den 5 USA2 - východ USA 9-10 2007

(kdo čte poprvé začnete od začátku 1 den)

no a je tu pátý den ....

tento den jsme pojali mírně odpočinkově a cestovně. Hned po ránu jsme šli opět na výbornou "drahou" snídani. Po zabalení jako, že půjdeme zaplatit. No a hned první taková ranní sprška...

Tak nějak jsem jako všude v Americe očekával automaticky zaplatit kartou ( paradoxně jsme zde platili hned první den jednu noc, s tím, že jsme nečekali, že tu budeme 2-3 dny ). Jenže paní recepční se mi svojí trošku lámanou angličtinou snažila vysvětlit, že zrovna dnes jim "kartomat" nejde, ale že to není problém .. číslo mé karty prý zná takže mi to stáhne až to bude fungovat. No trochu jsem na ní zůstal civět svýma krásnýma očima. Po chvilce mi došlo, že to myslí vážně. Takže hned moje první otázka zněla jako jak, že si to stáhne. No vysvětlila mi, že si z karty stáhne jenom to co opravdu byla vyúčtováno ( paradoxem byla, že jsem ani účet nepodepisoval ani ho vlastně nedostal, plus snídaně ). No tak co no. Řekl jsem americky OK , a doufal, že mi na mé krásné zlaté kartě zítra alespoň něco zůstane.

Jo zůstalo :)) .. no pro vysvětlení. V americe je poměrně zajímavý systém "kolečka důvěry" ( kdo viděl Můj fotr je Lotr ví o čem mluvím ). Jednoduše. Je to něco jako takový rakouské hospodářská komora, akorát že tady komoru zastupující banky, které poskytují podnikatelům-hotelům kartomaty. V případě, že by takový hotel si stáhnul víc peněz než má, což očividně vůbec nikoho ani nenapadne, ale kdyby, tak v tom případě jim banka stáhne licenci na používání kartomatu. No a jelikož v americe všechno funguje na karty, tak by takový řetězec resp. hotel byl pěkně v prd.... . No tudíž to nikoho nenapadne a je zde sice trošku uměle ale přeci tvořen řetězec důvěry, který očividně opravdu funguje. ( akorát u nás bych to nezkoušel ).

No jedem dál. Hned po zabalení vyjíždíme směr PENTAGON ( což jak každý ví je centrála a ústřední mozek Amerického obranného a vojenského systému ). Najít to nebyl celkem problém, akorát s parkovištěm jsme měli trochu problém, protože značení jako nic moc. Nějak jsme nepobrali, že úplně u Pentagonu je obrovského poloprázdné parkoviště ale pouze pro zaměstnance. Takže jsme si vyjeli trošku bokem, zaparkovali a šli se podívat na Pentagon. Tak nějak jsme doufali, že existuje možnost nějaké prohlídky. A ono jo.
Sice jen to vybraných oblastí a především do zrekonstruované části budovy kam spadli ony známé bomby z 11.9.2001 . Samozřejmě procházíme před budovou standardní prohlídku, dnes však výjimečně ne od civilů ale dnes od vojáků ( jinak je cca 30 stupňů a ten voják má asi 6 vrstev oblečení, tak nevím ale asi mu je zima ).

Po tělesné prohlídce, vyčištění zubů, prohlídky od oční bulvou atd :), jsme si počkali na našeho mladého vojenského průvodce z Utahu ( alespoň to říkal ) a šli směrem k zrekonstruované části budovy. Na budově je obrovská americká vlajka jako symbol znovuoživení budovy a před budově se připravovala obrovská akce očividně k výročí 11.9 ( dnes je 8.9 ). Bylo nám vysvětleno, že to bude fakt velký a bude tam zpívat samá americká jednička ( co Lucka Bílá ??? to asi ne že ).


Sice nás upozornili, že jako fotit moc ne. Ale sousedi fotí, já se přeci nenechám zahanbit. Po vstupu do budovy přes poměrně nepříjemnou stráž ( něco jako co to sem jako leze ), jsme se dostali do jedné z 5 obrovských chodeb které se vždy táhnou podél jedné strany Pentagonu ( doufám, že každý ví že Penta znamená 3 :) ) . Skrze chodbu se dostaneme do místnosti slávy resp. místnosti která je určena jako modlitebna a vzpomínková místnost na padlé civily a vojáky z 11.9. Co mě opravdu zaujalo byla A3 brožura kde na každé straně byla životopis jednoho padlého vojáka, jeho fotka a na druhé ručně psané zprávy od příbuzných a přátel včetně obrázky dětí. Sice smutné, ale člověk si tak nějak americky uvědomí, že to ten padlý má i rodinu, svoje blízké a tak nějak .... no nic trochu smutné.

Po prohlídce této místnosti se vracíme zpět a voják nám povídá o historii budovy, systému fungování atd. Konec prohlídky, pár vnějších fotek a hurá do Arlingtonu.

Arligton Cemetery je jeden z největších hřbitovů v USA . Skoro celý je věnován památce padlých vojáků a jejich rodin !!!!. Samozřejmě i vyšší šarže, které umřou normální smrtí se sem dostanou taky. A samozřejmě je zde obrovský hrob ( resp. krypta ) prezidenta Kennedyho , jeho ženy a jeho jednoho dítěte. Celý hřbitov je sice pojat zase trochu monstrózně, ale uctívání památky je v americe víceméně národním sportem také to akceptujeme a snažíme se podle toho chovat. Je velice zajímavé, jak je zde vše tak nějak promyšleno a přízpůsobeno situaci. Hřbitov je rozdělen do několika větším či menších celkům, mezi kterými jsou asfaltové silnice. Po nich dokola jezdí speciální elektrické autobusy ( přeci jenom je ten hřbitov dost velký a rozlehlý .. mapa ukazuje cca 3x5 km2 ). Pro invalidy je určen systém elektrických vozíku, kterých bylo u zastávky asi 300. Tak nějak je zde pamatováno na to, že většina přátel padlých ( z II WW ) je dnes už věku trochu vyššího a chůze není jejich doménou. No jak říkám, tak nějak promyšlené a důstojné.

Prošli jsme si část hřbitova, udělali fotky bílých křížků, které jsou vždy srovnány vedle sebe takže každá louka z pohledu z vrchu vypadá jak mřížka z bílých bodů. Zašli jsme na Kennedyho hrob ( celkem plno ) . Při pohledu od Kennedyho pomníků je vidět hlavní silnice a za ní Lincolnům památník. Za ním pod úhlem cca 30 stupňů se lápe MALL.

Je dost vedro a my máme poměrně dost dlouhou cestu před sebou. Takže se vrátíme do auta, připravíme psychicky na cestu a hurá k oceánu.


Směr cesty jsem určil na Norfolka ( přesněji oblast Virginia Beach ) před Falmounth ( Virgina Beach-Norfolk je první velké výletně-prázdninové město podél obrovských 30-40 metrů širokých pláží táhnoucích se právě od Norwolku až k Miami . .cca 1300 km ). Cestou ani moc nestavíme vyjma benzínu ( jo jen tak pro zajímavost benzín přijde asi na cca 18-19 Kč / litr .. a je paradoxně o 5 Kč levnější než byl před rokem ( když jsem byl na západě ). Schválně hádejte, kterým směrem se pohnula cena benzínu za tu dobu u nás :)).

Cesta v pohodě. Víceméně se už bližíme typicky jižanské oblasti tzn. všechno tu začíná mít tak nějak víc pomalejší, nižší, pohodovější. Baráky jsou většinou z dřeva a to takový ten vesnický styl. Hodně lesů a luk. Ujeli jsme asi 600 km a už vjíždíme v odpoledních hodinách do oblasti Norfolk. Projedeme střed města a jedem přímo o oceánu na Virginia Beach. Najdeme rozumné ubytování přímo na hlavní třídě u oceánu v řetězci Vikings ( poměrně obvyklý na východě a jiho-východě, a sice typicky hispánsko černošská obsluha a celkem čisté pokoje a vždy vč. bazénu ).

Nejdřív trochu usmlouváme cenu, zaplatíme na jeden den, vybalíme a okamžitě utíkáme do oceánu. Po těch 5 dnech úmorných a náročných prohlídek to je první opravdový relax ( když nepočítám koupání v hotelovém bazénu ). Nejen, že oceán je příjemně ale na můj vkus mírně rozbouřen, ale je zde i spousta sympatických lidí. Budovy podél oceány tvoří čistou hranici pláže, které je asi 40-50 metrů široká a dost čistá. Skočíme si do oceánu, který je příjemně teplý až bych řekl horký. Vlny nás okamžitě osvěží a my po chvíli odpočinku jdeme na procházku.

No a teď to přijde :))) .. situaci , mírně zapadá slunce, jsme na východní straně ameriky tzn. slunce zapadá za hotely, osvětcuje oceán do dálky, vše je příjemné nažloutlé

Prostě jdeme a najednou je slyšel v dálce takový zvláštní hluk .. víc a víc a najednou na obloze na jihu ( tzn. podél pláže dolů se ve výšce cca 100m objeví v stíhačka .. no a nejen, že prolítne celou pláží ze spoda na horu ale ještě si v té výšce 100m zapne forsáž a udělá pořád ve výšce 100m kolem dokola otočku...

no kdo kdy byl na nějaký letecký prohlídce, tak asi ví o čem mluvím, ale ta situace uprostřed nádherných pláži, při západu slunce, neuvěřitelné řev motorů, to pak cítíte každý Watt výkonu motorů na svém těle.. . no prostě paráda.. jsme tam stáli na místě ještě asi 5 minut a přemýšleli jako co to je...

no a aby se neřekla, takže když jsme šli do hotelu tak nad námi přelítnul neviditelných letoun ( zvláštní paradox Vidět Neviditelný letoun. .. no ale prostě jo :)))

Hold amerika je země nekonečných možností a nekonečných zážitků ... jak už jsem výše napsat mám rád vrtulníky a stíhačky, takže si dovedete představit moje pocity

Spokojeni a unaveni jdeme spát . Dnes to mě ani klimatizace nevadí, začíná být totiž opravdu už dost teplo.

den 4 USA2 - východ USA 9-10 2007

... a hurá do nového dne. Jenom to počasí se nějak trochu změnilo. Z příjemných 25 přešlo na pro mě trochu horších 30-31st. No neva v klimatizovaném hotelu to není problém ( akorát když Vám klimatizace celou noc hučí, tak to není zrovna úplně to nejlepší, ale ... ).

Ráno skočíme na "trochu" dražší snídani, resp. už zpočátku mě to přišlo trošku divný. Úžasně připravená kontinentální snídaně, s plně evropskou výbavu jako H&E, francouzské loupáky, melouny atd. Na ameriku opravdu nečekaně kvalitní snídaně, včetně špičkové obsluhy.
Na to horší jsme přišly až druhý den, když jsme zjistili, že snídaně není součástí ceny hotelu ( na osobu "NE"mírných 25 dolarů ) . Ale stávají se i horší věci, ale v každém případě ta snídaně byla zatím nejlepší co jsem za všechny návštěvy USA měl.

Hned po snídani vyrážíme směr CAPITOL. Cesta je velice jednoduchá. Tím, že jsme cca 0,5 km od Capitolu tak samozřejmě nebereme auto, ale jdeme hezky po svých. No tedy nevím jak pro koho, ale pro mě 30 stupňů v takřka 100procentním vlhku je celkem dost. Takže po ujití 500 metrů si musím zajít do stínu a vyměnit triko :).

Ale to už jsme na MALLu ( MALL je hlavní trávník který je vlastně středem historické a visitor
části města. Na východě MALLu je Capitol, na středu Monument, na západ Památník II WW a úplně na konci je Washingtonům památník. Na sever od středu je White House. Podél MALLu od Capitolu na západ jsou snad všechny možné muzea co Vás jen napadne.

My začneme CAPITOLem, jehož prohlídku odložíme na další den. Uděláme všechny možné fotky Capitolu co jen jdou, především proto, že Capitol je velice povedená stavba. Byla stavěna na několik etap. Nejdřív základna, po té nějaký prezident přistavěl křídla, po té vláda cca 100 let nazpět přidala obrovskou kopuli. Od té doby se nesmí postavit žádná vyšší budova v Washingtonu . Jediné co je vyšší je Monument uprostřed MALLu ( ale toho by byla škoda bourat :) ).

Dále pokračujeme kolem Indian National Muzeum ( což taky přeskočíme, přeci jenom jsou nám trochu cizí ). Až konečně dojdeme k National Air Space Muzeum ( podél spodní strany MALLu od Capitolu jsou podél chodníku až k NASM rozloženy planety sluneční soustavy v přesném měřítku 1:něco a to tak aby začali od "PLUTA" u Capitolu a skončili Sluncem u NASM ).
NASM je nejnavštěvovanější muzeum světa. Alespoň tak hovoří většina průvodců. Upřímně se nedivím. Zaprvé proto, že to muzeum je nejen nádherné, obrovské a hodnotné ale i tím, že všechny muzea ve Washingtonu jsou komplet ZDARMA. Proto se Washingtonu říká ráj muzeálních návštěvníků (v originále to zní líp ).

Po vstupu do muzea samozřejmě nechybí všude přítomná kontrola zavazadel, oblečení atd. Ihned po vstupu do příjemně klimatizovaného vstupu na nás působí atmosféra tohoto jedinečného muzea a jeho exponátů. Součástí muzea je kompletní výstava všech raket, vesmírných modulů co kdy do vesmíru vzlétli a to jak z ruské tak USA provenience. Samozřejmě všechny možné druhy letadel, vrtulníků, vznášedel, vzducholodí a dalších možných i nemožných ve vzduchu se pohybu jích objektů. Pro zajímavost je zde vesmírný oblek prvního vesmírného turisty, vzducholoď která obeplula celou zeměkouli a spousta dalších zajímavostí. Další samozřejmě patří všem možným výstavám ve smyslu dobývání vesmíru, první ženy ve vesmíru, ženy v letadlech, II a I WW ve vzduchu, budoucnost letů do vesmíru, oddělení VŠE z FILMU ( R2D2, různé oblečení herců, notebook z Sex ve městě :), část reálného počítače ENIAC, malý kousek aktivního plunonia ... s měřičem radioaktivity .. cca 0,5metrů pod speciálním průhledným materiálem ) speciální oddělení JAK VĚCI PRACUJÍ ( cca 500m2 ) kde zjistíte na vlastní tělo jak opravdu věci pracují. Prostě ráj ( alespoň pro mě technošílence). Po 4 hodinách končíme unaveni u WC, když tu náhle jsem zjistil, že zde je speciální atrakce - simulovaný let do vesmíru v robotizovaném simulátoru. Ihned se jdem podívat, ale zjistím, že je zde nejen tato atrakce ale jedna ještě lepší a to samostatně ovládaný samozřejmě simulovaný let stíhačkou pro dva ( jeden řídí .. já samozřejmě, a druhý je gunner ). Po úvodním odložení všech věcí z kapes a odložení zavazadel ( jsem zvyklý, že v americe po Vás chtějí vyndat z kapes věci, aby se Vám nic nestalo i když jdeme na labutě ). Takže trošku s despektem lezu do simulátoru. Tam už to vypadá trochu lépe, vše je hodně těsné, před námi obrovská obrazovka, přes nás přejede veliký rám, který nás kompletně zamkne do sedačky. Trochu moc na nějaký houpání. ne ??? :)

Aha aha , po zapnutí jsem vše pochopil . Teda těsně po tom co jsem pohnul joystikem ovládání pohybu. Jelikož jsem začali v letu, tak jsem tímto mírným pohybem směrem dokola, učinil z našeho simulátoru ždímačku ( jo doufám, že jsem nezapomněl říct, že my jsme to prádlo ).
Prostě absolutní nádhera, neskutečné přetížení, nohy nám permanentně visí ve vzduchu. Za 20 sekund se aklimatizuji a už plnohodnotně řídím stíhačku a jdeme bojovat. Zde se samozřejmě úročí moje 3 leté zkušenosti z rozsáhlých bitev v BattleField 2 ( jsem pilot stíhaček a vrtulníků ... a pozor dost dobrý :))) .
Hru si neskutečně užíváme, s pétou permanentně křičíme, protože to přetížení je opravdu neskutečný a pro tělo velice nezvyklý. A nejen, že jsme si zalétali a spolu udělali i rekord dne 8 sestřelených letadel. Po vystoupení ze simulátoru se na nás personál s obdivem koukal, jako že jsme z nějaké armády . Samozřejmě my s pétou ve stavu euforie, řvali CZECH ARMY :))) .

No rychle pryč aby se nám něco nestalo, ale pro mě to byl zážitek dne ( co dne .... ) .

Po tom co vyjdeme z NASM na nás začalo opět působit neskutečné vedro, takže to vezmem rovnou na druhou (severní ) stranu a jdeme do Muzea umění . Nejen, že interiér budovy je monumentální, ale i vystavované obrazy a sochy jsou opravdu jedinečné ( pro zajímavost min. 90-120 místnosti ).

Po vyplivnutí z muzea vstupujeme do dalšího muzea a to Muzea přírodovědy a botaniky. Upřímně řečeno, už jsem nějaká muzea v životě viděl, ale to co je zde vystavené a jak je to zde vystavené to opravdu přesahuje moje hranice představ o muzeu. Neskutečně realistické zvířátka, se špičkovým popisem, historie, současnost, budoucnost. Od praještěrů, před dinosaury, dále např. simulovaný prostor objevení Vestonické venuše až po současnost, genetické změn zvířat atd.
Prostě nádhera, tady bychom mohl být několik týdnu ( myslím tím Washington ).

Po dalších cca 2 hodinách vycházíme směr Monument a White House. Monument vyfotíme ( moc na něm není ) a jdeme k Bílému domu. Máme trochu smůlu, že poslední 2 měsíce nepouštějí návštěvy vzhledem k nějakým rekonstrukcím. Ale to nás tak netrápí. Postavíme se před WH a fotíme o stošest ( WH s pájou, WH s pétou, WH s pájou a pétou, WH bez páji a péťi, atd... :) ). Zároveň zde máme možnost opět promluvit s někým naší mateřštinou, protože se u focení nachomýtne slovenská skupinka 2 slečen a 1 klučiny. Fotky dokončeny, WH si dáme totálně do paměti.

A teď přichází moje oblíbené místo a to památník II WW. Jak mojí kamarádi vědí, mým velice oblíbeným filmem je Forest Gump a zde se natáčela hezká scéna kdy Forrest jako voják mluví ke shromáždění hipíku podél POOLu ( vodní nádrž mezi památníkem II WW a Washingtonovým památníkem ). A v průběhu vystoupení si ho všimne jeho milovaná a vyběhne k němu přes POOL. Všichni hipíci ihned mocně křičí a fandí těmto dvěma protagonistům. Kdo zná film, zná i scénu a ví, že je opravdu dojemná. No tak dál dojdeme k památníkům, nějací místní Američané nám o něm něco řeknou, plus speciální příspěvek o nějaké figurce namalované na jedné straně, která má znamenat něco co jsem nepochopil a, že to každý fotí ( hmm tak se nenechám zahanbit ). Památník je hezký a jasně naznačuje jak si američané váží svých hrdinů. Od památníku si to při pozdně odpoledním, ale přesto pečícím sluníčku mašírujeme k Washingtonově památníků. Jo málem jsem se tam nedostali, jelikož nás v průběhu cesty obklíčilo asi 300 kachen ( celkem nečekaně ), ale my jsme mohutnými náznaky umění Kung Fu většinu kachen odehnali a tím jsem prokázali určitě odpovídající díl hrdinství, který k tomuto místo patří :). Když dojdeme unaveni k Washingtonově památníku, zaskočíme dovnitř ( ono dovnitř to teda moc nejde, protože tam žádné moc dovnitř není, prostě pod střechou památníku v otevřeném prostoru sedí v cca 5násobném měřítku prezident Washington a na stěnách je napsána historie tvorby ústavy a kompletně zapsaná historická ústava .. myslím tím ta první neupravená ).

Projdeme ještě mini muzeu a už směřujeme zpět podél hlavní silnice k našemu ubytování. Protože jsme opravdu velmi unaveni, vezmeme si taxík ( dnes za pouhých 15 dolarů, cca 9 km ).

Hurá už jsme na pokoji... dnes to bylo opravdu náročné . A aby to nebylo málo tak si kolem 21hod zajedeme do zábavního centra Washingtonu. Necháme auto bokem ( já jsem řidič , takže dnes nepiji ) :). A jdeme si projít Washington v oblasti mezi 18/19 st kde opravdu je poměrně dost mladých ( a samozřejmě dost dost dost krásných slečen ). Projdeme si celou oblast, cca 4-5 km. Zajdeme si na 3 diskotéky, spíš než tancovat tak se trochu napít a pokochat prostředím a lidmi. Opravdu všude je dost mladých lidi, po té zjišťuji, že je to dáno blízkosti 3 Washingtonských univerzit. Cca ve 12 končíme, protože v našem stavu nemá smysl někde poskakovat ( to bychom vydrželi asi tak 2 minuty ), ještě se zastavíme u pouličního vystoupení celkem dost kvalitní skupiny ( styl Kelly Family, ale takový ten čistý americký černošský styl ) s celkem dost velkou podporou obecenstva.

No a to je pro dnešek tak akorát ... hurá do auta .. a především hurá do postele. .. Dnes to opravdu stálo za to.

den 3 USA2 - východ USA 9-10 2007

Dodatek k 2. dni

... počasí cca 23-25 stupnu, slunečno ...

... trochu jsem zapomněl na pár detailů z cesty mezi BatteryP a CentralP. Zašli jsme se podívat na Ground Zero, jenž je cca 400 metrů severně od BatteryParku. No nic moc tam zas vidět není spíš jen díra a kompletně oplocený staveniště. Nikam Vás moc nepouštěj a hlavně všude místní policista. Sice nevím co tady teď kontrolujou, na to měli čas před 11.9, ale to je v USA všude.

Po cestě do CentralP jsem přišel na první zásadní rozdíl mezi západem a východem USA. Na východě a především v NY,WASH,MIAMI se soustředěj nádherný lidi ( především ženský, ale řekněme že i chlapy tady vypadají nějak trochu líp). Očividně se tady snaží všichni ze sebe dostat maximum a podle toho se i oblíkají, líčejí atd. Ale i ten základ stojí za to. Musím říct že v Čechách je spousta krásných žen, ale tohle jsem ještě nikdy neviděl. Někdy to bylo až kýčovitý jak jsou ty ženský nádherný. Naštěstí mám doma krásnou ženu takže jsem to bral jen "ONLY FOR OURS EYES".

Další poznatek. Parky i ty nejmenší jsou plné lidí. Ale ne plné jako u nás, tady jsou takřka narvané, na každé lavičce pro 3 osoby sedí 5 lidí. A to homeless vedle businnesmana s IPOD v uších ( myslím sluchátka ne celý ipod ). Je to takový nějak otevřenější, míň bez pocitu odcizení, omezení. Ale možná je to jenom můj pocit.

A další poznatek, to neskončí. Na každé křižovatce na Manhattanu jsou 2 policisti dopraváci. Sice kdo byl na Manhattanu, ví že jezdit ve špičce je tady o nervy, protože ty policajti neřídějí dopravu ale pouze dohlížejí, radí atd, ale auta nějak neřešej. V případě že můžete jet (zelená) prostě musíte jet, protože když naznačíte zpomalení, prostě a jednoduše Vám tam vleze dav 100-200 lidi. No a pak už nejedete :))) . Naučil jsem se místní specialitu. Trochu před přechodem zrychlit a jemně zatroubit ( dělají to hodně taxikáři ). Sice nechci vyplašit lidi, což se ani nepodaří ale naznačíte jim něco ve smyslu " ještě mě pusťte a tomu blbci za mnou už tam vlezte". Sice nevím jak je to možné, ale opravdu to fungovalo. A to i když jsme byly chodci. Prostě lidi si udělali vlastní řád, který funguje. Policista v případě krize maximálně napomene vztyčeným ukazovákem. Víc nic.

........


3. den

Už je zase ráno raníčko a my po vydatné americké sladce přeslazené snídani spěcháme naším vozidlem zpět na Manhattan. Trochu si postojíme v zácpě přes Lincoln Tunnelem, zaplatíme toll 6 dolarů a spěcháme k prohlídce Air Muzeam INTERPID. Jenže když tam dojedeme, tak zjistíme, že soudruzi v NDR asi někde udělali chybu a předem připravená prohlídka se odsouvá asi o 8 měsíců protože od 5-07 do 2-08 se bitevní loď rekonstruuje v jiném doku a je nepřístupná. No neva - po W46st si ještě k ránu vyjedeme na Broadway a dál po 7av. Přeci jenom takhle po ránu je to trochu klidnější a vše si znovu prohlídneme.

Na 31st odbočíme k Madison SqG, uděláme pár oslnivých fotek a zpět Lincoln Tunnelem ( samozřejmě se platí jen jedním směrem ) směr BALTIMORE. Po několika Toll Station a celkem příjemné dálnici ( cca 95mil ) přijedeme do Philadephie. Přes poměrně velké předměstí a celkem dost zajímavé "panorámata" zastavíme na úplném okraji středu města na Park Universitas Hospital.

A hurá po vlastních.

Zajdeme rovnou do středu města k City Hall ( až neskutečně krásná a obrovská budova v nějakým co já vím stylu .. please napište mi co to je :) a já to zde doplním s Vaším jménem :) ) a potom šupeme k Franklin Sq ( řekneme k těm historicky zajímavějším částem města ).

Teď musím trochu odbočit od historie. Po cestě asi 0,5km od City Hall jsme narazili na takový zvláštní dům uprostřed zástavby, kam všichni lidé okolí vcházeli. Udělali jsme to stejné a to bylo něco pro mě. Takový restauračně-krámové zařízení jsem ještě neviděl. Na ploše vnitřku budovy jednoho patra cca 100m2 x 150m2 bylo neuvěřitelně vývařoven, restaurací, krámků a to plně natřískaných na sebe s maximálně metrovou PVC desku na oddělení. Všude to vonělo a upřímně řečeno, tolik různých druhů jídla jsem snad na jednom místě nikdy neviděl. A to už jsem toho viděl dost. Takže jsme to v průběhu 30 min celé prošli, nechali na náš působit atmosféru a vůně. Nakonec jsme si vybrali jídelnu stylem co si vezmeš to sežer. Cena přívětivá "ALL FOR 4,9 DOLARS". Přeci jenom pro ameriku a především z filmů známý styl jídelen. Tak jsme vešli a vybrali jsme největší tác, nabrali kupu různých druhů jídla. Akorát mě paní u placení trochu zaskočila. Prý 12 dolarů. Já se teda zeptal co jako tím autor chtěl říct, vždyť cedule zní jasně. Jo ona ta cedule zněla jasně ale těsně pod ní malým písmen bylo taky napsáno ( platí do 0,7 kg - v překladu ) .. No já měl na talíři 1,5 kg. Taková menší porce. No neva, už jsem to měl nabráno a s tím že na Sychrově máme v Hotelu Sychrov i dražší porce, cenu jsem akceptoval a hurá na jídlo.

Jídlo bylo výborné, zabralo nám asi 3/4 hodky. Akorát ten pán co seděl naproti a pořád se snažil o konverzaci a to i přesto, že jsem mu vysvětloval že chceme jíst a ne mluvit. Po chvíli toho naštěstí nechal protože přišel jeho kamarád ze stejného ústavu odkud asi přišel on a naštěstí otočil svou vlezlou konverzaci na svého přítele. Chudáci akorát nevěděli, že jim nejen dobře rozumím .. tak nechtějte slyšet co říkaly ... no nic jdeme dál


Na Franklin Sq je krásný parčík s nádherným uměleckým minigolfem dle mých představ. Totální kopie města zmenšená v měřítku 1/10. Samozřejmě si zde můžete zahrát a to za mírných 5 dolarů/hod. Udělali jsme pár fotek plus "profi" fotky místní krásné fontány - viz foto. Po mírném odpočinku v 28 stupňovém vedru jsme vyšli přes park s krásnými hrady z písku ( cca 3-4 metry do výšky ) směrem k Visitor Centru Philadephia.

Přes oblast National Constitution Centra - zde proběhl podpis americké ústavy dále přes Hrob B.Franklina a jeho ženy a dál do Liberty Hall. Po cestě jsme se zastavili u druhé pošty v americe ( první byla prý poblíž, ale my jí nemohli nalézt, ale fakt jsme se snažili ). Došli jsme do budovy Liberty Hall kde je umístěn Liberty Bell ( Zvon Svobody ) . Poměrně dost významná americký památka ( před vstupem prohlídka oděvů, zavazadel ), protože zvon slavnostně zněl právě při podpisu Americké Ústavy ( což jak každý ví je poměrně dost důležitý dokument, alespoň pro Američany ).

Po "neskutečném" zážitku z pohledu na Liberty Bell :) , pokračujeme dál směrem zpět do centra nového města. Přes celý střed města dojdeme, až k dvou krásným žulovým mrakodrapům. Zastavíme se v klimatizované kavárně na šálek polední kávy. Musím říct se klima města je zásadně odlišné od NY. V NY to neskutečně žije, někdy až moc, člověk je tam pořád po náporem zvuku troubějících aut, lidí a celkového hluku a shonu města. Tady to je úplně jiné, už skoro jižanské. Prostě pohoda klid .. pohodička. Lidé chodí pomaleji, víc se usmívají .. vyzařuje z nich víc pohoda. Přeci jenom je dost velké vedro, takže cca v 14.00 se začneme po prohlídce městského parku stáčet směrem k autu. Ještě si skočíme do místního metra a zjistíme, že stejně jako u nás je to střed kulturního odpoledního dění ( v metru hraje a to dost dobře, nějaké místní jazzová kapela složená z cca 8 třicetiletých černochů a pár dětí ). Dáme si trochu kultury pro naše uši a pádíme k našemu vozítku.

Z města vyjíždíme směr Baltimore. Po cestě se stavíme v STORE na místní nákup ( což nám dělá fakt a fakt dobře .. celkově musím říct, že nákup v USA mě fakt baví .. .na všechno jsou všude různý slevy, vše je za minimálně polovičku než u nás , a to mluvím pouze o značkovém oblečení .. prostě paráda ).

Přes Baltimore přijíždíme už k večeru do Washington DC ( jinak Washington DC - District of Columbia ) je při pohledu zhora čistý čtverec o straně cca 10 km . Okolní státy si trochu stěžujou protože se jim Washington rozrůstá do jejich státu.

No nic my zajedeme na jediného řetězce v městě a to BEST WESTERN ( celkem dost vkusný a pěkný řetězec ). Především jsme cca 500 metrů od Capitolu a MALLu ( hlavní část historické a té hlavní části Washingtonu ). Po zjištění info o místních klubech jdeme unaveni spát.