce lidí mince s tím že se takřka nikdy netrefí .. všude kolem leží neskutečné množství mincí, samozřejmě já přišel a třetí mincí trefil přímo .. hnedc mě všichni blahopřáli ale co to znamenalo nevím .. asi 1000 let štěstí ... ale to já vím . mám přeci své děti a šárku :)))) .

Pomalu jsme šli směrem k východu a po cestě ještě nakoupili pár suvenýru . Vyšli jsme na hlavní silnici a rozhodli se že ty 3 km k vlaku ještě dojdem jelikož to šlo z kopce.

Prošli jsme celé původní města Kyoto ( tu část starší zástavby ). Tato část je taková poklidně narozdíl od jiných částí japonska. i lidé jsou zde takový obyčejnější a také angličtina jim zde dělá problémy .. očividně zde nemají moc nutnost. Takže jsme došli na vlak a vydali jsme se směr Kyoto a pak shikansenem do Osaky do našeho hotelu. Po příjezdu si ještě o 2 dny prodloužili hotel a šli unaveni spát s tím, že zítra si dáme relax v podobě spa world ( www.spaworld.co.jp )

Jsou to obrovské lázně ( 13 druhů ), obří bazen, skluzavky, sauny, zábavní centrum a fungují 24 hodin ( takže epočítám začneme v 10am a skončíme po půlnoci ... nebo až do rána uvidíme jak nám opraví naše těla ).

Tak zatím .. zítra pája

Japonsko .. den sedmý ... výlet do Nary, komplet Nara ( největší budha na světě, největší dřevěná stavba na světě )

2009-05-02T13:29:00.016+01:00

ohajó gozajmas ... ( foneticky .. dobré ráno )

Dnešní výley jsme z důvodu svátku a množství lidí zvolili do města Nara ( buddhistického středu země :) .. kde je největší socha buddhy na světě ukrytá v největší dřevěné stavbě na světě .. ) které mměla zrovna speciální svátek a tudíž obrovský průvod s jedním z nejvýše postavených osob buddhismu .. vlastní obřad se konal v chrámu Todaidží.

Takže od začátku , v 10.30 jsem vyrazili z hotelu směr ShinOsaha s tím, že pojedeme do Kyota . Jenže když jsme dorazili na nádražší a do Ticket office .. byla tady celkem dost velká fronta tak jsem radši po chvilce přemýšlení zvolili menší a klidnější Naru .. tam není třeba místenka a zároveň jsme si na další den objednali místenku do Kyota na 9.30 abych viděli v Ky alespoň něco .. obecně je Ky totiž bráno jako největší centrum klášterů, chrámu a svatyní v Japonsku .. už proto, že byla cca1200 kulturním a náboženským středem Japonska .. a 2. světová válka ( resp. americké nálety ) zde nepoškodila až tak moc objektů.

Takže po určení směru na Naru, jsem se vydali JR do Osaky ale v Osace jsme se trochu zasekli protože místní nějak nevědili co jede na Naru .. no po asi 4 rozhovorech jsem radši znova zašli do info a ty nám řekli správný čas a nástupiště .. jel Rapid takže jsme měli celkem štestí. Po cca 45 minutách jsme byli v Naře.

Menší a pěkné město. Středem Nary je právě ono posvátné místo o rozloze cca 6 x 4 km plné svatyní, chrámů, pomníčků a spousty jelínků včetně těch největších chrámů. Zašli jsme do turist information centrum a potkali jsme tu starší japonku, která byla 2krát v ČR takže byla velice přátelská ( ale jako všichni ) a dala nám mapu s komplet výkladem, takže jsme byli komplet připraveni na výlet.

Dlouho cestou před vlastní město jsme došli do parku. Hned po levé straně byla obrovská dřevěná pagoda Kofukudži několikrát vypálená .. tato byla "živá" od roku 1625 s krásnou stavbou vedle kde byly uloženy významné relikvije ( ale zlatý budha a podobně ). Postupně jsme došli až do středu parku a stočili jsme se na východ. Tudy vedle cestička plná obchůdků s nějakým pochutinami.

Dali jsme si nějaké steaky na tyčce. A v té chvíli začal kolem nás procházet nečekaně obří průvod ( když obří tak obří ) cca 500 lidí různě oblečených v tradičních šatech ( včetně gejš, mnichů a podobně ) a nakonec nesli velice významného činovníka budhismu. ( teď mi bohouš připomněl ať napíšu že tu jsou obří mravenci .. samozřejmě venku .. a včera jich pár bohouše málem odnesli, naštestí se udržel a je jenom pokousanej ). Celý průvod šel směrem k největší svatyni s budhou, takže jsme se drželi celou cestu s nima akorát u chrámu nás nepustili tak jsme si museli z boku jit koupit ticket. Je zde obrovská nádherná vstupní brána Nandaimon a po tom neskutečně velká dřevěná síň chrámu Tódaidži pro obřího buddhu ( už vlastní síň o výšce 49 m a šířce 75 m je největší dřevěná stavba na světě ).

( chrám Tódaidži se skládá z rozměrné buddhovy síně Daibucuden a vedlejších chrámů a chrámových síní , vystavba chrámu dokončená r 752 na příkaz císaře Šómy .. velký buddha je z bronzu, rtuti a vosku , při zemětřeseních mu několikrát spadla hlava ... vedle buddhy jsou obří Bosacu Nijorin .. osvícená bytost )

Po té začla velice dlouhá modlitba s postupním klaněním budhovi jednotlivými významnými osobami. My si zatím s cca 100 tisícovým davem prošli kolem budhy uvnitř budovy a kolem dalších soch ( jeho ochránků a různých dalších obrovských nebeských stoupenců ) až jsme došli skoro nakonec kde je v jednom z pilířů budovy ( šíře cca 1,5 m ) díra o průměru cca 30cm a před ní cca 60 metrová fronta s hubenými lidmi a dětmi. Pověra říká kdo tu díru proleze a především se do ní vejde tak zažije nirvánu .. tak tam lezou všichni .. my nemužem, nevím jak by totiž pro nás sem dostali hasiče aby nás vytáhli. . tak to radši nezkoušíme ( jsme asi o 2 hlavy vyšší než většina lidí tady a počítám o polovičku těžčí a širší .. a to už jsem zde zhubl 6 kg .. ani nevím jak asi ta kvalitní beztuková strava a denní dávka 15km ).

Vyšli jsme ven a šli si prohlédnout další památky a šli jsme směrem na severovýchodní kopeček kde byl další krásný chrám Nigacudó s krásným výhledem na okolí a město Naru. Zde se každo ročně odehrává hořící slavnost na přivítání jara ( zapálí na celém dřevěném balkoně obrovské ohně a jejich hoříčí části padají před chrám .. zvlášstní že nezapálí přitom chrám .. škoda že jsme to nemohli vidět ). Dále jsme před uzemí volně pobíhajících jelínku ( poměrně dost ochočenýchh .. u každého krámku si lze koupit oplatky které jim pak dáváte .. jelínku cca 4000 po areálu ).

Po té jsme šli na jih k chrámu Kasuga. Jo to další z významných šintoistických chrámů v Nařě. Po té již unaveni jsme si proli lesíkem kde je umístěno před 3000 lanterns ( pomníčků ). A pomale se již vraceli do města Nara a směrem k vlaku.

Všude kolem je množství velkých ploch obklopených krásnými stromy kde lidé odpočítají a relaxuje ( většinou s dětmi ). Plocha parku je tak obrovská, že celkem těžko projít vše za jeden den . Chtěli jsme se ještě podívat do nějakých zahrad a chrámů, ale už toho byla za dnešek až až .

Po cestě jsme samozřejmě narazili na spoustu dlaších chrámů a pagod, ale je jich tu tolik, že se už se to těžko všechno píše. A jelikož jsme večer celkem dost unaveni tak už to jde i těžko. Jinak počasí ted na začátku května je tu perfektní .. cca 23-26 stupnu slunečno .. chvilkama až moc, ale za to přijedem krásně opalení :)))

Mám takový pocit, že denně nachodíme cca 15-20 km . Ono se to nezná čistá míra je vždy cca 10 km ale se všemi vlezy a prohlídkami se to nasčítá. Takže už musíme pomalu brzdit .. bo naše těla už moc dlouho nevydrží .. Takže ještě zítra Kyoto a pak si dáme den relax v SPA WORLD v Osace ( což je jeden z největších masážních lázní podobného druhu na světě .. samozřejmě včetně termánlích pramenů asi 30 druhů a masážemi všech možných kultur ).

Za dnešek ahoj .. a fotky přikládám ...

PS. pro poučení pár základních japonských slov které jsme se naučili .. foneticky

Haii ... ano

Ijéé .. ne

Arigátoo .. děkuji

Arigátoo gozajmas .. děkuji mnohokrát ( či pěkně )

Koničiva .. dobrý den

Ohajo gozajmas .. dobrý ráno

Sajonara .. nashle

Dózo .. prosím ( při přijímaná )

Wataši .. .já

Taskete .. pomoc

Sumimasen ..prominte

.xxx. wa doko deska ? .. kde je xxxx

zero ... nula

iči, ni, san .. 1,2,3

Tak pro dnešek už dost....

Japonsko .. den šestý ... osaka, osacký hrad, oblast Namba, oblast Dotonboro, výlet k pagodě Šitennodží, večerní akce na Nambě-Dotonboro

2009-05-01T17:16:00.026+01:00

(dnes přidávám 5 a 6 den najednou, protože jsem musel dořešit obrázky a videa )

Dobrý ráno, dobrý den, dobrou noc ... kdo ví jaký je u Vás čas.. :)

takže dnes jsme si udělali komplet prohlídku Osaky a začali jsme ráno po minimalistické snídani ( vajíčko, housky, marmeláda, voda, kafe ... no nic moc, tenhle hotel se nerozdá .. jak s místem tak s jídlem ).

Koupili jsme se metrokartu za 600 která mírně omezuje jízdu do vzdálenější okrajů Osaky což nás netrápí, jinak s ní mužete pořád a kamkoliv. Normální jístek stojí od 200 yen v Osace ( Tk od 160 ).

Dojeli jsme do Umedy a přestoupili na Tannichi 4 chome kde se nachází Osacký hrad.

Hned u východu z metra jsme si všiml poměrně velké skupiny mužů, tak jsme se k nim vydali. Očividně zde 1.5. slaví menšími demonstracemi. My jsem se "aktivně" zapojili do demonstrace na odstoupení někoho .. kdo víc kdo ( ale bylo tam napsáno petice ). No v každém případě, zde bylo tak 2000 mužů a když přišli ženský tak je odehnali. Jakmile začli hrát internacionálu tak jsem radši odešli a proti nám zrovna přicházela partička policistů. Tak nevím jak to dopadlo ale když jsme se vraceli už tam nebyl ani papírek :)))

Vlastní osacký hrad je usazen jako by do parku. Vlastní hrad začíná první hradbou a vodním příkopem a po té druhou hradbou a druhým ( nyní vypuštěným příkopem ). Vlastní stavba hradu je uprostřed tohoto opevnění. Je to nádherná budova poměrně na japonsko dost vysoká celkem 8 pater včetně vrchní "observatoře". Prošli jsme celou buduvo od shora dolů a v dolním patře jsme si za 300 yen nechali obléknout samurajský oblek s přilbou a katanou a nechali se vyfotit. poměrneě dost jsme udělali pozdvižení, protože tak velké lidi v tomhle obleku už asi dlouho neviděli.

Po té jsme se vraceli zpátky na metro. Po cestě nás ještě zastavili nějaké středoškolačky, že se náma chtějí vyfotit , tak provedli asi 9 fotek na 9 fotoaparátů a ještě nemám vysvětlili že nás hhrozně milujou a podobné informace, které jsem samozřejmě zdrořile opětovali a radši odešli na metro směr Namba.

Namba je "střed" zábavy a zajímavostí Osaky. Je zde význaná Dotonboro ulice která je takový extrémní václavák. Koleme dokola jsou tisíce krámků a restaurací a poměrně dost to tu žije.. jak ve dne tak v noci.

Rovnou jsme si na středu ulice zašli na výborný steak ( sice trochu rozmixovaný ale dobrý ).
Zajímavostí restaurace bzl špičkový interiér ( tnavý ale zajímavý, možnost zvonění na obsluhu a menu ve velikosti A1 plachty ).

Dobře jsme se najedli, prošli ještě nějaké vedlejší uličky v Nambě a vyšli jsme směr Pagoda Šitennodží. Výlet byl poněkud delší než jsme čekali ale alespoň jsme objevili krásné původní hřbitovy, v poměrně velkém množství uzavřené do několika oblastí s krásnými domy.

Když jsme došli k pagodě, bylo už poměrně večer. Alepsoň se nám tím lépe fotila. Oblast pagody je zasazena v parku s menším hřbitovem a různými dalšími menšími chrámy. Jako jedna z mála stavem v japonsku využívá čínského principu linie a stavy brány, pagody a dalších staveb je v jedné lince. Stavba je velice zachovalá a to i z důvodu, že všudde dávají proti holubům ochranné sítě. .. zase na druhou stranu není uplně vše vidět a focení není uplně optimální.

Po té jsme vyšli na hlavní třídu Šitennodči a metrem jsme se dohrabali na M11 kde máme hotel.
Na rozdíl od Tk má osaka mírně lepší systém značení stanic metra a to pomocí prvního písmene názvu linky a čísla podle čísla stanice ( které jde vždy posloupně takže třeba 11 stanice na Umedo line je U11 ). Hodně to pomáhá při navigaci v japonským mapách.

Zároveň jsme si v metru vyzkoušeli pořádnou zácpu ( ne tu tělní ale společenskou tlačenici ). Ani se nedivím, že v Japonsku řešejí poměrně dost případů osahávání v metru .. protože po tak hezkých výjevech ve městě ( myslím tím krásné dívky a ženy v minisukních a manga oblecích ) pak přijdete do metra a půlka s eo Vás otírá. Tak celkem dokážu ty "uchyly" pochopit .. a taky si myslím, že málo kdy to má reálný základ. Přeci jenom tu metro jezdí dost rychle a brzdy má taky dost ostré. Proto vznikly v japonsku určité částí nástupiště a určité vagonu WOMEN ONLY.

Tam smějí v určitou dobu či do vagonu jen a pouze ženy. Samozřejmě se nám v noci z tahu povedlo do takového vlézt, jelikož jsme jeli z kraje dráhy kde začinali lidé do vlaků teprve nalézat tak jsme si toho nevšimli. Až když ve vlaku byla 80 ženskejch a my dva. A některé se po nás opravdu ošklivě dívali . Tak jsem pak v rámci přestupu radši utekli do jiného vlaku :)))

Vrátím se zpět .. když jsme se vrátili na pokoj dali jsem se trochu dokupy a jeli zpět do M20 oblast Namba.V noci je z toho prává zábavní zóna s X statisícovým davem lidí po celé Namba oblasti. Prošli jsme si nádherně ozářenou Dotonbori a pak se vypravili do baru. Dali jsme si opět výborné místní šóču a pokecali s barmankou... ta nás pak poslala do RockRock baru kde prý jsou anglicky mluvící lidé.

Jenže jsme to nemohli najít, tak jsme se museli pořád vyptávat což vytvořili vždy skupinky 15 holek a nás dvou. Každá z nich se maximálně snažila pomoc, někam volat, zjištovat kde to je ... pak se ptát na různé otázky .. a x dalších věcí. Zajímavostí japonců resp. spíše japonek protože pro ně jsou evropani dost zajímavý .. že vás chytnou za bundu a jdou s vámi třeba 2 km až na místo kam jste chtěl .. mezi tím Vás zpovídají a jsou velice přátelské .. myslím to v tom dobrém smyslu, jiný jsme totiž neměli v umyslu .......... to myslím vážně .

Takže nakonec jsme se přes 3 skupinky dostali s jednou místní slečnou až do Rockrock baru. Taková malá díra ale očividně dost vyhlášená, protože na stěnách byly stovky fotek se známými kapelami jako offspring, U2 a podobně.. Proto VIP byl také z balého baru menšími dveřmi vchod do VIP sekce. Tam nás ale kupodivu nechtěli pustit tak jsem si dali pár drinku a po dohledem dalších japonských slečen došli zpět do hlavní třídy. Ta už se dost vylidnila ..

Totiž japoncí žijí pořá, přes den, v noci ale končí k 11.20.. v 11.50 jezdí poslední metro ( jezdí od 5.30 ) . Bylo to sice divné ale prostě v 11.40 bylo všude vylidněno .. v pátek ..

No prostě je to jiný národ, jiné zvyky .. těžko posuzovat.

Takže jsem přes menší problém s WOMEN vagonem a menší zácpou a především s přejetí naší stanice a tudíž nutnosti se vracet cca 3 km zpět pešky ( jelikož to byl poslední vlak metra co jel ) se dostali domů a šli spinkat ( já tedy psát tento blog ).

Dobrou noc, dobré ráno, dobrý den ... jak komu

Japonsko .. den pátý .. cesta do osaky, umeda sky building, noční bary

2009-05-01T00:58:00.014+01:00

Opět dobrý den .. přeje rádio Osaka

dnes jsem ráno v 10.30 vypadli z hotelu UNIVERS HOTEL Tokyo a s veškerou bagáží jsme vydali na stanici Tokyo abychom se přepravili Shinaksenem do Osaky . Rezervace místenek absolutně v pohodě ( vlaky do Osaky jezdí cca každou půl hodinu ).

Shikanseny jsou jedny z těch více rychlejších variant sueprvlaků ( i když jsou i rychlejší ). Maximální rychlost u nových soustav dosahuje cca 330 km/h. Po pár fotkách a dohledání příslušeného vagonu jsme s očekáváním zajímavého zážitku usedli. Ještě jste si u stevardky zakoupili zmrzlinu aby jsme si jízdu dostatečně užili.
Za vnitřní částí Tokya se vlak rozlej již na rozumných cca 180 km/h a cca po 20 min po víjezdu již nabral plnou rychlost .. Můžeme jen odhadovat protože GPS nám ve vlaku nefungovala ale dnes referenční rychlosti aut to bylo cca 270-280 km/h. No v každém případku to byla rychlost pro nás až neskutečná. Vše co je v dosahu cca 5-10 m od tratě nevidíte .. je vidět jen šmouha .. s větší vzdálenosti se to trochu vylepšuje. Zkusili jsme to zaznamenat .. viz

http://www.youtube.com/watch?v=ZgIi-Wj2mLQ

Vlaková souprava souprava byla sice trochu starší tak cca 6-8 let ale komfort byll výborný a ostatní bylo v absolutním pořádku. Trat jsme zdolali za 2.55 hod .

Vystoupili jsme na Shin osaka a metrem se prohrabali na stanici ESAKA. Tady jsme měli trošku problém najít správný hotel ale po cca půl hodině a po otázkách na mladé mírně nechápající japonky jsme s edo správného hotelu dostali.

Hotel DAY-NI SUNNY Hotel Stone č.2 je sice z těch menších , typů businness hotelů. Tzn. velikost vlastního pokoje je 4x3m plus prefabrikovaná koupelna velikosti mého WC doma. No ale jsme v Japonsku, zde je to normální a to že je vše malinké ... jestli to nebude tím, že my jsme moc velcí.

Po vyložení zavazadel jsme se hned vypravili do města na UMEDA SKY BUILDING.

Vrátili jsme se na metro a jeli do stanice Osaka rsp. Umeda. Jenže Umeda a osacké nádraží je specifické složité a mírně řečeno trochu nesrozumitelné pro evropana protože anglickým slov pomálu. I když o Osace je známé,že narozdíl od Tk že latinkou popisuje více míst. .. no ale tady ne . Takže jsme trošičkou bloudili ale nakonec nás vysvobodil modrý princ ( ale jakuza maník ) který nás správně nasměroval, dokonce nás sem až dovedl.

Jinak kdo neví Osaka je centrem a zároveň rodištěm Jakuzy. Dnes je to ilegální organizace umožnují za "mírný" poplatek řešit různé problémy ( jako třeba neukázněné akcionáře, prostituci, drogy atd ). Většinou lze poznat členy jakuzy podle tetování, které je v japonsku mimospolečnské či useknutého malíčku či více prstů ( ale to už opravdu v případě zabijáků či podobných týpků ). Jinak Osaka je ukázkové průmyslové město, i to tu tak nějak víc cítíte. To co v Tk vyřešily tak zde zůstalo ( myslím tím zápach průmyslu a zpolodin ve městě ).

Budova USB je opravdu nádherná. Je složená ze dvou obrovských věží na vršku spojených obervatoři s dírou uvnitř. Nahoru se lze dostat proskleným výtahem ( kdo má závratě nedoporučuji ale na druhou stranu velice zvláštní zážitek) . Horní observatoř je za poplatek 700 YEN ale opravdu to stojí za to. Udělali jsme fotky od spodu až nahoru a nahoře jsme vyčkali tmy. Osaka se do tmy nádherně rozsvítila a následné fotky opravdu stály za to vyčkání. Ono celá observatoř je jak venkovní tak vnitřní a v té vnitřní je velice příjemná atmosféra připravená na relaxaci. Zároveň jsou zde různé místa pro romantické dvojice jako oddělené dvojsedačky od okolního prostoru, speciální prostor na střeše s měnící se podlahou pro romantické duše .. atd.

Po důkladné práci fotoaparátů jsem se vydali do města navít rozumnou restauraci. Našli jsme zajímavou skupinou místních restaurací kde jsemm si dali výtečné něco ( smažené, maso, rýže, polívku, x příloh ) jídlo a obsluha opět báječná.

Po té jsme se unaveni po cestě vydali zpět do hotelu a po mírné očiste vydali opět na noční drink.

Došli jsme do nedaleého obchodáku se zábavou ( tzn. ve stylu pačinko obchodáku s 8 patry různéí zábavy i zde je neveliký dům půdorysem a vysoké do výšky. Výtahem se mužete vydat do růyně koncipovaných barů a zábavních částí. Vyzkoušeli jsem 5F a 8F. Dali jsem si výborné šóču ( rýžová jakoby whisky ) a pak jsem zašli na darts. Jinak obsluha výborná, zase se klaní až na zem, při objednání si klekne a atd. Trochu jsme si s místním barmanem popovídali, samo si myslel že jsme z ruska, ale po vysvětlení "čeko" hned navazal na P.Nedvěda .. a že hraje už skoro jako on atd... no co říct.

Po 2 hodině ranní jsme vyšli ještě do ulic a ta již byla nečekaně plná dívek mírně schovaných pod stromy či na okraji budov. Tak nějak jsme nečekai situaci a po několika otázkách typu massage ??? jsme pochopili o co asi jde . S jednou skupinkou jsme se pobavili o tom co tím asi chtěli říct, ale když nám nabízeli cestu někam do baráku .. tak jsem se uctivě rozloučili a hurá na pokoj.

Myšleno massage zde mužou být 2 varianty :
masáž shiutsu .. ale jak jsem si všiml ta jen většinou normálně ve městě v nějakém specializovaném prostoru

nebo ta druhá massage těla komplet :) , ale to tak nějak není to proč jsme sem přijeli ...

Takže v příjemně jemně opilém stavu jdeme zalehnout a těšit se na další den....

PS: poznatky

ženy se zde oblekají dle svého věku a stavu

v mládí ( cca do 20-25) chodí poměrně nekompromisně výstředně až bych řekl vyzývavě

po stavbě či dětech ( což zde opravdu ženě život zásazně změní ) se oblékají skoro jako uniformně
většinou využívají pouze kombinace černá a bílá

80 procent vozů v japonsku jsou bílé a 15 procent černé, jiné kombinace velice málo

japonci anglicky celkem jemně umí, problém je v tom, že mají tak neskutečně zvláštní přízvuk
že nerozumí jak nerodilým tak rodilým mluvčím, v případě krize stačí většinou text napsat a
povětšinou se s tím nějak poperou

Japonsko .. den čtvrtý .. hora Fudji san

2009-04-29T16:33:00.015+01:00

Dnes to bude velice jednoduché a krátké.

Abychom si dali trochu odpočinku pro naše unavená těla rozhodli jsme se, že pojedeme na horu Fudji a pokud možno ještě po té na Tokijskou věž. V 9.30 jsem vyrazili v poklidu z hotelu na KAYBAUCHO St dále metrem na Akihabara a po té JRkem Sobé line na Shinjuku odkud jezdí speciální rychlo vlaky do různých míst západu Honšú. Objednali jsem si lístek a jen jsme počkali na správném místě.Jelikož jsme měli ještě chvilku zašli jsme si do východního Shinjuku ještě projít luxusní obchodní dům ISETAN kde lze koupit především místní řemeslné výrobky ( když nepočítám tuny lux oblečení ). Vlaky jak již jsem říkal jsou absolutně přesné ( na sekundy ) a nesmírně příjemné na cestování.

př. v každém vlaku nad dveřmi přesné info kde jste a jaké je další stanice
každou chvíli jezdí poslíček s jídlem a pitím
sedačky mají před sebou metr místa
lze je různě nakláněn a vytahovat sedák a jsou opravdu pohodlné
lze je různě točit okolo osy tzn. třeba otočit proti směru jízdy
vše je absolutně čisté, neexistuje že se ušpiníte od čekohokoliv

Takže jsme doleji do Otsuki vlakem SUPER AZURO a po té jsme si museli koupit jístek na privátní trat a aby byl rychlejší tak Express limited za 2200 YEN ( což mužete jezdit až do Kawaguchi-ko ).

Vystoupili jsem výše uvedeným vlakem ve stylu zubačky do 857 m do města Kawaguchu-ko ( kolem cesty byla neskutečně velká horská dráha, je zde poměrně dost vyhlášená .. na urovni Disney LOS ANGELES .. výška cca 50 m .. fajn hrůza ) a měli před sebou v plné kráse horu Fuji.

Hora Fuji také fudžisan je nejvyšší horou v Japonsku. Její téměž dokonalý kužel šedofialové barvy se zasněženou špičkou se vyjímá nad okolními vrchy . Poslední výbuch sopky byl v roce 1707 a od té doby nic. My marně doufali, že by třeba dnes .. ale nic.
Teprve od 1872 je povolena na horu lézt i ženám .. byla totiž tak moc posvátná, že tam mohli z prvu jen učenci, kneží a poutníci.

Po n fotkách jsem se vydali k jezeru Jamanaka cca 1 km od stanice. Zde jsme si koupili jístky na výletní lod a jeli s ní projíždkou po jezeře odkud se dají dělat nejlepší fotky z okolí . A opravdu místo užasné na prohlíážení sopky a to nám ještě přálo počasí takže fotky stojí za to.

Po projíždce jsme navštivili místní restauraci u hlavního parkoviště s výhledem na jezero. Kombinace několika jídel a smažených ryb byla báječná a po delší době jsem si opravdu pochutnal. No a už jsem se pomalu vraceli. Mezi tím jsme navštívili 1 pěkný hřbitov s chrámem a jeden samotný chrám schovaný mezi domy. Už bylo kolem 17 takže jsme trochu přidali, nakoupili ještě nějaké upomínkové předměty a jeli dole do otsuki courákem protože zrovna náš rychlík nejel.

V otsuki jsme měli cca hodku čas tak jsme si prošli poměrně dost ospalé malé městečko. Procházkou po místních uličkách jsme očividně vyvolávali trochu překvapení místních, kteří zde turisty asi moc často nevidí. No a v 19 jel vlak tak jsem se jeli trochu vyspat a v 22 jsme dorazili do hotelu.

Ještě jsme si cestou nakoupili balíček : Bento .. což jsou různé variace a kombinace na sushci a různé druhy japonských národních jídel v plastovém obalu s hůlkami.

takže dnes trochu relax .. dobrou

PS: pár základních informací když budete chtít odjet do Japonska :

zkontrolovat pas že končí min 6 měsíců svojí platnost po odjezdu domů z Japonska

letenku doporučuji do Amsterdammu a z Ams do Narita Tokyo, je to nejrychlejší cesta a nejlepší možný let. .. většinou bez většího čekání .. cena cca 19 až 23 tis

určitě si vzít sebou YENy, ne že by karta nebrali ale ne všude je karta cestou k zaplacení, především menší města ( v krizi sebou EURA či DOLARY )

v menších krámkách karty v§bec neberou, vyjma velkých obchodáků

karta lze vybírat jen bankomatech CITIBANK, jinde velice málo kdy

jestliže váš telefon nemá podporovanou funkci 3G( dnes je to cca 8 procent nabídky v čr ) tak vám tady nepoběží mobil vubec .. lze si ho zde sice půjčit za cca 200 Kč na den .. ale má japonské znaky

základem cestování po japonsku je JAPAN RAIL PASS ( JR ) , je na 7,14,21 dní a již při první jízdě třeba z Tokya do Kjoto vyjde 7denní levnějši než samotná vstutpenka na palubu ( jak tady tomu říkají )

autem je takřka nejezditelno, 1.řídí se vlevo, 2. čr nemá s japonskem smlouvu o akceptaci mezinárodního řidičáku, takže se zde musíte udělat dozkoušení, 3. vyjma hlavních tahů v tokyu a větších městech je vše na ulici japonsky 4. platí se mýtné od 100 do 10000 Yen za různě velké úseky

JR který lze koupit jen a jen mimo uzemí Japonska ( třeba v Čr u NTZ Czech v Praze ) kde za svoje peníze dostanete takovou knížečkou, kterou hned na Narita Airport v kanceláři JR vyměníte za JR PASS ( něco jako pas )

tímto se všude u vstupu a výstupu prokazujete a tudíž nic do JR neplatíte, jen místenky do luxusnějších vlaků si to chce v Ticket Officech vždy třeba pulhodky před odjezdem zamluvit .. samozřejmě zadarmo

JR vlaky mají cca70-80 procent drah v Japonsku, takže se pomocí JR dostanete skoro všude

metro má vlastní systém a bud kupujete lístky za 160 yen a nebo týdenní metro kartu, ale většinou není třeba když si cesty i po městě rozložíte do jízdy metrem a JR vlakem, který od metra funkčností a vzhledem není moc jiný ( myslím u lokálek )

určitě sebou kvalitní ponožky, do chrámů a roykanů se sundavají boty a chodí se v ponožkách

převodku na elektriku do 100/110V .. v čr za pár korun

notebook sebou, wifi či internet je skoro všude

Japonsko .. den třetí .. sever tokia .. rybí trh, park Ueno, Asakusa, chrám Sensodži

2009-04-28T14:07:00.031+01:00

takže dnes jsou základní místa : rybí trh Cukudži, sever tokia , park Ueno, lodky v Uenu, sochy a chrámy v Uenu, Asakusa, chrám Senzodži, trh u chrámu

Ráno mě Boža vzbudil v 6.30 abych prý nezaspal co jsem včera naplánoval. To byl nápad když jsme šli spát v 1 ráno. No sice mě to moc nešlo ( už máme v nohách cca 40 km ) ale nakonec jsem se odhodlal a dobelhal na snídani. Po snídani jsme jeli metrem Tsukiji na největší rybí trh na světě a to Cukidži.

Předem se omlouvám za přehnané výrazy udivu o některých věcem z TK ale opravdu to tady tak nějak jiné je a pro nás některé věci dost nepředstavitelné a také těžko vyprezentovatelné.

Rybí trh Cukidži je toho pravým příkladem. Od metra je to cca 400 m . Když jsme přicházeli tak jsme akorát všimli speciálních 3 kolových pickup-mopedů a obrovského množství odstaveni. Když jsme vešli tak za prvé jsme se museli permanentně vyhýbat obroskému množství zmíněných mopedů. Tak jsme radši vešli do areálu tržinice. Představte si objekt o výšce cc a10 m ( z toho horních 7 metrů jsou převlékarny a odkládárny na kdo ví co ) takže zbývá výška cca 3 m. Šířka objektu cca 140 m v cca 18 uličkách a délka přes 1 km. Celé to je mírně zatočené takže není vidět konec. On by však přes neskutečné množství lidi, krabic, ryb, mořskách příšer nebyl vidět. Celé jsme to asi 2krát prošli a těžko uvěřit co všechno se z moře dá prodat a hlavně kde se to neskutečné množství bere. Primárně zde byly obří tunáci kteří byly zmražení krájení, spousta ryb v mini kádích a tisíce druhu všeho možného včetně různých druhů kaviáru.

Zápach ani moc zásadní nebyl, spíš tu byl poměrně velký šrumec ( a to největší je mezi 5 až 8 ) na to že jsme tam došli v cca 8.50. Takže po ukojení pohledů jsme šli směrem na metro abychom se dostali na sever Tk do oblasti parku Ueno. Využili jsme metro a JR line a ze stanice Ueno rovnou do parku.

Park Ueno a především chrám Kaneidži vybudoval v 17 století šogun Iejasu rodu Tokugawa aby odrazil zlé duchy, kteří by mohli přijít z SVýchodu. V roce 1873 byl přeměněn na veřejný park. Součástí parku jsou 3 jezera které použíívají především migrující ptáci. Po parku je spousta galerii, chrámu a nejlepší zoo v Japonsku.

Ihned u vstupu jsem objevili galerii kde byl rozšířená výstava o obrazy zapůjčené na 2 měsíce z Louvru. Vzhledem k mým zájmům z poslední doby jsme museli tuto návštěvu uskutečnit.

Byly zde velice zajímavé obrazy z let 1600 až 1800, vše figurální náměty a pár zátiší a krajin ( Maes, Poussin, Ostade, Vermeer, Ruisdael, mola, Heyden, Dolci Rubens a spousta dalších ). Zde byl neuvěřitelný zájem místních vzhledem k jejich jinému stylu tvorby.Takže jsem se museli poměrně dost prodírat.
Po té jsme zavítali do daleko zajímavější galerie která byla stálá ( makutsima sbírka ) . Zde byla tvorba novější především velká sbírka Moneta, Rubens, Gogh a spousty dalších velice známých umělců. Zde už bylo jen pár lidi ale paradoxně pro nás daleko zajímavější náměty a umělci.

Po cca 2 hodkách jsme byly venku ale už se na nás začal podepisovat 3 denní maraton. Takže jsem si šli odpočinout k fontánám na severu parku. Po menší relaxaci jsme přes několik chrámů došli k jezírkům kde jsme našli velice zajímavé lodky ala kachna, auto a podobné. Takže jsme neodolali a vyjeli na jezero. Akorát to bylo šlapací takže nás nohy boleli ještě víc. Tak jsem se alepsoň snažili navázat družby s místními což se očividně na lodkách dařilo .. zde jako by se japonci necítili tak svazováni svými pravidly. I přesto jsme byly rádi že jsem se po pul hodce vrátili ze všech sil do přístavu.

Prohlídli jseme si místní chrám mezi jezery, zapálili svíčky a zanechali zde naše napsaná přání. A šli jsme zpět do parku hledat něco k jídlu. Ještě jsem zašli k soše Saigoa . .místního vojevvůdce který podnítilsacumské povstání proti císaři 1877. Přestože prohrál je japonci velice uctíván.

Po té jsem zašli do velké budhistické pagody ve tvaru zvonu a zároveň do svatyně Godžo kde jsme se naučili správně uctívat místní bohy dle pokynu ostatních japonců. Vysíleni jsem si začli odpočinout k zoo a poté jsem konečně našli něco normálního k jídlu ( pizza, ale velice dobrá .. taková buchtová :) ). Po pulhodce relaxace jsem se vypravili na metro a směr Asakusa .. chrám Sensodži.

Chrám Senyodži ala Akakus Kannon ztělesnuje nejposvátnější a nejvelkolepější chrám v Tokiu. V roce 628 vylovili 2 rybáři zlatou sošku bohyně milosrdenství Kannon. Jejich pán nechal postavit na její počest svatyni a v r 645 světec Sokai založil chrám. Bohatsví a sláva narůstali až jim Ieajsu přidělil velký kus pozemku na kterým je dnes celý komplex chrámů včetně hlavnímo.

Začíná to bránou Kaminarimon "brána hromu" pak neskutečně dlouhou uličkou s obchody ( přes 400 m ) a po té nadhérná brána Hozomon , za ní vykuřovadlo a pak hlavní síň, která opravdu na Japonsko obrovská , vykládaná vzácným dřevem a zlatem včetně obřích fresek na stropě. Na stranách komplexu je spousta dalších chrámů jako sin Jagodo ( s 8 sochami Buddhy ), obří 5 patrová pagoda a spousta dalších.

Takže jsem to komplet prošli a opravdu to stojí za to .. udělali jsem spoustu fotek a plynule přešli do připojené obří zábavné a nákupní čtvrti nalevo od chrámu awašima . Zde je umístěn poměrně dost monstrozní zábavní park s pár šílenými atrakcemi a poměrně dosti obsáhlá nákupní část a obří tržnice se tisícem krámků a 150 restauraci. Takže jsem udělali pár "rozumných" nákupů a zašli jsem se opět na večeři ( a to nudle medium s masem a rýžovými koulemi ).

Pak už konečně domů .. a po vystoupení z metra jsme ještě stačili na 10 min ve tmě zabloudit než jsme přišli na to kde jsme. Je trochu v Tk problém, že když sejdeme ze známých či významných tras tak je vše v japonštině a pak je opravdu velký problém se večer orientovat. A místní nebývají až tak znalý okolí... ale nakonec se vše podařilo.

Jsme doma a konečně dáme relax.

PS zajímavosti :

nedávajte si žádné verzi medium .. každému .. i mě stačí small , medium je jak u nás 2 jídla

místní holky i ve vedru nosí vše černé a především kozačky a to nejlépe chlupaté .. :)

Tak se zatím mějte .. my jdeme dát trochu duševní podpory našim nohám do hospůdky..

paja

Japonsko .. den třetí západ tokia .. shinjuku západní a východní, park yoyogi, olympijský stadion, shibuya

2009-04-27T14:49:00.035+01:00

Za prvé se musím omluvit za případné chyby, ale píšeme většinou večer, jsme většinou již dosti unavení a to nejen tělesně .. takže se někdy písmenka trochu uskočí či poskočí. Na kontrolu není moc času a až budu doma vše opravím. Takže prosím za toleranci.

Dnes jsme jeli do západního TOKIA ( jinak TK ). Tokio se dělí na centrální , severní a západní. Každá z oblasti opakuje vše co je v těch ostatních takže lze i říci, že stačí navštívit jednu část.. ale jednou jsme tady a času máme celkem dost.

Západní oblast má základní části Shinjuku ( západní kde jsou překrásné makodrapy vč TK mestského úřadu za 1 miliardu dolaru .. tzn. dum z daní ) a východní Sh kde je spíše báječná volnější atmmosféra, zábavní kluby, levné obří nákupní "domky", různé chrámy, herní oblasti a červené lucerny. Další oblast je Shibuya ( kde to opravdu žije, NY je proti tomu opravdu díra ). Roppongi což je hudební a klubové centrum a spousta dalších včetně parku yoyogi a jeho olympijských stadionů ( na druhá straně trati je zase zábavní část s minikrámečky a tisící holčičkami na ulicích .. kde se berou nechápu ).

Začli jsme v luxuní zoně v západním Shinjuku ( vlakem z TOKYO okolo celého horního TK ). Jinak Shinjuku je nejrušnější vlakové nádraží na světě ( dle příručky ) a reálně mužu potrvdit ( nedoporučuji mezi 7 a 9 v pracovní den .. nedostane se totiž ani na záchod, a do vlaku vás budou tlačit speciální zaměstnanci jen na tlačení do vlaků .. samo v rukavičkách)

Nejdřív jsme se pokochali nádhernými mrakodrapy a po cca 30 minut došli k jednomu ze dvou, který má zdarma observatoř v 58 patře ( Sumimoto bld ). Výhled neskutečně užasný .. celé TK na dlani, akorát i při dobrém počasí není vidět nakonec. Cca 20 km2 obří makodramy a potom kolem dokola jen menší baráčky. Alespoň to tak z dálky vypadá.

Po té jsme šli do druhé bld již organizovanější a to budova městského úřadu. V cca 42 patře je oficiální observatoř s prodejnou a 360 stupňovým výhledem. No mužu říct kam se hrabe EMPIRE S B. Opravdu takový výhled jsem nečekal, za druhé jsme měli štěstí na krásné počasí s efektivními minimráčky , takže muj kolega bohouš, který je profík na focení byl blahem bez sebe. Nádherný výhled na všechny strany, vše perfektně popsané .. akorát FUJI SAN v dálce cca 100 km byl v oparu. VIZ FOTKY.

No tak jsme se pokochali a jeli dolů a prošli jsme si celou oblsat západního Sh . Ještě jsme zašli do budovy NS building kde jsou 30 metrové obří hodiny v atriu poháněné vodou. Monstrozní ale krásné. Chtěli jsme ještě zaít do muzea mečů ale překocháni jsme na to zapomněli .. tak příště. Kolem Nomura bld a krásné nové budovy na jejíž název jsme nepřišli ( viz foto ) jsme došli přes underground metra ( což je tisíc a jeden nákupních center a krámků s luxusním zbožím ) do východní Sh.

Tato oblast je již mírně jiná .. menší supermarkety ( samozřejmě do výšky , ne do šířky ), vše výrazně barevné. Upoutá zde každém obří obrazovka Studia ALTA ( kde se prý setkávájí lidé resp. využivají to jako styčný bod ... n onení se čemu divit je vidět ode všad ). Přes shinjuku-dori jsme došli až k obchodnímu domu ISETAN ( což je obří obchod s luxusním zboží nejvyšší kvalita a nahoře je muzeum umění ) .. jinak jedno patro patří HANAE MORI .. kdo ví tak ví .. já moc ne ( hautu couture prý .. ale tak nějak mimo mě ).

Odbočili jsme však na sever směr svatyně Hanazono. Po cestě jsme se velice dobře najedli .... jenom nerozumím jak to že jsou všichni tak hubení a malý, protože já měl mini porci vůči ostatním a měl jsem problémy. No asi nějaký kouzla a čáry.

Došli jsme k svatyni Hanazono, což je zvláštní klidné místo se šintoistickou svatyní INARI uprostřed "panelákové" zastavby.. ale je zde zvláštní klid a pohoda. Tak jsme si koupili lístek s přáním ( akorát jsme ho nepřivázal kam jsem měl ) , zabouchali na zvon a něco si přáli a udělali pár zajímavých fotek. Chodili jsem místní a vždy provedli stejný rituál .. tak jsem ho trochu zopakovali, ale nevím zda se to vyplní :).

Pokračovali jsme do GOLDEN GAI což jsou neskutečné malé ( cca 1,5 metr šířka) takové špinavější uličky s bary které jsou většinou jen pro členy až na vyjímky. Vše původní z 19 století .. nějakým zázrakem to totiž přežilo všechna velká zemetřesení z 20 stolení. Do většiny barů se sotva vejde stůl a pár židlí .. ale místní jsou asi zvyklý.

Od tu jsme šli směrem k sakura doro kde je nespočet barů s nahými hosteskami a různé "divadla" se slečnami všude bez . Jinak zajímavá RULES na dveřích ( nebrat si foták, nešahat na hostesky, atd .. no nevím ale vypadalo to tam jinak :) . Těch barů tu bylo neskutečně hodně .. přes 200 tak myslím, že vzájemná konkurence tvoří nestandardní možnosti ( samozřejmě jsme je nevyzkoušeli .. i když ty holky vypadali hezky :) .
A došli jsme zpět na hlavní třídu yasukuni dori a našli velice zajímavý obchodáček se vším možným především oblečením jak pro muže tak pro ty ujeté teenegerky a že bylo z čeho vybírat.

Takže až se budem ke konci vypravy vracet musíme sem zajet něco nakoupit protože to se u nás nevidí. ( šárka se určitě těší :) ).

No a hurá na vlak směr Harajuku ( park yoyoogi a olympijský stadion ) ... ( pardon ještě na WC po tom šíleném jídle).

Dojeli jsme akorát jsem se trochu zamotali tak jsme si ještě prošli východní část harakuju a to stálo za to . Opět krámky pro teen ale nyní i pro kluky a oblečení opravdu neskutečných verzí ( styl Honza Kantor 3 roky zpět .. kdo ho nezná .. tak černá s křížy atd .. ale provedení neskutečné ) a zase tisíc mladých teenegerek plus tedy pár nepříjemných černochů nabízející nějaké pokoutné zboží ... trochu jsem se divil že je zde akceptují ( protože v japonsku jsem zatím všude viděl jen pravé zboží at to bylo prodávano kde koliv ).

No opět jsme se trochu pokochali a došli až k parku a olympijským stadium .. kde na vstupu se předvádělo pár "artistů". Jsme se trochu zasmáli a zašli do parku protože do stadium byl vstup closed. Park moc hezký, poměrně dost obsáhlí a uprostřed big fountain a chrám Meidži, který jsme z časových důvodů vynechali. Prošli jsme poměrně velkou část.. park je využíván jako CP v NY spousta lidi dělajících spoustu věcí od hraní na nástroje přes sport až po divadlo.

A hurá do Shibuya.

Shibuya ala sakariba ( město večírku ) opravdu odpovídá svému jméno .Šibuja začla vzkvétat po olympijských hrách 1964 ale neskutečně mocně protože dnes je to opravdové centrum zábavy. Přeci jenom je vidět, že zde řádí teenegaři druhé nejsilnější ekonomiky světa. Spousta modní butika ( spousta = tisíce ) , spousta obchodní domů a prodejen značkových firem ( od Disneya po LV ). Nad tím je neskutečně bludiště nočních klubů ( dogenzaka) a hodinových hotelů ( REST 3500 YEN , STAY 5000 YEN .. rest je na hodinu a stay na noc ).

Prošli jsme to až k HUMAX Pavilion bld což je dům připomínající raketu z kreslených seirálů a šli jsme zpět k Soše Hačiko .. u nádraží kde je největší šrumec ( Hačiko byl pes který ještě po 10 letech co mu umřel pán čekal na něj u nádraží až přijede .. ala GORO bílý pes ).

Zde jsme zažili neuvěřitelné hromadění lidi ( ale to se těžko jak vysvětluje tak fotí ) . Křižovatka o 6 přechodem ( jeden cca 15 metrů ) a najednou se to spustí a začne přecházet nejednou tak 4-5 tisíc lidí... kdo to neviděl nechápe a neuvěří ..
Naučil jsem se, že člověk musí jít a nezastavovat .. jakmile se totiž zastavíte dav Vás strhne zpět ( i bez doteku ). Moje výhoda je výška 190 cm takže jsem ze všech stran na 60 metrů vidět . V metru je přes vlaky vidět až na konec :))) ( všichni končí tak max na 176 cm ).

Těžko se vysvětluje i atmosféra této části Tk . Je tak mocná umocněná počtem lidí, vzhledem těch lidí především dívek, že to chce zažít na vlastní kuži.

No pro dnes už dost .. je 20 a chceme dnes dřív domů, takže jdeme na vlak směr Tk . Dnes zkusíme zkracovačku přes KENIO LINE což nám sice přidá na ceště k vlaku ale zkrátí o půlku k hotelu. Je 22 a jdeme si zahrát karty a dát si jejich zelený urologický čas...

tak dobrou

PS: dnes temata

většina lidí v zábavních centrech jsou krásní lidé .. kluci i holky

kam schovají ty ošklivý fakt nevím

i přes příjemné a uctivé chování, jsou si tu přeci jenom dost vzdálení, nějaké létmé seznámení na ulci tady moc nefunguje

když jsme chtěli vyfotit pár slečen ve speciálních oblečcích co nabízeli nějaké letáky, dost se báli fotáku . těžko říct proč . možná kdyby to třeba viděli rodiče .. opravdu nevím

množství lidi na jednom metru v určitých zonách přesahuje 3 osoby

většina mladých zůstavá do večera ve města ( i když bydlí jinde ) a po práci ( po 18 ) či škole se baví a to asi hodně , i když v uzavřených skupinkách

Japonsko .. den druhý .. císařské zahrady, východní císařské zahrady, Marunouči, Akihabara

2009-04-26T23:14:00.025+01:00

základní hesla dne ... krásná císařské zahrady, obrovský prostor před císařským palácem, rozkvetlé zahrady sakur, luxusní oblast Maronouči ala 5.avenue, elektrické město Akihabara plné neonů, mladých lidí, pačinko, miliony krámku, obchodní minidomy, manga časopisů v erotické i plně porno verzí ... tolik zkáceně a ted detaily

Po ranním nestihnutí snídaně ( asi jsme byli opravdu unaveni když jsem šli spát v 19 a vzbudili jsme se v 9.30 ) jsme šli směrem na císařské zahrady po minhobashi. Do vlastního císařského paláce a jeho blízkého okolí ohraničeném vodním příkopem se nesmí, tak jsme si prošli komplet předzahrady včetně obrovského prostranství kde vzniká zajímavý kontrast pohody a klidu vs v pozadí šrum velkoměsta.

Auta sem nesmí , jen japončíci tu běhají a jezdí na kole. Vyfotili jsme známý most Nidžubnaši .. vchod do paláce a po pár dotazech u místních POL jsme našli vchod do východní public zahrad.3 úrovňové zahrady jsou velice krásné, plné rozkvetlého nečeho ( latinky si to nepamatuju a česky nevím ). Součástí zahrad je djožo z roku 1650 , taková vyvýšená stavba pro samuraje fungující jako opevnění. Po té do velice klidných zahrad Nihomaru s krasnými jezírky, vodopádem, mini stavbičkam a takovou velice poklidnou atmosférou.

Je zajímavé, že i když jste v davu lidi je tu poměrně ticho, lidé se všude baví velice tiše aby ostatní nerušili. To platí jak v parku tak i ve městě či v metru. když máte před sebou 10 000 lidí a slyšíte vlastní slovo je to poměrně zvláštní zážitek. Rozdíl od NY je až neuvěřitený.

Po procházce v zahradách jsme se vypravili do luxusní oblasti Marunouči. Je to moderní oblast mezi císařským palácem a hlavním TOKYO nádražím. Sdlí zde většina obřích společností jako Mitsubishi, NISSAN, Císařské divadlo a spousta dalších. Luxusní mrakodrapy, krásně čisté plochy, užasné Tokyjské mezinárodní forum ss obří vnitřním skleněnýh prostor a atriem. Uklidnující fontánový park Wadakura také stojí zato. Očividně se zde fotí novomanželé jak jsme si všimli. Před tokyjsské nádraží jsme prošli to fora ( které jsme prošli.. moc krásné ) a šli jsme se podívat do Bic Camera ( obrovského obchodáku o 10 patrech o japonském stylu prodeje .. takže všude všechno neskutečné barevné, samé letáky, barevné návěstidla, všude je slyšet křik prodávajících či mluvících do megafonu .. naštěstí rozumně ohnutého směrem nahoru ). Bic Camera je obchod s veškerou elektronikou co si lze jen představit ( ceny cca jako u nás , málo kdy víc a málo kdy míň ). Po té jsme si prošli 5. ulici ala 5.avenue ( na rozdíl on NY klid, pohoda a hlavně opravdu čisto ).

A nyní už hurá na vlak směrem UEDO do Akihabary ( elektrického města ).

Akihabara je vlakem 2 stanice na sever směr UEDO. Zjistili jsme, že RAIL PASS stačí u vchodu do stanice jen ukázat a to je vše. Jestliže nepožadujeme místenku, tak RALL PASS umožnuje vstup všude. Již se znalostí místní metra jsme jednoduše našli náš vlak a po 2 stanicích jsme vystoupili přímo přef hlavní ulici Akihabary. Jelikož se mírně stmívá je již opravdu vidět, že místo má svůj název opodstatněný. Počítám, že jen 1 krámek má odběr jako jedna plnočlená rodina ( a to krámek má velikost 3x3 m. No chvilkama to tu vypadá jak v LasVegas a to ani trochu nepřeháním. V krámkách mají úplně všechno počínaje vánočními ozdobami, přes žárovky, rozdvojky, elektroniku, časopisy manga až po hitech elektroniku a drahý křištál. Možnostni nebývalé ....

Také zde nacházíme herní ráj pro případné hravé turisty ve formě 7-8 patrových mini mrakodrapů o mikropůdorysu. V každém patře je cca 50 automatů ale vždy takřka stejných ( v 1 patře ) a u nich spoustu hráčů .. očividně je to tu národní tradice si jít večer zahrát. I hry jsou tu dost nestandardní pro našince ... nějaké kartičky a bojůvky transformers hrají 19 letí a výše.

Také se nám podařilo navštívit prodejny manga komiksů ( pro neznalé komikksy a knížky s jemně erotickými motivy a postavičkami japonským kreslených školaček .. no jak to jinak říct , holčička cca 15 let, minisukénka, dlouhé výzarné punčochy, 2 copy... atd ) . Po chvilce hledání jsme vžedy našli další patro s již ne lehce erotickými ale plně erotickými časopisy. Nějak to tu nehrotí .. je tu asi 50 přehrabujících se japončíků. Tak dál .. postupně přes obchůdky jsem se vrátili na hlavní třídy která zaří opravdu neskutečně -... a pozor stále všude uklizeno a čisto ( i přesto že tu jsou jen mladí .. kde by šlo očekávat trochu toho nepořádku . Jinak pro historiky .. tržiště vyrostlo po 2 světové válce . Vytvořili ho místní vysokoškoláci bez peněz. Když armáda vyhazovala přebytečné součástky, oni z nich stavěli rádia o ketrý byl velký zájem, a postupným zvětšováním z toho vznika až čtvrť. Takže jsme prošli celou oblast tam a zpět cca 3 km a okolo 10 hod jsme se v postupného odumírání našich končetin přesunuli do nádraží abych zamířili do našeho hotelu kde jsme cca v 10.30 skončili .. poněkud vysíleni .. dnes mám v noci tisíc mil ( cca 20 km ). dobrouuuuuu

PS: pár důležitých poznatků

TK má cca 30 mil obyvatel
cca 47 procent jsou muži , cca 90 z nich chodí v pracovní den v obleku ( to znamená když je větší frmol je v metru normálně tma )

TK metro je největší co jsem kdy viděl a že už jsem něco viděl ( viz obrázek )

cca 25 různých drah plus další dráhy vnitřní JR vlaků které od metra moc nelze poznat

systém metra je mírně složitý, ale správný čech po chvilce vše pochopí a nyní jsme již na TK metro odborníci neřknu profesionálové ... vážně :)

muži tvrdě pracující ( cca 80 procent ) nemají takřka žádný východný vliv na své děti, ráno odjíždějí před probuzením a večer po usnutí ( dětí ) , SO-NE jsou total vyčerpaní .. info od místních ... takže děti jsi v pubertě poměrně dost žijí mimo rodinu a celkem dost naplno

tzn. holky mezi 13 až manželství chodí neuvěřitelně eroticky oblékané ( foto zítra ) , stylem mango .. tzn. dlouhé barevné punčochy, micro sukně až žádná , něco nahoře hlavně hodně barev, hodně namalované až moc, 2 culíky, výrazné řasy ..přes 2 cm, špičky k sobě, kolena k sobě ala panenka ... no ještě že jsem normální :)))) .. a po většinou jsou moc hezké alespoň pro evropana zajímavé

muži a kluci chodí v černém obleku či tmavé uniformě

všichni jspou neskutečně uctiví, stále se klaní

v restaurací je klanění až problematické ale věčně se opakují a stále arigáto gozajmaso ( děkuji pěkně ), když se vás někdo omylem dostkne tak opět uklona a omluva

když se potkají 2 businesmani .. tak cca 6 uklon na obě strany

když projdu turniketem, vejdu kamkoliv okamžitě se každý klaní ... ufff

všichni by měli chodit vlevo.. na 70 procent se to dodržuje .. ale chce si zvyknout

metro a vlaky jezdí s absolutní přesnosti nejen časovou ale i místní .. zastaví přesně na vyhraničeném pásku, na vstup se před páskem stojí fronta .. v žádném případě se nepředbíhá

další zítra ....

tak zatím

do konce prvního večera vJaponsku

2009-04-26T01:33:00.007+01:00

Takže po prvním rozhlednutí po celé velikosti našeho velkého pokoje o velikosti 5x4 metry jsme se vypravili do města, přesněji do oblasti Ginza což by měla být moderního obchodní čtvrť s luxusními krámy a stejně luxusními obchodními domy.

Úprkem přes dešťové kapky jsme zaběhli do nejbližšího metra na stanici Kayabacho. Lístky se zde kupují podle ujeté vzdálenosti ( ginza 5 stanic takže minimální sazba ). Ve výsledku je ale jedno i když koupíte minimální a na konci ujedete delší trasu než povoluje tak Vás jístek nenechá projít ( ten co musíte hodit do přístroje aby jste vyšli z metra ven ). V Japonsku ale není vubec problém protože nikoho nenapadne že by jste chtěli podvádět a také to nenapadne ani průvodčího který Vám s úsměvem nabídne doplatek a ještě se ukloní. Prostě příjemné .. nemyslím že by to fungovalo u nás , ale tady jo ..... a člověk má hned příjemný pocit ...

Ginza je moc hezká , takový jemnější NY ( řekl bych na výšku menší 5. AV v NY ). Obchodnní domy jsou opravdu luxusní, všude příjemní lidé, všude úklony a vyzvy k vyzkoušení. Je tedy pravda, že naší výškou 189cm jsme tady trochu jiní, ale spíše příjemně.

Obchodní domy jsou cca 8 patrové ale výrazně hubenější co do plochy než podobné v NY. Přeci jenom jejich cena za metr je zde několikanásobně vyšší, takže vše jde do výšky. Prošli jsme pár OD včetně domu se speciálním patrem na mořské potvory ( vše možno ochutnat ) a byla to opravdu pastva pro oči ( ne pro můj žaludek ).

Takže pár posledních fotek a hurá do hotelu a přilehlé restaurace ne SAKE/NUDLE s nějakými potvoramy a sirovým tunákem. Vše bylo výborné akorát jsem po saké nějak nemohl trefit do výtahu..... dobrou

První den v Japonsku

2009-04-25T05:36:00.003+01:00

Tak hurá jsme na pokoji. Sice jsme to nějak nemohli najít, ale po 20 minutách bloudění jsme tu 2-15-3 Nihonbashi-Kayabacho ... asi 700 metrů od hlavní zastávky všeho (M,V) takže celkem pohoda . Metro máme pod barákem takže nožičky budou v pohodě :))

Jinak cesta do Amsterdamu v pohodě, akorát jsme chvilku na AM kroužili a tudíž jsme přistáli s asi 15 minutovým zpožděním. No a jelikož bohouš neumí číst tak že prý v 14.25 to odlétá a my vystoupili v 14.00 na druhé straně letiště ( C2 na F02) prostě přejít celé letiště. Takže jsme dali menší klusík, na kontrole mě ještě nějaký japončík nechtěl pustit že prý vypadám trochu jinak na pasu než v realu... no sem mu to vysvětlill .. a běžíme dál .. a pozor rekord . dle info to trvá 29 min my to máme za 9 min. No a když doběhnem na board, tak v 14.25 je boarding time a odlet až 15.25. No co říct

Jdeme se znormalizovat do koupelen a po té zneužijeme místní vůňárnu a trochu je ovoníme. Net tam nefunguje, tak chvilku relax.

Letadlo do TOKYA BOEING 747 .. poměrně velká kráva, sedačky standardně zcvrklé .. ale už jsem si zvykl. Byly jsme zvláštností letadlo, protože jsme si jako jediní objednali při rezervaci košer jídlo ( jako že to zkusíme ) . no jídlo bylo fajn, jen ta paní tam pořád lítala a něco k tomu košer jídlu něco hledala .. jinak let v pohodě.

Přistáváme v deštivém TOKYU. Po všem procedurách ( otisky, kamera) si jdeme vyměnit doklad k RP na reálný RAILPASS. A hurá v 10.45 do vlaku na stanici TOKYO . Odjíždí přesně na čas v 10.45 ( dojezd dle rezervace je v 11.44 , tak schválně ). Jízda tichá pohodová, absolutní luxus na to že nejsme v nejlepší verzi japonských vlaků. Vlak samozřejmě přijede přesně na čas v 11.44 a také zastaví přesně na číslo přidělením každému vagonu.

Ve vagonu je přesná identifikace kde jsme, kolik zbývá do konce včetně následující zastávky... viz foto

No a jdeme hledat hotel ... prší jak z konve, ale je celkem pohodových 18 stupnů.

A ted jdeme do GINZY tak zase zítra ..

CESTA DO JAPONSKA - FIRST BLOOD

2009-04-23T14:14:00.003+01:00

Dnes 23.4.2009 začíná nová cesta a to JAPONSKO na 25 dní. Dnes odlétáme z letiště Ruzyň do Amsterdamu a po té do TOKYO. V plánu máme TOKYO / NAGYOA / OSAKA / KYOTO / HIROSHIMA / SAPPORO/MATHUSHIMA . Cestování bude uskutečňováno pomocí RAIL PASS ( tzn. vysoko rychlostními vlaky, protože na auto je zde trochu moc lidi .. standardně 7-8 hodinnové zácpy a především nutnost dělat si v Japonsku JAP řidičák ... na to prostě nemám se svým japonským ANO/NE/DEKUJU/MAM HLAD.

Takže jen co doletnéme začnu postupně doplňovat jednotlivé dny, zápisky z cest a fotografie.
Jakékoliv dotazy na x-paja@seznam.cz . Když budu na příjmu určitě se ozvu.

Zatím se všichni mějte a přeji krásné jaro v ČR. :)))))) ( V Japonsku-TOYKO je 26 stupnu )

Příprava zápisků z cesta USA západ

2008-03-05T21:23:00.003+01:00

V průběhu psaní cestopisu USA východ, jsem se rozhodl zároveň začít dopisovat USA západ.
Jinak bych na to totiž postupně zapomněl, před dalšími připravovanými cestami.

Tento rok máme v přípravě cestu

Jižní Korea a Japonsko ( 9+21 dní ) . takže kdo by měl zájem, je finančně nezávislý, duší dobrodruh a umí se trochu podřídit plánu ... tak pište x-paja@seznam.cz
Zároveň dostanete bližší informace o termínu, plánech atd.

Foto USA západ

A co že Vám ještě čeká v USA východ :

Z Miami odjíždíme na Key Coral a především Key West
3 dny na Key West , nejjižnější místo konti. ameriky, šílené vedro, Sloppy Joe Anual MotorBike Show ( 5000 motorek neuvěřitelných verzí )
Everglades v Miami
KSC .. Kennedy Space Centrum
Orlando - Sea World, Disney Privat Island
Orlando - nákupy
Cocoa
Great Smoky NP . jediný horský národní park jiho-východní USA ( testy BMW MZ4)
dál až do Buffala
Kanadsko-americké jezera
Niagara Falls
zpět NY
havárie v NY
odjezd domů

a foto USA východ

den 9 USA2 - východ USA 9-10 2007

2008-03-03T19:52:00.004+01:00

Ráno si zajdeme na ALL in 10 snídani. V celkem vkusném prostředí pěkný výběr. Po příjemné snídani hurá do bazénu a oceánu. Teplota ještě vystoupala na vzduchu o 2 stupně a v oceánu o 1 . Celkem nechápu jak tam můžou plavat žraloci. Protože i pro mě je ta voda už moc.

To už je spíš kafe než voda. A to doslova.

Takže jako odpočinek si seknu procházku po board walk. To jsem však nečekal, že dřevo je mimo stín tak vyhřáté, že holou nohou na glazurovaném dřevěném chodníku vydržíte jednou nohu max sekundu. Takže cesta po chodníku spočívá v přeskakování mezi stíny tvořenými zábradlím chodníku. Chvilku jsem si myslel, že to vyřeší chůze po písku. Což bylo ještě horší, tam nešlo vydržet už vůbec. Jediná rozumná metoda je chůze na okraji oceánu.

Po obědě se jdeme podívat do města Miami. Zkusíme oblast Coral kde se dá velice rozumně nakoupit. Jak je v americe zvykem, vše v oblasti zlata, hodinářství, oblečení a voňavek je cca o 40 procent levnější a to minimálně. Upozorňuji všechno značkové.

Po menších nákupech zajedeme ještě do nechvalně vyhlášené oblasti Little Havana. Ve dne je sice vidět chudinská oblast se všemi jejich příznaky. Ale v reálu to přes den vypadá celkem v pohodě, chvílemi máte pocit že je to taková lepší česká vesnice akorát jsou zde samá lepší vozidla ( samozřejmě včetně vyjímek ). Po průjezdu větší části LH včetně kompletní fotodokumentace jedeme na opačnou půlku společenské struktury Miami a to do oblasti Biscaine Beach ( jih Miami, poloostrov ). Už jen když do této oblasti pochopíte, že zde nežije nějací chudáci. Za prvé do oblasti platíte clo jako do nějakého parku. A vlastně to takový park je. Celá oblast se skládá z cca 5 km příjezdu lemovaném nádhernými stromy, umělecky ztvárněnými krajinami. Před bytovou oblasti je vyhlášené golfové hřiště, luxusní přístav a zoologická zahrada ( soukromá ). Celkově máte v této oblasti absolutní pocit ráje na zemi.

Celá bytová oblast je silničně řešená jako několik spojených osmiček . Vše je příjemně provázáno a z celé oblasti čiší pohoda a klid. To nemluvím o nádherných stavbách, soukromých vilách a luxusních hotelech. viz foto.

Po cca hodinové prohlídce jedeme ještě do Port of Miami a zajdeme se trochu projít po přístavním molu. Akorát ve chvíli kdy si fotíme luxusní plachetnice, přijede k nám nějaký mužík na kolečkových bruslích s tím, že tu není dovoleno fotit a odkud jsme. Tak se trochu vykecáme a mizíme, protože očividně zde cizince moc nemusí.

Večer opět navštívíme Ocean Drive. Dnes to bereme víc s nákupní horečkou a zase si vytvoříme plné tašky věcí. Po návštěvě několika restaurací se rozumně okolo půlnoci vracíme na pokoj .

den 8 USA2 - východ USA 9-10 2007

2008-03-02T21:29:00.007+01:00

Po zajímavé noční akci jsme se probudili do krásného teplého subtropického dne.

Po snídani, ranní přípravě, koupeli v oceánu a v bazénu jsme rovnou vyrazili na dnešní první zážitek. Tím byl placený průjezd pláží DAYTONA BEACH a to přímo mezi lidmi.
Dříve se tyto pláže používali na závody známých jako DAYTONA ( více méně většina amerických závodů začínala na podobných písečných plážích, důvod je totiž prostý .. pláže jsou nádherně rovné a většinou dost rovné ).

Tudíž jsme projeli celou oblast DAYTONA BEACH po pláži, udělali pár fotek a řádně se prostřídali při průjezdu mezi přihlížející kočkami z pláže :)). Po výjezdu z pláže ( cca 5km, 30min, max rychlost je 15mil ) jsme namířili na úplný jih FLORIDY ( oblast MIAMI a KEY WEST ).

Ještě před tím jsme se stavili na úplném jihu pláže DAYTONA BEACH je kde známý lighthouse Ponce de leon. Je to celkem dost veliký maják, který je součást národního parku a malé místní zoologické zahrady s obrovským množství želv ( nevím přesně jakých, ale od malých až po obří ).

Po prohlídce jedem už konečně směrem MIAMI a to po silnici 95 která vede až přímo do MIAMI BEACH. Přijíždíme do Miami před Fort Lauder ( známé letiště, když někde poletí přímo do miami či z miami ). Přes pláže Pompeje Beach až do Collins Ave do hotelu DAYS INN.
Celkem rozumně cenový hotel v Miami ( cca 120$ za oba/noc ). Vyšší cena odpovídá absolutně dokonalému umístění mezi luxusními hotely s cenou nad 500 $. Ale taky cena odpovídá bordelu v hotelu. Dole na lobby to vypadá báječně, pláž, bazén vše paráda. Akorát zrovna představujou 7-8 patro. A zrovna nás tam dali :))) . No nic v hotelu stejně jen spíme. Pokoj je OK a především nádherný výhled na oceán ( samozřejmě s příplatkem viz foto ).

Okamžitě se jdeme vykoupat ( Oceán je zde více hluboký, resp. během 5 metrů už nestačíte, což jinde je otázka cca 20-30 metrů .... voda 32 , vzduch den 37 , vzduch noc 28 ) . Nevím jak vy ale mě to stačí až až. Voda je báječná akorát mám trochu strach a Péťa taky plavat dál od břehu, přeci jenom cca 10-15 metrů od břehu je už 15 metrů hloubka a zde žralok není vůůůůbec ojedinělá záležitost jako ve středozemním moři. Takže se spíš chladíme u břehu.

K večeru se projdeme po Board Walk což jsou krásné dřevěné chodníky cca 1 metry nad okrajem pláže. Délka cca 8 km s lavičkami a odpočívadlya to nejzajímavější na každé 200metru strážník. Lidi zde většinou běhají a jezdí na kuličkových bruslích. Taková relaxační zóna. Večer příjemná procházka s prohlídkou při-břehových hotelů.

A večer vyjíždíme do jedné z nejvyhlášenějších zábavních zón v USA a to Ocean Drive na Miami Beach. Máme štěstí že je od nás pouze 1-2 km. Takže nic nemusíme hledat, víceméně jedeme po Collins Ave ( od naší 43 street ) pořád dolů až na Ocean Drive.

Ocean Drive je cca 1,5 km dlouhá silnice mezi pláží a parkem na jedné straně a hotely, krámky, restauracemi a zábavními centry na druhé. Prošli jsme celou oblast a zašli kousek do středu Miami Beach. Zde bylo už více než stovky různých druhů klubu od obyčejných přes luxusní až po gay a všechny možné druhy. Při procházce jsme se nechali dostali nějaké vstupní lístky do jedné z luxusních diskoték. Takže jsme se tak zašli podívat. No kdo kdy viděl nějaký americký film ( př. Maska .. jak J.Carrey stojí před klubem a nechtěl ho tam pustit ) tak asi víc jak to tam vypadala. Krásný vstup, nádherné slečny u vstupu, takových 10 bodyguardů ( samozřejmě černochů ) a dav před vstupem který se dožadoval vstupu. Chvilku jsme přemýšleli jak dovnitř. Po chvilce jsme začali mávat štítky co jsme na ulici dostali a hurá už se k nám žene ochranka a pouští nás dovnitř. Po nemalém vstupném 20$ za osobu jsme se dostali dovnitř. Po schodech nahoru a jsme uvnitř. No upřímně jsem čekal něco trochu na vyšší úrovni.

Disco je rozdělené na 2 části barem. Horní vyvýšená část má dva bodyguardy u vchodu a pouštěj sem buď obří černochy se hroudou zlata na krku či krásné slečny. Po barem je středně velký taneční plac ale velikostí tak nějak Jablonecký Ex. Takže nevím nevím , asi se budou muset víc učit. Na druhou stranu jsou tu neskutečné krásné slečny. To až později jsem pochopil, že asi velká část z nich jsou slečny trošku za peníze. Jak Péťa zjistil ... samozřejmě jen slovně.

Tak nějak si tu připadám ztraceně. Až po chvíli se začnu bavit s místním černochem, který mě trochu poodhalil místní systém fungování. Lepší nerozvádět. Seznámili jsme se z třemi černoškami a spíš jen pokecali. Po cca 2 hodinách, 3 pivech ( 12$ /pivo ) jsme uznali, že tohle není úplně ono. Takže hurá ven zase na Ocean Drive . Prošli jsme většinu krámků a když jsme došli cca do středu Ocean Drive uslyšeli jsme češtinu. Když jsme se otočili , seděli u stole 3 holky a něco si o nás povídali, tak jsme vtipně reagovali naší užasnou češtinou. Jo strávili jsme tam s nima asi 3 hodiny, prokecali půlku noci a vyměnili si zkušenosti . Holky jeli v rámci nějaký "oper" práce po kousku USA.

Ráno v 4am unavení ale spokojení se vracíme do hotelu . Jinak vedro i noci.

PS: Jen tak pro zajímavost. Říká se že v oblasti Miami je poměrně dost Čechů a Slováků. Především pracující v restauracích. No my jsme to zkoušeli skoro v každý jako že nahlas česky. Ale žádná reakce .. tak nevím.

den 7 USA2 - východ USA 9-10 2007

2008-03-02T11:00:00.006+01:00

Po delší přestávce zase tu ...

10.9 vstávat ... tak nějak jsme ani nepotřebovali budíček. Nikdy by mě nenapadlo že u oceánu mě probuděj komáři. Jak jsme měli v autě trochu pootevřený okno tak se k nám přes noc krásně nakvartýrovali . Moc pěkný .

Takže v 6 ráno vstávat, pořádně se protáhnout a hurá na fotky .. ( přes půlku jich je roztřesených jak jsem se pořád škrábal .. myslím po těch komárech :) ). Za to ale ty fotky stojí . Úsvit přímo kolmo k břehu je opravdu moc zajímavý, už jen proto že se v evropě nedá až tak moc vidět. ( Málo kde u nás najdeme východ slunce nad mořem kolmo k břehu ) Viz fotky.

Po ranní očistě v plážové sprše jedeme navštívit město přístavní město Savannah amerického státu Georgia.

Město je ukázkou typického jižanského amerického ospalého města. Všechny budovy jsou dost nízké. Vše je zahaleno do palem a jiných subtropických stropů. Žádné nalepené baráky na sebe. Budovy jsou zde poměrně i ve středu města uvolněné, stavěny pro pocit z vlastního prostoru. Což já osobně mám pro život radši než slepence baráku u sebe.

Zajedeme až do centra a jdeme si prohlídnout vyhlášenou historickou část SAVANNAH WATERFRONT. Ta je umístěna přímo u břehu kam musíme sejít kolem City Hall . A zde na mě čeká první větší zklamání v USA. Tak nějak jsem si představoval typický americký přístup k památkách .. billboardy, všude samá světla a neskutečnou atmosféru...

No a to se nějak neděje ...

Kdo z Vás si kdy prošel trochu malou stranu v Praze a přimyslí si u jakékoliv trochu omlácené ulice přístav ... tak nějak to tady vypadá. Očividně ta zvláštnost a výjimečnost historické části Savannah je v jeho netknutosti a vzhledu jedné trochu delší ulice z 17-18 století. Tak jsme si alespoň prohlídli přistavené kolesové parníky, trochu se porozhlédli, odpočinuli od komárů a udělali pár fotek. Péta trochu "nasranej", ale přeci o tom je to volné cestování .. každý den není posvícení. Takže se vrátíme k autu a dle mapy se zajedeme podívat do středu města. To plně odpovídá již výše uvedenému vzhledu jižanského města. Náhodou se nám ale podařil najít krásný zarostlý park s nádhernou kašnou a poměrně dost zajímavou řasu která napadla všechny stromy v parku, takže to tu vypadá jak v džungli . viz foto.

Po opuštění města jedem směrem na Jaksonville a dále na Daytona Beach. Vyhlášenou to oblast závodů aut a možností ježdění s autem po pláži. Po cestě se zásadním způsobem mění rozložení stromů a rostlinstva. Více méně už zde není nic jiného než palmy ( malé, střední, velké, obrovské ) ..

Cca kolem 2-3 pm jsme dojeli ( dnes jsme výjimečně někam přijeli brzo ) do Daytona Beach a hned zajeli do předem domluveného hotelu přímo u pláže a poblíž centra ( alespoň jsme si to mysleli ). Takže to dnes vezmeme trochu relaxačně a jdeme se na zbytek odpoledne koupat na pláž a do hotelových bazénů.

K večeru začne pršet takže zajdeme do interního (extrémně vyhřátého) bazénu, kde se mi podařilo ( samozřejmě náhodou ) urvat nějaký vnitřní části bazénu. Ty vyplavali na hladinu, takže v tichosti opouštíme bazén a hurá na pokoj a připravit se na noční jízdu.

Před odchodem se připravíme a zajdeme se poptat na nejlepší bary v okolí. Dostaneme doporučení na 2 vyhlášené s tím, že dnes se chceme oba trochu napít takže pojedeme místním busem. Autobusy v USA nezastaví automaticky na zastávce, takže tam musíte stát .... jo i když prší .. což je zrovna náš případ. Po 15 minutách postávání pod palmou, která nebyla úplně vodě odolná vlezeme do busu s tím, že pojedeme asi kousek prý 5-6 stanic do centra. Takže se ještě v autobuse radši u řidiče informujeme kde vystoupit a po té ještě navážeme na konverzaci se starší černoškou, která po úvodních rozpacích ráda poradí. Akorát, že jsme ten "kousek" jeli asi 25 minut. Zastávky tu jsou cca po 3 km. Takže paráda by mě zajímalo jak se dostaneme domů až večer nepojede bus. No neva představa že strávíme celou noc v nočním klubu mě netrápí.

Vystoupíme z autobusu na správném místě, ale na absolutní centrum zábavy to nevypadá. Po pár konverzacích s místními a posílání nás z jihu na severu a zase zpět jsme došli k vyhlášenému nočnímu klubu Sea meeze .... báječný klub ale zavřený ( že prý renovace do dubna 2008 ) ... tak to asi čekat nebudeme. Takže jdeme hledat dál..
..
.
. no co budu dál napínat , po krásné 1,5 hodinové procházce jsme našli 3 místní černošské kluby a jednu příjemnou otevřenou restauraci ( bar U VENDYS ) s vnitřní a vnější části spojenou společných do U tvarovaným barem. No sice to nebyl klub, ale měli tu výborné pivo, jídlo a obsluha taky stála zato. Takže jsme si popovídali s místním barmanem, který byl příjemně vstřícný na informace. Cca po půlnoci se jdeme projít a jdeme trochu v opilejší náladě směrem domů. S tím, že až uvidíme autobus tak si ho zastavíme .. no po cca 40 minutách si to už nemyslíme. :))

Po cca 5-6 km si jsme objevili pěknou restauraci, bar a diskotéku s živou hudbou... a to nečekaně příjemnou. Takže si tu cca hodku posedíme, popijeme . Po té jdeme zpět na hlavní silnici a máme štestí. Zrovna jede autobus. Jen tak pro zajímavost ta černoška co s náma konverzovala při cestě sem je zase v autobuse. Zajímavý asi nemá co dělat. Takže se dostaneme zdárně kolem 2am do postele. Jinak cesta mezi barem a busem byla poměrně zajímavá na styly bydlení. Přeci jenom jsme vyšli z města do místního ghetta ( i když po hlavní silnici ) . Byla tam taková zvláštní afroamerická atmosféra. Holky co jsme míjeli se s náma nechtěli nějak moc kamarádit ( až na jednu 50-letou ožralou a ta chtěla moc .. ale my zas nějak ne :) .

Jdeme spát zítra jedem na FLORIDU.

den 6 USA2 - východ USA 9-10 2007

2008-02-02T21:25:00.000+01:00

Tak nějak jsem zapomněl, že předtím než jsme se rozhodli jít spát, tak jsme se rozhodli porozhlédnout se po nočním životě ve městě. Už jenom z toho důvodu, že když jsme sem přijížděli tak cca 5km podél oceánu viděli byly samé kluby a zábavní centra.

Takže jsme si vyšli směrem dolů do centra. Po cestě jsme navštívili přibližně 5 klubů. Některé z nich byly nejen povedené, ale i "vzhledově" zajímavé .. Teď samozřejmě myslím dámské obecenstvo :)). .. no tak nic, prostě jsme se konečně správně po americku opili a okolo 2-ráno jsme došli v mírně podroušeném stavu do našeho klimatizovaného pokoje .. samozřejmě sami :)

Ráno v 10.00 budíček. Ono se nám ani nějak moc nechce. Ale přeci jenom jsme u oceánu, venku vedro, voda čeká. Takže hurá na pláž, fotáky sebou a uděláme si hned od hotelové pláže pěkný výlet po nádherných širokých plážích asi 3-4 km cestou paraelně s včerejčí noční, akorát teď podél oceánu. Párkrát se stačíme vykoupat a musím říct, že voda je opravdu užasná. Příjemně teplá a jsou zde poměrně silné a velké vlny. Což já můžu.

Po menší snídani vyjíždíme směr OUTER BANKS ( což je série několika přírodním i nepřírodním způsobem spojených ostrovů mezi pevninou a oceánem ). Podél cesty k outer banks je neuvěřitelně nádherná krajina, těžko říct čemu se to podobá .... spíš ničemu co znám ( obrovské duny, provázené zelenými pásy trásy a polopalem ). Mezi těmito krásami se objevují místní "UŽ" jižanské vesničky. Takové ty opravdu americké vesničky, které jsou pozadím většiny nezávislých amerických filmů ( kdo takové filmy zná určitě ví o čem píšu) .

Před dojezdem na outer banks jsem se zastavili v jedné minivesničce, kde začíná a končí vlastní jednokolejka ale především zde byla taková soukromá sbírka poloveteránů. Samé krásné vozy, některé i velice vzácné ( pontiac firebird 68, De Lorean DMC-12, starší kabrio mercedesy a spoustu dalších krásných vozů a především vše na prodej ). Po provedení povinných fotek jedeme dál.

Jakmile jsme se "dotkli" outer banks pro jistotu jsme si zajeli do visitor centra, kde nás nemile překlapili s tím, že celé OB nejdou přejet, protože se od vnitrozemí žene velká bouře a už nyní je na vnitřním moři ( mezi OB a pevninou .. cca 20-40 km ) rychlost větru okolo 70 km/hod. Takže si můžeme sjet ještě kousek dolů a pak se vrátit k visitor centru a jet směrem na Wilson ( trochu na západ ) a pak dál dolů na Savannah.

Některé části outer banks je třeba překonat pomocí trajektů ( jezdících cca po 0,5 hodině ) . Celková délka outer banks je cca 300km. Podél celé sítě ostrovů jsou nejen úžasně dlouhé mosty ( třeba 3-4 km ), ale i zajímavá místa pro focení a zvláštní duny až 15-20 metrů vysoké.

V oblasti OLD-NC 12 ( cca uprostřed vrchní části outer banks ) je velice zajímavá "atrakce" . Jsou zde přímo vyhrazené pláže pro OFF ROAD . A právě sem si uděláme zajížďku. Nejen, že překonáme absolutně nádherné mosty s nádhernými výhledy, ale po dojezdu na OFF ROAD jsme plně unešeni možnostmi . Přes poměrně dosti rozeklanou "cestu" se prodereme ( a to jen tak tak ) na pláž . Přeci jenom je náš vůz spíš SUV ( nový FORD EDGE ) než OFF ROAD. A zde s plnou opatrností okusíme možnost jízdy po pláži s naším vozítkem. Sice to opravdu není offroad ale dá se to. Po další povinné zastávce na fotografie se vrátíme zpět k visitor centru a v již poměrně zhoršeném počasí jedeme na západ do vnitrozemí směr Wilson.

Dnes si cestování opravdu užijem, protože jedem skoro bez přestávky až do Savannah ( cca 900 km ). Přibližně o půlnoci dojíždíme k hranicím známého jižanského města Savannah ( film Jih proti Severu a spusta dalších ) . Po malé slovní přestřelce pétovi vysvětlím, že Savannah musíme navštívit, protože dle průvodce je to velice hezké historické město. Jelikož se nám v této době už nechce brát hotel rozhodneme se ( pro mě poprvé ) na spánek v autě a to u pláže. Především proto abychom se ráno mohli brzo vzbudit a vyfotit krásný východ slunce na východním pobřeží.

Auto se jeví nečekaně rozumné pro spaní a lze se zde natáhnout ( i při mé výšce ) poměrně rozumně.... jo to jsem ale ještě nevěděl co mě čeká v noci :))))

PS: příspěvek k cestování autem v USA

Pro všechny milovníky dlouhých jízd po evropě doporučuji navštívit ameriku. Budete totiž absolutně nadšeni jednoduchostí a pohodlností cestování. Pár základních bodů :

1. americké auta jsou extrémně pohodlná a trochu neevropsky plovoucí
2. americké silnice mají minimum prudkých zatáček, většina zatáček je velice dlouhých a délky oblouků lze počítat na sta-metry
3. američtí řidiči jsou absolutně ohleduplní a nečekaně dodržují předpisy
4. u nich to znamená všude max.rychlost +cca 8km/h .. ani o trochu víc
5. naopak na spoustě míst je minimálně povovolená rychlost zajištující plynulost dopravy
( cca 50 km/h )
6. američtí policisté jsou takřka všude a mají nepřeberné druhy vozidel ( většinou civilních )

Tzn. stačí jet 5-10 km rychleji o cca 20-30 km/h a už Vás nějaký zastaví a pokutuje
Což přispívá k nečekané příjemně jízdě na silnici, protože všichni jedou v pohodě a klidně.

7. všichni v USA používají navigace. Ta nejen, že zjednoduší cestování ale především ve velkých
městech nikde nestojíte. Všichni jedou stálou rychlostí, protože nikdo nemusí přemýšlet u odboček kam má jet. Prostě ho navigace už předem upozorní a řidič se logicky může věnovat řízení a ne hledání mapy či hádání se s přítelkyni :)))
8. policisté Vás nikdy nezastaví jet tak, když už tak jste něco spáchali
9. neexistují tu namátkové kontroly

Prostě ráj cestování ... a nevýhody

No někdy je to na 300km jednotvárné cesty trochu nudné. .. ale příjemná hudba ve vozidle
dokáže překonat všechny problémy ( s případným usínáním ). Jo a na každé benzínce si koupíte kafe ( jejich kafe není naše kafe .. to americké je v 0,5 a litrových "zásobnících", které si vezmete do auta a po doby jízdy ucucáváte .. sice je to trochu víc jako kakao, ale případné problémy s usínáním to řeší stejně ).

Také počítejte, že většina cca 95-98 procent cest jsou perfektně upravené, špičkové osvícené či označené. Málo kdy narazíte na oblast rozbytých silnic ( ale i to se někdy stane ).

den 5 USA2 - východ USA 9-10 2007

2008-01-29T22:31:00.000+01:00

(kdo čte poprvé začnete od začátku 1 den)

no a je tu pátý den ....

tento den jsme pojali mírně odpočinkově a cestovně. Hned po ránu jsme šli opět na výbornou "drahou" snídani. Po zabalení jako, že půjdeme zaplatit. No a hned první taková ranní sprška...

Tak nějak jsem jako všude v Americe očekával automaticky zaplatit kartou ( paradoxně jsme zde platili hned první den jednu noc, s tím, že jsme nečekali, že tu budeme 2-3 dny ). Jenže paní recepční se mi svojí trošku lámanou angličtinou snažila vysvětlit, že zrovna dnes jim "kartomat" nejde, ale že to není problém .. číslo mé karty prý zná takže mi to stáhne až to bude fungovat. No trochu jsem na ní zůstal civět svýma krásnýma očima. Po chvilce mi došlo, že to myslí vážně. Takže hned moje první otázka zněla jako jak, že si to stáhne. No vysvětlila mi, že si z karty stáhne jenom to co opravdu byla vyúčtováno ( paradoxem byla, že jsem ani účet nepodepisoval ani ho vlastně nedostal, plus snídaně ). No tak co no. Řekl jsem americky OK , a doufal, že mi na mé krásné zlaté kartě zítra alespoň něco zůstane.

Jo zůstalo :)) .. no pro vysvětlení. V americe je poměrně zajímavý systém "kolečka důvěry" ( kdo viděl Můj fotr je Lotr ví o čem mluvím ). Jednoduše. Je to něco jako takový rakouské hospodářská komora, akorát že tady komoru zastupující banky, které poskytují podnikatelům-hotelům kartomaty. V případě, že by takový hotel si stáhnul víc peněz než má, což očividně vůbec nikoho ani nenapadne, ale kdyby, tak v tom případě jim banka stáhne licenci na používání kartomatu. No a jelikož v americe všechno funguje na karty, tak by takový řetězec resp. hotel byl pěkně v prd.... . No tudíž to nikoho nenapadne a je zde sice trošku uměle ale přeci tvořen řetězec důvěry, který očividně opravdu funguje. ( akorát u nás bych to nezkoušel ).

No jedem dál. Hned po zabalení vyjíždíme směr PENTAGON ( což jak každý ví je centrála a ústřední mozek Amerického obranného a vojenského systému ). Najít to nebyl celkem problém, akorát s parkovištěm jsme měli trochu problém, protože značení jako nic moc. Nějak jsme nepobrali, že úplně u Pentagonu je obrovského poloprázdné parkoviště ale pouze pro zaměstnance. Takže jsme si vyjeli trošku bokem, zaparkovali a šli se podívat na Pentagon. Tak nějak jsme doufali, že existuje možnost nějaké prohlídky. A ono jo.
Sice jen to vybraných oblastí a především do zrekonstruované části budovy kam spadli ony známé bomby z 11.9.2001 . Samozřejmě procházíme před budovou standardní prohlídku, dnes však výjimečně ne od civilů ale dnes od vojáků ( jinak je cca 30 stupňů a ten voják má asi 6 vrstev oblečení, tak nevím ale asi mu je zima ).

Po tělesné prohlídce, vyčištění zubů, prohlídky od oční bulvou atd :), jsme si počkali na našeho mladého vojenského průvodce z Utahu ( alespoň to říkal ) a šli směrem k zrekonstruované části budovy. Na budově je obrovská americká vlajka jako symbol znovuoživení budovy a před budově se připravovala obrovská akce očividně k výročí 11.9 ( dnes je 8.9 ). Bylo nám vysvětleno, že to bude fakt velký a bude tam zpívat samá americká jednička ( co Lucka Bílá ??? to asi ne že ).

Sice nás upozornili, že jako fotit moc ne. Ale sousedi fotí, já se přeci nenechám zahanbit. Po vstupu do budovy přes poměrně nepříjemnou stráž ( něco jako co to sem jako leze ), jsme se dostali do jedné z 5 obrovských chodeb které se vždy táhnou podél jedné strany Pentagonu ( doufám, že každý ví že Penta znamená 3 :) ) . Skrze chodbu se dostaneme do místnosti slávy resp. místnosti která je určena jako modlitebna a vzpomínková místnost na padlé civily a vojáky z 11.9. Co mě opravdu zaujalo byla A3 brožura kde na každé straně byla životopis jednoho padlého vojáka, jeho fotka a na druhé ručně psané zprávy od příbuzných a přátel včetně obrázky dětí. Sice smutné, ale člověk si tak nějak americky uvědomí, že to ten padlý má i rodinu, svoje blízké a tak nějak .... no nic trochu smutné.

Po prohlídce této místnosti se vracíme zpět a voják nám povídá o historii budovy, systému fungování atd. Konec prohlídky, pár vnějších fotek a hurá do Arlingtonu.

Arligton Cemetery je jeden z největších hřbitovů v USA . Skoro celý je věnován památce padlých vojáků a jejich rodin !!!!. Samozřejmě i vyšší šarže, které umřou normální smrtí se sem dostanou taky. A samozřejmě je zde obrovský hrob ( resp. krypta ) prezidenta Kennedyho , jeho ženy a jeho jednoho dítěte. Celý hřbitov je sice pojat zase trochu monstrózně, ale uctívání památky je v americe víceméně národním sportem také to akceptujeme a snažíme se podle toho chovat. Je velice zajímavé, jak je zde vše tak nějak promyšleno a přízpůsobeno situaci. Hřbitov je rozdělen do několika větším či menších celkům, mezi kterými jsou asfaltové silnice. Po nich dokola jezdí speciální elektrické autobusy ( přeci jenom je ten hřbitov dost velký a rozlehlý .. mapa ukazuje cca 3x5 km2 ). Pro invalidy je určen systém elektrických vozíku, kterých bylo u zastávky asi 300. Tak nějak je zde pamatováno na to, že většina přátel padlých ( z II WW ) je dnes už věku trochu vyššího a chůze není jejich doménou. No jak říkám, tak nějak promyšlené a důstojné.

Prošli jsme si část hřbitova, udělali fotky bílých křížků, které jsou vždy srovnány vedle sebe takže každá louka z pohledu z vrchu vypadá jak mřížka z bílých bodů. Zašli jsme na Kennedyho hrob ( celkem plno ) . Při pohledu od Kennedyho pomníků je vidět hlavní silnice a za ní Lincolnům památník. Za ním pod úhlem cca 30 stupňů se lápe MALL.

Je dost vedro a my máme poměrně dost dlouhou cestu před sebou. Takže se vrátíme do auta, připravíme psychicky na cestu a hurá k oceánu.

Směr cesty jsem určil na Norfolka ( přesněji oblast Virginia Beach ) před Falmounth ( Virgina Beach-Norfolk je první velké výletně-prázdninové město podél obrovských 30-40 metrů širokých pláží táhnoucích se právě od Norwolku až k Miami . .cca 1300 km ). Cestou ani moc nestavíme vyjma benzínu ( jo jen tak pro zajímavost benzín přijde asi na cca 18-19 Kč / litr .. a je paradoxně o 5 Kč levnější než byl před rokem ( když jsem byl na západě ). Schválně hádejte, kterým směrem se pohnula cena benzínu za tu dobu u nás :)).

Cesta v pohodě. Víceméně se už bližíme typicky jižanské oblasti tzn. všechno tu začíná mít tak nějak víc pomalejší, nižší, pohodovější. Baráky jsou většinou z dřeva a to takový ten vesnický styl. Hodně lesů a luk. Ujeli jsme asi 600 km a už vjíždíme v odpoledních hodinách do oblasti Norfolk. Projedeme střed města a jedem přímo o oceánu na Virginia Beach. Najdeme rozumné ubytování přímo na hlavní třídě u oceánu v řetězci Vikings ( poměrně obvyklý na východě a jiho-východě, a sice typicky hispánsko černošská obsluha a celkem čisté pokoje a vždy vč. bazénu ).

Nejdřív trochu usmlouváme cenu, zaplatíme na jeden den, vybalíme a okamžitě utíkáme do oceánu. Po těch 5 dnech úmorných a náročných prohlídek to je první opravdový relax ( když nepočítám koupání v hotelovém bazénu ). Nejen, že oceán je příjemně ale na můj vkus mírně rozbouřen, ale je zde i spousta sympatických lidí. Budovy podél oceány tvoří čistou hranici pláže, které je asi 40-50 metrů široká a dost čistá. Skočíme si do oceánu, který je příjemně teplý až bych řekl horký. Vlny nás okamžitě osvěží a my po chvíli odpočinku jdeme na procházku.

No a teď to přijde :))) .. situaci , mírně zapadá slunce, jsme na východní straně ameriky tzn. slunce zapadá za hotely, osvětcuje oceán do dálky, vše je příjemné nažloutlé

Prostě jdeme a najednou je slyšel v dálce takový zvláštní hluk .. víc a víc a najednou na obloze na jihu ( tzn. podél pláže dolů se ve výšce cca 100m objeví v stíhačka .. no a nejen, že prolítne celou pláží ze spoda na horu ale ještě si v té výšce 100m zapne forsáž a udělá pořád ve výšce 100m kolem dokola otočku...

no kdo kdy byl na nějaký letecký prohlídce, tak asi ví o čem mluvím, ale ta situace uprostřed nádherných pláži, při západu slunce, neuvěřitelné řev motorů, to pak cítíte každý Watt výkonu motorů na svém těle.. . no prostě paráda.. jsme tam stáli na místě ještě asi 5 minut a přemýšleli jako co to je...

no a aby se neřekla, takže když jsme šli do hotelu tak nad námi přelítnul neviditelných letoun ( zvláštní paradox Vidět Neviditelný letoun. .. no ale prostě jo :)))

Hold amerika je země nekonečných možností a nekonečných zážitků ... jak už jsem výše napsat mám rád vrtulníky a stíhačky, takže si dovedete představit moje pocity

Spokojeni a unaveni jdeme spát . Dnes to mě ani klimatizace nevadí, začíná být totiž opravdu už dost teplo.

den 4 USA2 - východ USA 9-10 2007

2008-01-27T22:23:00.000+01:00

... a hurá do nového dne. Jenom to počasí se nějak trochu změnilo. Z příjemných 25 přešlo na pro mě trochu horších 30-31st. No neva v klimatizovaném hotelu to není problém ( akorát když Vám klimatizace celou noc hučí, tak to není zrovna úplně to nejlepší, ale ... ).

Ráno skočíme na "trochu" dražší snídani, resp. už zpočátku mě to přišlo trošku divný. Úžasně připravená kontinentální snídaně, s plně evropskou výbavu jako H&E, francouzské loupáky, melouny atd. Na ameriku opravdu nečekaně kvalitní snídaně, včetně špičkové obsluhy.
Na to horší jsme přišly až druhý den, když jsme zjistili, že snídaně není součástí ceny hotelu ( na osobu "NE"mírných 25 dolarů ) . Ale stávají se i horší věci, ale v každém případě ta snídaně byla zatím nejlepší co jsem za všechny návštěvy USA měl.

Hned po snídani vyrážíme směr CAPITOL. Cesta je velice jednoduchá. Tím, že jsme cca 0,5 km od Capitolu tak samozřejmě nebereme auto, ale jdeme hezky po svých. No tedy nevím jak pro koho, ale pro mě 30 stupňů v takřka 100procentním vlhku je celkem dost. Takže po ujití 500 metrů si musím zajít do stínu a vyměnit triko :).

Ale to už jsme na MALLu ( MALL je hlavní trávník který je vlastně středem historické a visitor
části města. Na východě MALLu je Capitol, na středu Monument, na západ Památník II WW a úplně na konci je Washingtonům památník. Na sever od středu je White House. Podél MALLu od Capitolu na západ jsou snad všechny možné muzea co Vás jen napadne.

My začneme CAPITOLem, jehož prohlídku odložíme na další den. Uděláme všechny možné fotky Capitolu co jen jdou, především proto, že Capitol je velice povedená stavba. Byla stavěna na několik etap. Nejdřív základna, po té nějaký prezident přistavěl křídla, po té vláda cca 100 let nazpět přidala obrovskou kopuli. Od té doby se nesmí postavit žádná vyšší budova v Washingtonu . Jediné co je vyšší je Monument uprostřed MALLu ( ale toho by byla škoda bourat :) ).

Dále pokračujeme kolem Indian National Muzeum ( což taky přeskočíme, přeci jenom jsou nám trochu cizí ). Až konečně dojdeme k National Air Space Muzeum ( podél spodní strany MALLu od Capitolu jsou podél chodníku až k NASM rozloženy planety sluneční soustavy v přesném měřítku 1:něco a to tak aby začali od "PLUTA" u Capitolu a skončili Sluncem u NASM ).
NASM je nejnavštěvovanější muzeum světa. Alespoň tak hovoří většina průvodců. Upřímně se nedivím. Zaprvé proto, že to muzeum je nejen nádherné, obrovské a hodnotné ale i tím, že všechny muzea ve Washingtonu jsou komplet ZDARMA. Proto se Washingtonu říká ráj muzeálních návštěvníků (v originále to zní líp ).

Po vstupu do muzea samozřejmě nechybí všude přítomná kontrola zavazadel, oblečení atd. Ihned po vstupu do příjemně klimatizovaného vstupu na nás působí atmosféra tohoto jedinečného muzea a jeho exponátů. Součástí muzea je kompletní výstava všech raket, vesmírných modulů co kdy do vesmíru vzlétli a to jak z ruské tak USA provenience. Samozřejmě všechny možné druhy letadel, vrtulníků, vznášedel, vzducholodí a dalších možných i nemožných ve vzduchu se pohybu jích objektů. Pro zajímavost je zde vesmírný oblek prvního vesmírného turisty, vzducholoď která obeplula celou zeměkouli a spousta dalších zajímavostí. Další samozřejmě patří všem možným výstavám ve smyslu dobývání vesmíru, první ženy ve vesmíru, ženy v letadlech, II a I WW ve vzduchu, budoucnost letů do vesmíru, oddělení VŠE z FILMU ( R2D2, různé oblečení herců, notebook z Sex ve městě :), část reálného počítače ENIAC, malý kousek aktivního plunonia ... s měřičem radioaktivity .. cca 0,5metrů pod speciálním průhledným materiálem ) speciální oddělení JAK VĚCI PRACUJÍ ( cca 500m2 ) kde zjistíte na vlastní tělo jak opravdu věci pracují. Prostě ráj ( alespoň pro mě technošílence). Po 4 hodinách končíme unaveni u WC, když tu náhle jsem zjistil, že zde je speciální atrakce - simulovaný let do vesmíru v robotizovaném simulátoru. Ihned se jdem podívat, ale zjistím, že je zde nejen tato atrakce ale jedna ještě lepší a to samostatně ovládaný samozřejmě simulovaný let stíhačkou pro dva ( jeden řídí .. já samozřejmě, a druhý je gunner ). Po úvodním odložení všech věcí z kapes a odložení zavazadel ( jsem zvyklý, že v americe po Vás chtějí vyndat z kapes věci, aby se Vám nic nestalo i když jdeme na labutě ). Takže trošku s despektem lezu do simulátoru. Tam už to vypadá trochu lépe, vše je hodně těsné, před námi obrovská obrazovka, přes nás přejede veliký rám, který nás kompletně zamkne do sedačky. Trochu moc na nějaký houpání. ne ??? :)

Aha aha , po zapnutí jsem vše pochopil . Teda těsně po tom co jsem pohnul joystikem ovládání pohybu. Jelikož jsem začali v letu, tak jsem tímto mírným pohybem směrem dokola, učinil z našeho simulátoru ždímačku ( jo doufám, že jsem nezapomněl říct, že my jsme to prádlo ).
Prostě absolutní nádhera, neskutečné přetížení, nohy nám permanentně visí ve vzduchu. Za 20 sekund se aklimatizuji a už plnohodnotně řídím stíhačku a jdeme bojovat. Zde se samozřejmě úročí moje 3 leté zkušenosti z rozsáhlých bitev v BattleField 2 ( jsem pilot stíhaček a vrtulníků ... a pozor dost dobrý :))) .
Hru si neskutečně užíváme, s pétou permanentně křičíme, protože to přetížení je opravdu neskutečný a pro tělo velice nezvyklý. A nejen, že jsme si zalétali a spolu udělali i rekord dne 8 sestřelených letadel. Po vystoupení ze simulátoru se na nás personál s obdivem koukal, jako že jsme z nějaké armády . Samozřejmě my s pétou ve stavu euforie, řvali CZECH ARMY :))) .

No rychle pryč aby se nám něco nestalo, ale pro mě to byl zážitek dne ( co dne .... ) .

Po tom co vyjdeme z NASM na nás začalo opět působit neskutečné vedro, takže to vezmem rovnou na druhou (severní ) stranu a jdeme do Muzea umění . Nejen, že interiér budovy je monumentální, ale i vystavované obrazy a sochy jsou opravdu jedinečné ( pro zajímavost min. 90-120 místnosti ).

Po vyplivnutí z muzea vstupujeme do dalšího muzea a to Muzea přírodovědy a botaniky. Upřímně řečeno, už jsem nějaká muzea v životě viděl, ale to co je zde vystavené a jak je to zde vystavené to opravdu přesahuje moje hranice představ o muzeu. Neskutečně realistické zvířátka, se špičkovým popisem, historie, současnost, budoucnost. Od praještěrů, před dinosaury, dále např. simulovaný prostor objevení Vestonické venuše až po současnost, genetické změn zvířat atd.
Prostě nádhera, tady bychom mohl být několik týdnu ( myslím tím Washington ).

Po dalších cca 2 hodinách vycházíme směr Monument a White House. Monument vyfotíme ( moc na něm není ) a jdeme k Bílému domu. Máme trochu smůlu, že poslední 2 měsíce nepouštějí návštěvy vzhledem k nějakým rekonstrukcím. Ale to nás tak netrápí. Postavíme se před WH a fotíme o stošest ( WH s pájou, WH s pétou, WH s pájou a pétou, WH bez páji a péťi, atd... :) ). Zároveň zde máme možnost opět promluvit s někým naší mateřštinou, protože se u focení nachomýtne slovenská skupinka 2 slečen a 1 klučiny. Fotky dokončeny, WH si dáme totálně do paměti.

A teď přichází moje oblíbené místo a to památník II WW. Jak mojí kamarádi vědí, mým velice oblíbeným filmem je Forest Gump a zde se natáčela hezká scéna kdy Forrest jako voják mluví ke shromáždění hipíku podél POOLu ( vodní nádrž mezi památníkem II WW a Washingtonovým památníkem ). A v průběhu vystoupení si ho všimne jeho milovaná a vyběhne k němu přes POOL. Všichni hipíci ihned mocně křičí a fandí těmto dvěma protagonistům. Kdo zná film, zná i scénu a ví, že je opravdu dojemná. No tak dál dojdeme k památníkům, nějací místní Američané nám o něm něco řeknou, plus speciální příspěvek o nějaké figurce namalované na jedné straně, která má znamenat něco co jsem nepochopil a, že to každý fotí ( hmm tak se nenechám zahanbit ). Památník je hezký a jasně naznačuje jak si američané váží svých hrdinů. Od památníku si to při pozdně odpoledním, ale přesto pečícím sluníčku mašírujeme k Washingtonově památníků. Jo málem jsem se tam nedostali, jelikož nás v průběhu cesty obklíčilo asi 300 kachen ( celkem nečekaně ), ale my jsme mohutnými náznaky umění Kung Fu většinu kachen odehnali a tím jsem prokázali určitě odpovídající díl hrdinství, který k tomuto místo patří :). Když dojdeme unaveni k Washingtonově památníku, zaskočíme dovnitř ( ono dovnitř to teda moc nejde, protože tam žádné moc dovnitř není, prostě pod střechou památníku v otevřeném prostoru sedí v cca 5násobném měřítku prezident Washington a na stěnách je napsána historie tvorby ústavy a kompletně zapsaná historická ústava .. myslím tím ta první neupravená ).

Projdeme ještě mini muzeu a už směřujeme zpět podél hlavní silnice k našemu ubytování. Protože jsme opravdu velmi unaveni, vezmeme si taxík ( dnes za pouhých 15 dolarů, cca 9 km ).

Hurá už jsme na pokoji... dnes to bylo opravdu náročné . A aby to nebylo málo tak si kolem 21hod zajedeme do zábavního centra Washingtonu. Necháme auto bokem ( já jsem řidič , takže dnes nepiji ) :). A jdeme si projít Washington v oblasti mezi 18/19 st kde opravdu je poměrně dost mladých ( a samozřejmě dost dost dost krásných slečen ). Projdeme si celou oblast, cca 4-5 km. Zajdeme si na 3 diskotéky, spíš než tancovat tak se trochu napít a pokochat prostředím a lidmi. Opravdu všude je dost mladých lidi, po té zjišťuji, že je to dáno blízkosti 3 Washingtonských univerzit. Cca ve 12 končíme, protože v našem stavu nemá smysl někde poskakovat ( to bychom vydrželi asi tak 2 minuty ), ještě se zastavíme u pouličního vystoupení celkem dost kvalitní skupiny ( styl Kelly Family, ale takový ten čistý americký černošský styl ) s celkem dost velkou podporou obecenstva.

No a to je pro dnešek tak akorát ... hurá do auta .. a především hurá do postele. .. Dnes to opravdu stálo za to.