Japonsko .. den čtvrtý .. hora Fudji san

Dnes to bude velice jednoduché a krátké.

Abychom si dali trochu odpočinku pro naše unavená těla rozhodli jsme se, že pojedeme na horu Fudji a pokud možno ještě po té na Tokijskou věž. V 9.30 jsem vyrazili v poklidu z hotelu na KAYBAUCHO St dále metrem na Akihabara a po té JRkem Sobé line na Shinjuku odkud jezdí speciální rychlo vlaky do různých míst západu Honšú. Objednali jsem si lístek a jen jsme počkali na správném místě.Jelikož jsme měli ještě chvilku zašli jsme si do východního Shinjuku ještě projít luxusní obchodní dům ISETAN kde lze koupit především místní řemeslné výrobky ( když nepočítám tuny lux oblečení ). Vlaky jak již jsem říkal jsou absolutně přesné ( na sekundy ) a nesmírně příjemné na cestování.

př. v každém vlaku nad dveřmi přesné info kde jste a jaké je další stanice
každou chvíli jezdí poslíček s jídlem a pitím
sedačky mají před sebou metr místa
lze je různě nakláněn a vytahovat sedák a jsou opravdu pohodlné
lze je různě točit okolo osy tzn. třeba otočit proti směru jízdy
vše je absolutně čisté, neexistuje že se ušpiníte od čekohokoliv

Takže jsme doleji do Otsuki vlakem SUPER AZURO a po té jsme si museli koupit jístek na privátní trat a aby byl rychlejší tak Express limited za 2200 YEN ( což mužete jezdit až do Kawaguchi-ko ).

Vystoupili jsem výše uvedeným vlakem ve stylu zubačky do 857 m do města Kawaguchu-ko ( kolem cesty byla neskutečně velká horská dráha, je zde poměrně dost vyhlášená .. na urovni Disney LOS ANGELES .. výška cca 50 m .. fajn hrůza ) a měli před sebou v plné kráse horu Fuji.

Hora Fuji také fudžisan je nejvyšší horou v Japonsku. Její téměž dokonalý kužel šedofialové barvy se zasněženou špičkou se vyjímá nad okolními vrchy . Poslední výbuch sopky byl v roce 1707 a od té doby nic. My marně doufali, že by třeba dnes .. ale nic.
Teprve od 1872 je povolena na horu lézt i ženám .. byla totiž tak moc posvátná, že tam mohli z prvu jen učenci, kneží a poutníci.

Po n fotkách jsem se vydali k jezeru Jamanaka cca 1 km od stanice. Zde jsme si koupili jístky na výletní lod a jeli s ní projíždkou po jezeře odkud se dají dělat nejlepší fotky z okolí . A opravdu místo užasné na prohlíážení sopky a to nám ještě přálo počasí takže fotky stojí za to.

Po projíždce jsme navštivili místní restauraci u hlavního parkoviště s výhledem na jezero. Kombinace několika jídel a smažených ryb byla báječná a po delší době jsem si opravdu pochutnal. No a už jsem se pomalu vraceli. Mezi tím jsme navštívili 1 pěkný hřbitov s chrámem a jeden samotný chrám schovaný mezi domy. Už bylo kolem 17 takže jsme trochu přidali, nakoupili ještě nějaké upomínkové předměty a jeli dole do otsuki courákem protože zrovna náš rychlík nejel.

V otsuki jsme měli cca hodku čas tak jsme si prošli poměrně dost ospalé malé městečko. Procházkou po místních uličkách jsme očividně vyvolávali trochu překvapení místních, kteří zde turisty asi moc často nevidí. No a v 19 jel vlak tak jsem se jeli trochu vyspat a v 22 jsme dorazili do hotelu.

Ještě jsme si cestou nakoupili balíček : Bento .. což jsou různé variace a kombinace na sushci a různé druhy japonských národních jídel v plastovém obalu s hůlkami.


takže dnes trochu relax .. dobrou


PS: pár základních informací když budete chtít odjet do Japonska :

zkontrolovat pas že končí min 6 měsíců svojí platnost po odjezdu domů z Japonska

letenku doporučuji do Amsterdammu a z Ams do Narita Tokyo, je to nejrychlejší cesta a nejlepší možný let. .. většinou bez většího čekání .. cena cca 19 až 23 tis

určitě si vzít sebou YENy, ne že by karta nebrali ale ne všude je karta cestou k zaplacení, především menší města ( v krizi sebou EURA či DOLARY )

v menších krámkách karty v§bec neberou, vyjma velkých obchodáků

karta lze vybírat jen bankomatech CITIBANK, jinde velice málo kdy

jestliže váš telefon nemá podporovanou funkci 3G( dnes je to cca 8 procent nabídky v čr ) tak vám tady nepoběží mobil vubec .. lze si ho zde sice půjčit za cca 200 Kč na den .. ale má japonské znaky

základem cestování po japonsku je JAPAN RAIL PASS ( JR ) , je na 7,14,21 dní a již při první jízdě třeba z Tokya do Kjoto vyjde 7denní levnějši než samotná vstutpenka na palubu ( jak tady tomu říkají )

autem je takřka nejezditelno, 1.řídí se vlevo, 2. čr nemá s japonskem smlouvu o akceptaci mezinárodního řidičáku, takže se zde musíte udělat dozkoušení, 3. vyjma hlavních tahů v tokyu a větších městech je vše na ulici japonsky 4. platí se mýtné od 100 do 10000 Yen za různě velké úseky

JR který lze koupit jen a jen mimo uzemí Japonska ( třeba v Čr u NTZ Czech v Praze ) kde za svoje peníze dostanete takovou knížečkou, kterou hned na Narita Airport v kanceláři JR vyměníte za JR PASS ( něco jako pas )

tímto se všude u vstupu a výstupu prokazujete a tudíž nic do JR neplatíte, jen místenky do luxusnějších vlaků si to chce v Ticket Officech vždy třeba pulhodky před odjezdem zamluvit .. samozřejmě zadarmo

JR vlaky mají cca70-80 procent drah v Japonsku, takže se pomocí JR dostanete skoro všude

metro má vlastní systém a bud kupujete lístky za 160 yen a nebo týdenní metro kartu, ale většinou není třeba když si cesty i po městě rozložíte do jízdy metrem a JR vlakem, který od metra funkčností a vzhledem není moc jiný ( myslím u lokálek )

určitě sebou kvalitní ponožky, do chrámů a roykanů se sundavají boty a chodí se v ponožkách

převodku na elektriku do 100/110V .. v čr za pár korun

notebook sebou, wifi či internet je skoro všude

Japonsko .. den třetí .. sever tokia .. rybí trh, park Ueno, Asakusa, chrám Sensodži

takže dnes jsou základní místa : rybí trh Cukudži, sever tokia , park Ueno, lodky v Uenu, sochy a chrámy v Uenu, Asakusa, chrám Senzodži, trh u chrámu

Ráno mě Boža vzbudil v 6.30 abych prý nezaspal co jsem včera naplánoval. To byl nápad když jsme šli spát v 1 ráno. No sice mě to moc nešlo ( už máme v nohách cca 40 km ) ale nakonec jsem se odhodlal a dobelhal na snídani. Po snídani jsme jeli metrem Tsukiji na největší rybí trh na světě a to Cukidži.

Předem se omlouvám za přehnané výrazy udivu o některých věcem z TK ale opravdu to tady tak nějak jiné je a pro nás některé věci dost nepředstavitelné a také těžko vyprezentovatelné.

Rybí trh Cukidži je toho pravým příkladem. Od metra je to cca 400 m . Když jsme přicházeli tak jsme akorát všimli speciálních 3 kolových pickup-mopedů a obrovského množství odstaveni. Když jsme vešli tak za prvé jsme se museli permanentně vyhýbat obroskému množství zmíněných mopedů. Tak jsme radši vešli do areálu tržinice. Představte si objekt o výšce cc a10 m ( z toho horních 7 metrů jsou převlékarny a odkládárny na kdo ví co ) takže zbývá výška cca 3 m. Šířka objektu cca 140 m v cca 18 uličkách a délka přes 1 km. Celé to je mírně zatočené takže není vidět konec. On by však přes neskutečné množství lidi, krabic, ryb, mořskách příšer nebyl vidět. Celé jsme to asi 2krát prošli a těžko uvěřit co všechno se z moře dá prodat a hlavně kde se to neskutečné množství bere. Primárně zde byly obří tunáci kteří byly zmražení krájení, spousta ryb v mini kádích a tisíce druhu všeho možného včetně různých druhů kaviáru.

Zápach ani moc zásadní nebyl, spíš tu byl poměrně velký šrumec ( a to největší je mezi 5 až 8 ) na to že jsme tam došli v cca 8.50. Takže po ukojení pohledů jsme šli směrem na metro abychom se dostali na sever Tk do oblasti parku Ueno. Využili jsme metro a JR line a ze stanice Ueno rovnou do parku.

Park Ueno a především chrám Kaneidži vybudoval v 17 století šogun Iejasu rodu Tokugawa aby odrazil zlé duchy, kteří by mohli přijít z SVýchodu. V roce 1873 byl přeměněn na veřejný park. Součástí parku jsou 3 jezera které použíívají především migrující ptáci. Po parku je spousta galerii, chrámu a nejlepší zoo v Japonsku.

Ihned u vstupu jsem objevili galerii kde byl rozšířená výstava o obrazy zapůjčené na 2 měsíce z Louvru. Vzhledem k mým zájmům z poslední doby jsme museli tuto návštěvu uskutečnit.

Byly zde velice zajímavé obrazy z let 1600 až 1800, vše figurální náměty a pár zátiší a krajin ( Maes, Poussin, Ostade, Vermeer, Ruisdael, mola, Heyden, Dolci Rubens a spousta dalších ). Zde byl neuvěřitelný zájem místních vzhledem k jejich jinému stylu tvorby.Takže jsem se museli poměrně dost prodírat.
Po té jsme zavítali do daleko zajímavější galerie která byla stálá ( makutsima sbírka ) . Zde byla tvorba novější především velká sbírka Moneta, Rubens, Gogh a spousty dalších velice známých umělců. Zde už bylo jen pár lidi ale paradoxně pro nás daleko zajímavější náměty a umělci.

Po cca 2 hodkách jsme byly venku ale už se na nás začal podepisovat 3 denní maraton. Takže jsem si šli odpočinout k fontánám na severu parku. Po menší relaxaci jsme přes několik chrámů došli k jezírkům kde jsme našli velice zajímavé lodky ala kachna, auto a podobné. Takže jsme neodolali a vyjeli na jezero. Akorát to bylo šlapací takže nás nohy boleli ještě víc. Tak jsem se alepsoň snažili navázat družby s místními což se očividně na lodkách dařilo .. zde jako by se japonci necítili tak svazováni svými pravidly. I přesto jsme byly rádi že jsem se po pul hodce vrátili ze všech sil do přístavu.

Prohlídli jseme si místní chrám mezi jezery, zapálili svíčky a zanechali zde naše napsaná přání. A šli jsme zpět do parku hledat něco k jídlu. Ještě jsem zašli k soše Saigoa . .místního vojevvůdce který podnítilsacumské povstání proti císaři 1877. Přestože prohrál je japonci velice uctíván.

Po té jsem zašli do velké budhistické pagody ve tvaru zvonu a zároveň do svatyně Godžo kde jsme se naučili správně uctívat místní bohy dle pokynu ostatních japonců. Vysíleni jsem si začli odpočinout k zoo a poté jsem konečně našli něco normálního k jídlu ( pizza, ale velice dobrá .. taková buchtová :) ). Po pulhodce relaxace jsem se vypravili na metro a směr Asakusa .. chrám Sensodži.


Chrám Senyodži ala Akakus Kannon ztělesnuje nejposvátnější a nejvelkolepější chrám v Tokiu. V roce 628 vylovili 2 rybáři zlatou sošku bohyně milosrdenství Kannon. Jejich pán nechal postavit na její počest svatyni a v r 645 světec Sokai založil chrám. Bohatsví a sláva narůstali až jim Ieajsu přidělil velký kus pozemku na kterým je dnes celý komplex chrámů včetně hlavnímo.

Začíná to bránou Kaminarimon "brána hromu" pak neskutečně dlouhou uličkou s obchody ( přes 400 m ) a po té nadhérná brána Hozomon , za ní vykuřovadlo a pak hlavní síň, která opravdu na Japonsko obrovská , vykládaná vzácným dřevem a zlatem včetně obřích fresek na stropě. Na stranách komplexu je spousta dalších chrámů jako sin Jagodo ( s 8 sochami Buddhy ), obří 5 patrová pagoda a spousta dalších.

Takže jsem to komplet prošli a opravdu to stojí za to .. udělali jsem spoustu fotek a plynule přešli do připojené obří zábavné a nákupní čtvrti nalevo od chrámu awašima . Zde je umístěn poměrně dost monstrozní zábavní park s pár šílenými atrakcemi a poměrně dosti obsáhlá nákupní část a obří tržnice se tisícem krámků a 150 restauraci. Takže jsem udělali pár "rozumných" nákupů a zašli jsem se opět na večeři ( a to nudle medium s masem a rýžovými koulemi ).

Pak už konečně domů .. a po vystoupení z metra jsme ještě stačili na 10 min ve tmě zabloudit než jsme přišli na to kde jsme. Je trochu v Tk problém, že když sejdeme ze známých či významných tras tak je vše v japonštině a pak je opravdu velký problém se večer orientovat. A místní nebývají až tak znalý okolí... ale nakonec se vše podařilo.

Jsme doma a konečně dáme relax.

PS zajímavosti :

nedávajte si žádné verzi medium .. každému .. i mě stačí small , medium je jak u nás 2 jídla

místní holky i ve vedru nosí vše černé a především kozačky a to nejlépe chlupaté .. :)


Tak se zatím mějte .. my jdeme dát trochu duševní podpory našim nohám do hospůdky..

paja

Japonsko .. den třetí západ tokia .. shinjuku západní a východní, park yoyogi, olympijský stadion, shibuya

Za prvé se musím omluvit za případné chyby, ale píšeme většinou večer, jsme většinou již dosti unavení a to nejen tělesně .. takže se někdy písmenka trochu uskočí či poskočí. Na kontrolu není moc času a až budu doma vše opravím. Takže prosím za toleranci.

Dnes jsme jeli do západního TOKIA ( jinak TK ). Tokio se dělí na centrální , severní a západní. Každá z oblasti opakuje vše co je v těch ostatních takže lze i říci, že stačí navštívit jednu část.. ale jednou jsme tady a času máme celkem dost.

Západní oblast má základní části Shinjuku ( západní kde jsou překrásné makodrapy vč TK mestského úřadu za 1 miliardu dolaru .. tzn. dum z daní ) a východní Sh kde je spíše báječná volnější atmmosféra, zábavní kluby, levné obří nákupní "domky", různé chrámy, herní oblasti a červené lucerny. Další oblast je Shibuya ( kde to opravdu žije, NY je proti tomu opravdu díra ). Roppongi což je hudební a klubové centrum a spousta dalších včetně parku yoyogi a jeho olympijských stadionů ( na druhá straně trati je zase zábavní část s minikrámečky a tisící holčičkami na ulicích .. kde se berou nechápu ).

Začli jsme v luxuní zoně v západním Shinjuku ( vlakem z TOKYO okolo celého horního TK ). Jinak Shinjuku je nejrušnější vlakové nádraží na světě ( dle příručky ) a reálně mužu potrvdit ( nedoporučuji mezi 7 a 9 v pracovní den .. nedostane se totiž ani na záchod, a do vlaku vás budou tlačit speciální zaměstnanci jen na tlačení do vlaků .. samo v rukavičkách)

Nejdřív jsme se pokochali nádhernými mrakodrapy a po cca 30 minut došli k jednomu ze dvou, který má zdarma observatoř v 58 patře ( Sumimoto bld ). Výhled neskutečně užasný .. celé TK na dlani, akorát i při dobrém počasí není vidět nakonec. Cca 20 km2 obří makodramy a potom kolem dokola jen menší baráčky. Alespoň to tak z dálky vypadá.

Po té jsme šli do druhé bld již organizovanější a to budova městského úřadu. V cca 42 patře je oficiální observatoř s prodejnou a 360 stupňovým výhledem. No mužu říct kam se hrabe EMPIRE S B. Opravdu takový výhled jsem nečekal, za druhé jsme měli štěstí na krásné počasí s efektivními minimráčky , takže muj kolega bohouš, který je profík na focení byl blahem bez sebe. Nádherný výhled na všechny strany, vše perfektně popsané .. akorát FUJI SAN v dálce cca 100 km byl v oparu. VIZ FOTKY.

No tak jsme se pokochali a jeli dolů a prošli jsme si celou oblsat západního Sh . Ještě jsme zašli do budovy NS building kde jsou 30 metrové obří hodiny v atriu poháněné vodou. Monstrozní ale krásné. Chtěli jsme ještě zaít do muzea mečů ale překocháni jsme na to zapomněli .. tak příště. Kolem Nomura bld a krásné nové budovy na jejíž název jsme nepřišli ( viz foto ) jsme došli přes underground metra ( což je tisíc a jeden nákupních center a krámků s luxusním zbožím ) do východní Sh.

Tato oblast je již mírně jiná .. menší supermarkety ( samozřejmě do výšky , ne do šířky ), vše výrazně barevné. Upoutá zde každém obří obrazovka Studia ALTA ( kde se prý setkávájí lidé resp. využivají to jako styčný bod ... n onení se čemu divit je vidět ode všad ). Přes shinjuku-dori jsme došli až k obchodnímu domu ISETAN ( což je obří obchod s luxusním zboží nejvyšší kvalita a nahoře je muzeum umění ) .. jinak jedno patro patří HANAE MORI .. kdo ví tak ví .. já moc ne ( hautu couture prý .. ale tak nějak mimo mě ).

Odbočili jsme však na sever směr svatyně Hanazono. Po cestě jsme se velice dobře najedli .... jenom nerozumím jak to že jsou všichni tak hubení a malý, protože já měl mini porci vůči ostatním a měl jsem problémy. No asi nějaký kouzla a čáry.

Došli jsme k svatyni Hanazono, což je zvláštní klidné místo se šintoistickou svatyní INARI uprostřed "panelákové" zastavby.. ale je zde zvláštní klid a pohoda. Tak jsme si koupili lístek s přáním ( akorát jsme ho nepřivázal kam jsem měl ) , zabouchali na zvon a něco si přáli a udělali pár zajímavých fotek. Chodili jsem místní a vždy provedli stejný rituál .. tak jsem ho trochu zopakovali, ale nevím zda se to vyplní :).

Pokračovali jsme do GOLDEN GAI což jsou neskutečné malé ( cca 1,5 metr šířka) takové špinavější uličky s bary které jsou většinou jen pro členy až na vyjímky. Vše původní z 19 století .. nějakým zázrakem to totiž přežilo všechna velká zemetřesení z 20 stolení. Do většiny barů se sotva vejde stůl a pár židlí .. ale místní jsou asi zvyklý.

Od tu jsme šli směrem k sakura doro kde je nespočet barů s nahými hosteskami a různé "divadla" se slečnami všude bez . Jinak zajímavá RULES na dveřích ( nebrat si foták, nešahat na hostesky, atd .. no nevím ale vypadalo to tam jinak :) . Těch barů tu bylo neskutečně hodně .. přes 200 tak myslím, že vzájemná konkurence tvoří nestandardní možnosti ( samozřejmě jsme je nevyzkoušeli .. i když ty holky vypadali hezky :) .
A došli jsme zpět na hlavní třídu yasukuni dori a našli velice zajímavý obchodáček se vším možným především oblečením jak pro muže tak pro ty ujeté teenegerky a že bylo z čeho vybírat.

Takže až se budem ke konci vypravy vracet musíme sem zajet něco nakoupit protože to se u nás nevidí. ( šárka se určitě těší :) ).

No a hurá na vlak směr Harajuku ( park yoyoogi a olympijský stadion ) ... ( pardon ještě na WC po tom šíleném jídle).

Dojeli jsme akorát jsem se trochu zamotali tak jsme si ještě prošli východní část harakuju a to stálo za to . Opět krámky pro teen ale nyní i pro kluky a oblečení opravdu neskutečných verzí ( styl Honza Kantor 3 roky zpět .. kdo ho nezná .. tak černá s křížy atd .. ale provedení neskutečné ) a zase tisíc mladých teenegerek plus tedy pár nepříjemných černochů nabízející nějaké pokoutné zboží ... trochu jsem se divil že je zde akceptují ( protože v japonsku jsem zatím všude viděl jen pravé zboží at to bylo prodávano kde koliv ).

No opět jsme se trochu pokochali a došli až k parku a olympijským stadium .. kde na vstupu se předvádělo pár "artistů". Jsme se trochu zasmáli a zašli do parku protože do stadium byl vstup closed. Park moc hezký, poměrně dost obsáhlí a uprostřed big fountain a chrám Meidži, který jsme z časových důvodů vynechali. Prošli jsme poměrně velkou část.. park je využíván jako CP v NY spousta lidi dělajících spoustu věcí od hraní na nástroje přes sport až po divadlo.

A hurá do Shibuya.

Shibuya ala sakariba ( město večírku ) opravdu odpovídá svému jméno .Šibuja začla vzkvétat po olympijských hrách 1964 ale neskutečně mocně protože dnes je to opravdové centrum zábavy. Přeci jenom je vidět, že zde řádí teenegaři druhé nejsilnější ekonomiky světa. Spousta modní butika ( spousta = tisíce ) , spousta obchodní domů a prodejen značkových firem ( od Disneya po LV ). Nad tím je neskutečně bludiště nočních klubů ( dogenzaka) a hodinových hotelů ( REST 3500 YEN , STAY 5000 YEN .. rest je na hodinu a stay na noc ).

Prošli jsme to až k HUMAX Pavilion bld což je dům připomínající raketu z kreslených seirálů a šli jsme zpět k Soše Hačiko .. u nádraží kde je největší šrumec ( Hačiko byl pes který ještě po 10 letech co mu umřel pán čekal na něj u nádraží až přijede .. ala GORO bílý pes ).

Zde jsme zažili neuvěřitelné hromadění lidi ( ale to se těžko jak vysvětluje tak fotí ) . Křižovatka o 6 přechodem ( jeden cca 15 metrů ) a najednou se to spustí a začne přecházet nejednou tak 4-5 tisíc lidí... kdo to neviděl nechápe a neuvěří ..
Naučil jsem se, že člověk musí jít a nezastavovat .. jakmile se totiž zastavíte dav Vás strhne zpět ( i bez doteku ). Moje výhoda je výška 190 cm takže jsem ze všech stran na 60 metrů vidět . V metru je přes vlaky vidět až na konec :))) ( všichni končí tak max na 176 cm ).

Těžko se vysvětluje i atmosféra této části Tk . Je tak mocná umocněná počtem lidí, vzhledem těch lidí především dívek, že to chce zažít na vlastní kuži.

No pro dnes už dost .. je 20 a chceme dnes dřív domů, takže jdeme na vlak směr Tk . Dnes zkusíme zkracovačku přes KENIO LINE což nám sice přidá na ceště k vlaku ale zkrátí o půlku k hotelu. Je 22 a jdeme si zahrát karty a dát si jejich zelený urologický čas...


tak dobrou



PS: dnes temata

většina lidí v zábavních centrech jsou krásní lidé .. kluci i holky

kam schovají ty ošklivý fakt nevím

i přes příjemné a uctivé chování, jsou si tu přeci jenom dost vzdálení, nějaké létmé seznámení na ulci tady moc nefunguje

když jsme chtěli vyfotit pár slečen ve speciálních oblečcích co nabízeli nějaké letáky, dost se báli fotáku . těžko říct proč . možná kdyby to třeba viděli rodiče .. opravdu nevím

množství lidi na jednom metru v určitých zonách přesahuje 3 osoby

většina mladých zůstavá do večera ve města ( i když bydlí jinde ) a po práci ( po 18 ) či škole se baví a to asi hodně , i když v uzavřených skupinkách