Japonsko ... den 16 .. nikko, tokyo, cestování po japonsku

OG

( koukám že jsem zjistil že mi to o jeden den nesedí .. z důvodu opomenutí prvního plného dne v tokyu kdy jsme se tu rozkoukávali .. ale už to nechám a až budu dělat soupis a obsah přepíšu to ).

Dnes ráno jsme v 9.00 zašli na rychlou snídani a hurá do Nikka. Tudíž přes Tokyo station do Utsonomyia a dále přes Nikko line do Nikko.

Ještě před odjezdem jsme našli zajímavý krámek ( v tisíce krámovém podchodu s názvem TOMICA SHOP ) takže jsem nezaváhal a nakoupil zde nějaké hezké dárečky pro tomíka a jeho narozeniny 14.5. ( sice je nestihnu ale určitě je doslavíme ).

Nikko bylo založeno duchovním šódo Šoninem při jeho pouti před 1200 lety. V průběhu několika staletí se nikko stalo známým buddhisticko-šintoistickým náboženským centrum. Vojenský vůdce Tokugawa Iejasu se jej vybral jako místo svého mauzolea. Jeho vnuk v roce 1634 nechal vybudovat svatyni Tóšogú .. čímž chtěl ohromit své protivníky a demonstovat obrovské bohatství a moc jejich rodu. Od té doby se Nikko které v japonštině znamená " sluneční jas " proměnilo v japponský symbol nádhery.

Po příjezdu do Nikko cca v 13.00 jsme vyšli z nádraží ( jedno z nejstarších v japonsku, původní dřevěná stavba z 1915 ) , vzali si nějaké mapy a relativně dlouhou cestou přes celé město ( cca 40minut .. cca 3 km ) jsme došli až mostu Šinkjó ( krásně červěně lakovaný dřevěný most překlenuje řeku Daiju v místech kde podle pověsti na hřbetech dvou velkých hadů překonal Šodo řeku .. stavba z roku 1636 určená výhradně pro šoguna a císařské posly .. současná stavba po povodni 1907 je neprůchozí ).

Odtud jsme šli směrem k památkám přes krásný les. Nejdřív k cca 1 km vzdálenému chrámu Rinnódži.

Chrám založený roku 766 se původě jmenoval Šihonrjůdži. V 17 století se stal chrámem sekty Tendai změnilo se mu jméno. Tamější síň Sanbucudó ( síň tři buddhů ) je největší síní v Nikko. Jsou zde 3 zlaté podobizny buddhy. Za síní je broznový sloup Sórinto s devíti prstenci značící světový mír.

Prošli jsme si zde velice krásnou zahradu Šójóen z 19 století. Byla navržena ve stylu Edo . Vše je koncipováno kolem velkého jezera přes kamenné můstky a kolem mechem obrostlých luceren. Vše je moc hezké a dobrém světle se dají udělat i rozumné fotky ( akorát voda je trochu zasviněná lístím .. :) ... ale to je posvátné takže nic neuděláme ). Prošli jsme si ještě připojenou budovu s významnými památkami a malbami z Edo období.

Po té jsme se už vydali k hlavním svatyni Tóšógú.

Původní ohromující zdobený komplex stavělo přes 15000 řemeslníků z celého japonska po dobu 2 let. Dekorováno bylo vše co šlo krášlit. V období Meidži byl vysvěcen na svatyni i přesto si ponechal mnoho ze své výzdoby a buddhistických prvků. Před statyní byla ještě v 17 století postavena slavná ulice cedrů ( sugi namiki ).

( jinak Tokugawa Iejasu .. 1543 až 1616 vynikl jako významná stratég a výborný politik . Založil dynastii která panovala 250 let japonsku. Narodil je jako syn méně významného lenního pána a během života získal nesmírnou moc. Šogunem se stal 1603 a vybudoval své hlavní město v bažinách pod názvem EDO .. později přejmenované na TOKYO. Za jeho vlády zašla zkvétat kultura Edo . Po smrti uctíván jako bůh a gongen .. vtělení buddhy )

Chrám se skládá z několika částí : přes bránu Niomon ( dvě obří postavy Nioa jako ochránci ) dále kolem velkých luceren k posvátně kašně a kolem 3 posvátných skladišť a buddhovy kazatelny do další části kde jsou 2 zvonice a Hondžidó ( malba křičícího draka na stropě a neskutečný zvukové efekt v místnosti .. 5násobné echo )
Přes bránu Jómeimon ( jeden z 12 sloupů brány je vyzdoben vzhůru nohama protože je brána tak krásná že by mohla vyvolat zlost závistívích bohů ) asi nejkrásnější bránu v Japonsku do hlavní svatyně a malou bránu Karamon,

Do hlavní svatyně jsme se nečekaně dostali ( samo v ponožkách ) a měli jsme to i s kompletním výkladem protože jsem se připojili k nějakému mezinárodnímu školnímu výletu a seznámil jsem se z učitelem z kanady ( co žil 12 let v japonsku ) takže nám překládal celou přednášku včetně části modliteb . Takže jsme si zase vyměnili ID prošli celý chrám ( moc krásný .. neuvěřitelná výzdoba na v jednoduchosti si libující japonské historické chrámy ).

Znova jsme si prošli celý komplex a ještě koukli do chrámu Hondžidó ( s tou neuvěřitelnou ozvěnou kde místní mnich pomocí dutých bambusu ukazovat sílu ozvěny .. jak říkali učitelé z té výpravy PRETTY COOL tak asi tak nějak ).

Po té jsme se šli už k večeru podívat do chrámu Hokkedó a svatyně Taijúnbjo a Futarasan . Už jsme to jen prošli protože hlavní svatyně ná stak vzala že už to němělo až tak moc smysl .. tak jako tak už bylo 18.00 a jelikož jsme byly v Nikku ( 580-600 metrů ) začína už celkem zima ( na naše trička ). Takže jsme se koulem krásné řeky Daiji vrátili ( přes prodejnu památek a nákupu ) k mostu Šinjko .. udělali pár krásných fotek a zašli do města se najíst.

Mezi tím jsme narazili na prodejnu místního špičkového umělce který nám mezi jídlem nakreslil nádherné umělecké díla ( draky v neskutečných tvarech a barvách ) .. samozřejmě krásně zabalil jako je v Japonsku zvykem ( klidně 5 minut balí věci .. v pohodě a v klidu .. další zákazníci vždy musí počkat . balení je pro ně obřad ).

Vrátili jsme se v 19.30 na vlak a dojeli až do Tokya . Trochu nám tu dalo zabrat najít uložené dárky ( ze špičkové prodejny TOMICA SHOP .. dárky pro tomíka ) protože jsme nemohli na obřím tokyjském station najít ty správné coin lockery. Po 20 minutách se nám to povedlo a už jsme si to mazali domů ( na hotel ) si odpočinout. V 22.30 jsme si pustili film v českém znění a unaveni šli spát ....


dobrou noc strýčku fido .. dobrou noc děti

:))

Japonsko ... den patnáctý ... nagyoa, cesta do tokyo

OG

Ráno se v rozumné čas okolo 9.00 dostavíme na velice povedou snídani ve vedlejší restauraci. Po té zajdeme pro ONE DAY PASS METRO card a jdeme se podívat znovu do Elektricity muzea.

Nečekaně mají nejen otevřeno ale zároveň je vstup zdarma.

Celá expozice je rozdělena do 4 pater. V první se nachází základní vysvětlení principu elektrické energie a její tvorby. V druhém je ukázka kompletního řešení rozvodu elektrické eneergie . V dalším jsou interaktivní vystvělnení tvorby elektrické energie ( všemi možnými druhy ) a v posledním patře je vše uzpusobené ukázce různých druhu klamů ( očních či jiných ).
Celé je to zase ve stylu US muzei velice interaiktivní a perfektně vše vysvětleno. Jo tady do školy by mě chodilo bavit. V každém patře jsme potkali nějaké školáky které to zde mají jako součást výuky. Na všechno si mužou sáhnout, vše si můžou vyzkoušet. To se pak člověk nediví jejich znalostem.

V cca 12.00 vyjdeme směr Národní muzeum vědy a techniky Nagoya. Koupíme vstupenku jak do muzea tak do planetária.
Celé muzeum se právě dostavuje a rozšiřuje ( přeci jenom stavající stav je již mírně neaktuální .. takže příští rok to bude asi o něčem jiném ). Vše je zde rozděleno do 8 pater a každé patro má 2 až 3 různé budovy. Opět v podobném duchu akorát více deatilů ( např obrovská nádrž a zde praktické ukázky jak fungují jednotlivé druhy čerpadel, trysek atd ). Kompletní ukázky jak fungují jednotlivý převody ( konečně jsem plně pochopil vnitřek diferenciál a jeho reálnou funčknost a stavy ... celý rozebraný a plně funkční ).

Vše opětb provedeno v perfektním vysvětlujícím stylu ( akorát je vidět že už je to mírně starší .. ne všechny přístroje fungují .. ale pořád asi 10x víc než co kdy uvidíte v ČR ).

Pak jsme šli na představení do planetária. Paní nás předem upozornovala že to je v japonštině ale my se nenechali odradit. No možná jsme měli protože planetárium bylo sice krásné, graficky vše pěkně provedení ale řešilo se zde především různé uskupení hvězd a různé znamení . Sice fajn a vše mělo 5 minut přednášku a pak názorně ukázano. Což my samozřejmě nezvládali. V té tmě jsem dokonce usnul ( bob mě vzbudil že chrápu ) .. ale nakonec jsme tu hodku nějak zvládli. Zašli jsme se najíst do vending machine a šli se podívat přes park do orchidea garden ( po 1 km jsme tam došli, prošili jen úvod .. bylo to totiž na plném slunci .. venku ve stínu 33 stupnů ). Takže jsme se vydali dalším parkem k TV Toweru a prošli is park Orbit . Vše pěkné ale my měli spíš starost o to šílené vedro.

Nakonec po 2 km jsme si vlezli do metra a zajeli na hlavní stanici. Tam jsme navštivili výbornou restauraci a dali si výbornou rýži a kuřecí kousky. Problém byl v tom že mě to nedonesli takže po 15 minutách jsme musel urgovat ( což v japonštině neumím a oni nic jiného nezvládali ). Nakonec to pochopili donesli mi učet a po chvilce donesli maso ale zase ne rýži. Tak jsem čekal dalších 15 minut pak znova diskuze proč nemám rýži. Pak tedy donesli rýži ale zase maso už bylo studené. Tak zas maso pryč .. naštěstí za 3 min to donesli a bylo to moc dobré. Je to tak nějak ukázka že když je v restauraci 1,2 zaměstanci tak vše stíhají a vše je ok. Tady jich ale bylo na malou rest. asi 8 a prostě dělali zmatky.

No nic , zajdem do hotelu vyzvednem si uložené kufry a hurá do Tokya ( nakonec místo Nikka tokyo s tím že Nikko uděláme jako výlet ( není to tak velká vesnice aby jsme tam museli trávit celé 2 dny , to si radši užijeme ještě něco v Tokyu . .objevili jsme na net českou restauraci a Future World s dalšími atrekcemi a spoustu dalšího ).

Takže sedím v shikanzenu do Tokyu a píšu ... zbytek zítra .. zatím ahoj

PS> dodatek

V tokyo jsme přes Otemachi station odjeli do Kaybacha stat T11 a šli zpět do našeho prvního hotel Universum. Večer jsme se vypravili do restaurace na výbornou pizzu margaritu a přes další restaurace jsme došli až do japonské původní restaurace kde jsme si dali výborné shušimi salmon .. s příjemnou dávkou šóču jdeme v 1 ráno spát.

takže dobrou

PS2: tohle je jedna část metra tokya ( ještě tam jsou další 2 a JR liny a private line ) .. ale věřte dá se to uplně v pohodě


PS3: zítra špička do kársného města Nikka a nádherných chrámu nejbohatší rodiny Japonska ( z období Edo ... .Tokugawa rodu )

Japonsko .. den čtrnáctý .. Takajama

OG ( za dnešek jsou zapsané 2 dny, viz předchozí zápis ..ten předcházejí jsme se vrátili trochu nepoužitelní )

PS: Musím ještě jednou upozornit všechny všímavé čtenáře ( a očividně je jich dost ) že blog dopisuju vždy kolem 23-1 ráno a to ještě dořešovat obrázky. Takže i kdybych rád nestíhám to po sobě číst a vím, že sem láduju spoustu nespisovných slov, chyb a překlepů ( píšu na subnotebooku ). Takže až se vrátím opravím ale teď to berte prosím s rezervou ... mám už asi 8 čtenáře který mě na to upozorňuje.

Dále pro vysvětlení kdybych tu měl psát vše zajímavého co tu zažijeme tak bychom nic nezažili protože bych jen psal ( potkali jsme tu spoustu zajímavých lid, denně hovoříme se spousty lidmi, zažíváme mnoho zajímavých situací z různých důvodu.. ale to opravdu vše nejde psát ) takže vybírám jen to co má jakžtakž fotodokumentaci a muže zaujmout někoho kdo by sem třeba jednou chtěl jet . Na konci až budeme doma dopíšu ještě popisy kde jsme všude byly a všechny doporučení .. ale takhle jsem rád že to stačím psát alespoň takhle ...

díky za pochopení


Ráno 9.00, okno do mezi stěny .. takže to vypadalo na 3 ráno , já už nemohl dál spát .. pak mě došlo že bude asi jiný čas než to vypadá v okně - bylo 9. Tak jsme začli na snídani do přilehlé restaurace a pak řešili co dál.

Takže dnes jsme se ráno chtěli vydat do města Nagoya a především do několika zajíamvých muzeí jako ( elektricity, muzea vědy a techniky, uměni atd ) . Ale když jsme v 10 vyrazili, koupili metro kartu a došli ke 2 muzeím zjistili jsme že jelikož je pondělí tak je zase všude zavřeno. Takže jsme se rozohli pro změnu a jeli do Takajamy.

Šli jsme si na N station vyměnit lístky co jsme měli na zítra, posunuli jsme v hotelu o jeden den ubytování a jeli v 11.30 do Takamajy ( je to hodně v horách, krásná cesta, akorát dlouhá cca 2.5 hodiny protože se jede pomalíkem cca 90 km ).

Po cestě jsme si dali bento ( krabička různých jídel ) ale asi jsem si špatně vybral protože pulka byla ok ale druhá byla ty jejich sojový šílenosti a jelikož jsem to ochutnal .. už mi bylo šoufl.
2 hodiny se ta hrůza ve mě držela. .. .takže pozor bento ne vždy dobré.

V 14.01 jsme přistáli v takovém polohorském městečku ( ala tanvald .. v pozadí krásné Japonské Alpy ... cca až 3100 metrů ). Vzali jsme si místní mapy a nechali si doporučit pár zajímavých tras. A vydali jsme se do města.

Takajama je zajímavá především tím, že se zde zachovali původní malé dřevěné objekty v poměrně dost velkém počtu ( některé jsou i přístupné jako kupcům dům a podobně ). Zemědělství se zde sice moc nedařilo ( je to tu v horách ) a tak když neměli na daně ( platilo se rýží ) tak posílali k císařskému dvoru své špičkové tesaře. Díky odlehlé poloze v horách se zde dochovaly ulice z původního období Edo, lemované krámky, muzei a restauracemi.Město také pořádá jednu z největších slavností Japonska a to průvody alegorických vozů.

Takže cca po 10min cesty z nádraží jsme přešli řeku a došli do oblasti původních staveb. Díky mapě která není uplně přesná jsme zde trochu zmateně procházeli jednotlivé uličky ( ani baárky zde nemájí uplně rozumně popsané .. snad poprvé v japonsku ). Po prohlídce starobyalých staveb ( vše z černého dřeva, opravdu hodně černého a výšce staveb max 7-8 metrů) jsme se vydali na okruh kolem města na západní straně. Došli jsme až k známému muzeí lvích masek a celé si ho prošli a jako návdavkem jsme viděli představí typických japonských loutek Karakuri ( opravdu velicé pěkné představení s automatickými figurkami ... vymyslel je opravář hodin, když jednou opravoval pro shoguna hodinky velice ho oslovilo rozmístění a pohyb jednotlivých koleček a díky tomu vymyslel něco podobného s figarkami ale ve větším ).

Po té jsme uličkami s původními domy došli až na vrcholem Kitayama až k hradní zřízenině . Zde jsme na chvilku zakotvili v pěkné kavárně nad městem s pěkným výhledem ( celé město leží v dolíkem mezi ostrými srázy a v dálce jsou všude vidět japonské alpy ). Paní uměla celkem anglicky a chtěla od nás zápisek do deníčku, že jsme první češi kteří to tu zde navštivili ( tak jsem se jí tam na celou stránku zvěčnil .. tak až tu někdy budete koukněte ... je tam pro Vás zpráva :))) . Po dobré kávě a pěkném výhledu jsme šli už dolů do města . Nakoukli jsme ještě do síně alegorických vozů a znova jsme si důkladně prošli všechny původní uličky s původní výstavbou ( škoda že většina z nich zkomerčněla do krámků .. ale zase na druhou stranu si tím většinu staveb zdarma prohlédnete ).

Vrátili jsme se v cca 18.00 k nádraží a zašli do místní vyhlášené japonské restaurace ( já si dal výborné špízy a bob měl sašimi salmon a opravdu velice jsme si pochutnali .. dokonce na WC měli i dvojitý papír :)))) ).

V 19.00 jsme vyjížděli do města a v 21.20 jsme se dobrali na hotel. Uložili věci a šli jsme se podívat do města k TV tower . TV tower je vlastně eifelovka mírně menší než její originál v paříží zato to nádherně osvícený. sice nahoře už bylo zavřeno ale zašli jsme do 4 patra do výhlídkové restaurace a dali jsme si nějaké dobroty ( sice za každého poplatek 1000 Yenu za vyhlídku ale bylo to fajn ). Jo a pozor nikde nedělejte nějaké sranda náznaky nečeho když si myslíte že jste sami všude tu mají kamery ale fakt všude a pak na Vás trochu divně koukají :)))) no nic .

Od TV tower jsme si dali ještě krásný obloukový most přes hlavní ulici včetně tuny fotek. Došli jsme až ke hlavní zoně Nishiki dori a Hirokoji dori. Opět jsme v 23 hodin zažili neuvěřitelné množství lidí v neuvěřitelné záplavě neonů a všeho možného svítícího. Takhle to šlo asi 1,5 km pak už se to uklidnilo a by přes fushimi station došli až k nádraží ( jsme jsme viděli vubec první dopravní nehody ale nebylo zde vidět ani popraskaný plastík tak nevím co tu vyšetřovali ). Zase tu bylo asi 6 lidi kteří vše řešili ale obdovuhodně všichni pracovali.

Je normální třeba v 24 hodin viděl skupinu 20 dělníků pracujících na jedné věci .. třeba přemístění malého billboardu ale oni opravdu všichni pracují nikdo nestojí .. zvláštní to věc.

No jsou 2.20 ráno a já už jdu spát .. pro dnešek už dost.

Japonsko .. den třináctý ... cesta do Nagoy, procházka městem, krásné muzeum Toyota, večerní karaoke

OG

pár nových slov:
Wakarimasen .. nerozumím
Sumimasen .. prominte
Širimasen .. nevím
wataši .. já
Osusume wa nan des ka .. Co by jste nám doporučil/a ?

Tak dnes jsme ráno začli zvažovat kam . Cesta měla být do Takajamy přes Nagoy. Ale jelikož je neděle tak je dost pravděpodobné už podle netu, že všechny hotely budou plné ( většinou soboty a neděle do po ráno je všude natřískáno ). Jelikož chyběla příprava na tento jeden den začli jsme zvažovat kam. Bob nějak nechtěl pochopit že neděle bude plná všude ale nakonec jsme se tedy vypravili do Osaky / Nagoy a tam uvidíme co dál .. jestli Nagoy nebo Takajama.


Takže jsme cca v 14.20 dorazili do Nagoy a na informacích jsme si vyzvedli potřebné mapky a informace k ubytování. Na štěstí jsme měli obrovské štěstí :) protože hned první hotel kam jsme zavolali byl free a ještě k tomu asi 40 m od místa kde jsme byly ( hned u nádraží ... Business hotel ). Na to že nám paní na recepce vysvětlovala, že takhle v neděli bude asi všechno plné to bylo opravdu velké štestí .. ale to my očividně máme.( do té doby než nás budou na letišti lustrovat na prasečí chřipku :)) ).

Takže jsme se ubytovali a rovnou jsme vyrazili do města. A to především do zajímavého muzea Toyoty ( resp Toyody ) . Značka začínala v tomto městě asi 1,5 od našeho hotelu někde koncem 19 století jako firma zabývající se stroji na tvorbu látky z bavlny, tkaní atd.

A syn zakladatele mezi rokem 1929 až 1936 z různých důvodu přišel s tím že rozebrali Ford T a postavili podle něj Toyodu A1 .. no a díky šikovným ručičkám je z toho dnes největší automobilka na světě. V každém případě celá muzeum překvapilo asi 100 násobně a moje představy o muzeích se tímto dále budou ubírat trochu jinak ( samozřejmě nepočítám muzea v USA která také stála za to ).

Všechno vysvětlené do podrobností, každá kravina ukazaná názorně včetně ukázky funkčnosti a běhu každé jednotlivé části vozu. Těžko říkat jediná možnost vidět.. kdo tu kdy bude .. tohle muzeum je třeba navštívit . a pozor je dost obsáhlé a neskutečně intiutivní ... takže to chce minimálně 5-6 hodin. V 17 nás láskyplně vyhnali .. naštěstí jsem to jakž takž prošel ... skončil jsem u nových aut, obřích funkčích lisů plechů . Zároveň jsme viděly funkční prototyp robota z Toyoty .. co codí, hraje .. atd .. úvaha nad partnem a pomocníkem člověka.. moc zajímavé.

Po té se šli podívat do Noritake garden .. zajímavé zahrady pro místní obyvatele.

Pak už jsme šli směrem k největšímu nádraží na světě NAGOYA station ( rozlohou ) a do jeho 2 obrovských věží. Po chvilce jsme našli vstup a vyjeli do 51 patra . Tady jsme si vlezli do místní kavárny s velmi pěkným výhledem a ochutnali jsme místní dobré pítí .. kavu a čaj. Udělali jsme díky kársnému rozhledu v noční obloze a kompletně osvětlenému město pár pěkných fotek a šli jsme na hotel. Po cestě jsme se ještě stavili v BIG CAMERA a koupili konečně nové kufry na nové věci co jsme zde nakoupili.

Po mírném relaxu vyrážíme do města na drink a za zábavou.

v místním baru jsme si dali výborný Kyo ge tsu a zároveň nám místní barmanka ukázala jak se tvoří japonská písmena a přepsala nám pár slov a výrazu do jejich znaků. V už velice zajímavé náladě jsme pokračovali dál a zavítali do místního karaoke baru.

Byl to sice poddle vzhledu mírně horší podnik ale poslali nás za 1000 Yenu na hodku do samostatné místnosti s televizi , karaoke přístrojem a 2 mikrofony a s menu ( něco jako 10 x zlaté stránky ). Tak a zde jsme si to opravdu řádně užiji. ... hlas je mírně přibarven do zvuku dané písničky .. dost přidané echo ale znělo to opravdu špičkově .
Takže jsme dali pár známých šlágrů a přibližně v 12 jsme se v mírně podroušené náladě vypravili ještě na půlhodinkovou procházka a po té na pokoj.

takže ... dobrou noc a kdo nezpívá s námi zpívá proti nám

:)

PS: jo ještě nesmím zapomenout na užasný zážitek s místními bezdomovci, kteří nám udělali malý koncert s vysvětlením a anglickou písničkou ... děkujeme .. počítám že to asi číst nebudou

Japonso .. den třináctý .. .dlouhý výlet do caldery Mt Aso na aktivní sopku

OG

Tak dnes to bylo poměrně náročné i když spíš na ujeté km než extra fyzicky. Rozohli jsme se navšívit největší kaldera ( prasopku ) na světě s obvoodem cca 130 km s 5 činnými krátery. největší z nich Daikanbo se zvedá další 940 metrů na uroveň kaldery. Díky krásnému Nakadake který crhlí sírou nasycený kouř a horké plyny se okolní místo zasloužilo název hi no kuni ( ohnivá země ).

Kaldera a sopky se nacházejí uprostřed ostrova Kjúšú tedy cca 500 km od hiroshimy.

Takže jsme vstávali v 6 abychom už v 7.20 mohli vyjet směr Hakata ( úplná západ Honšů ), dále pak do Kumamota ( cca středKjúšú ). V 11 jsme přesedali do místního vlaku který nás vyvezl na Aso station přímo do vlastní kaldery a po té busem do Mt.Aso ( přímo k lanovce ). Kam jsme dojeli cca v 13.30. Ropeway na hranu sopky Nakadake vypadá jako na ještěd akorát je delší.

Už když jsme dojeli na spodní stanici lanovky bylo v dálce vidět mohutný šedivý kouř linoucí se ze sopky. Krajina ve zde velice zvláštní . Vše je sice zelené ale tak nějak hodně jasně . Žádné stromy jen všude jsou takové jakoby umělé zelené kopečky. Vypadá to jako kdyby jste na obrovskou placku umístili tisíce zelených kopečků zmrzliny. Zvláští ... už jsem viděl různé sopky ale takhle vypadá jinak. Podle místních je zde nesmsírně urodno ( až 3 urody do roka a pěstují se zde různé gigantické plodiny jako třeba 1,5 metrové ředkve a podobně ).

Když jsme vyleji nahoru a došli na hranu viděl jsem něco užasného. Je zde přímo pohled do kráteru kde se nachází velké sírové jezero o velikosti cca 150 x 80 m. Síra zde dosahuje cca 140 stupnů. Vzdálenost vyhlídka od hladiny je cca 80m takže pohled je dost užasný. Vyhlídka je rozdělena do 4 oblastí podle umístění a směru větru ( když jde vítr na nějakou ze stran vyhlídky je ihned uzavřeno .. což se nám také přihodilo ).

Byl jsem tam asi poslední kdo na té výhledce zůstal .. pán mě už začal trochu napomínat.

Je to zvláštní pocit dýchat sírové výpary. Takže jsem pak asi 5 minut kašlal jak tuberák :)))

Prošli jsme vše kolem a bob se vydal po turistické cestě na vzdálené kopce. Já šel asi 1 km s ním na oblíbenou výhlídku a jelikož dál už nevedla cesta a za 2 hodky měli zavírat lanovku tak jsem se začal vracet. Bobík že ne že tam chce dojít ( cca 6 km ) . No tak jsem ho nechal a já se vrátil zpět, prošel jsem si ještě celé nesmírně zajímavé okolí a jel lanovkou zpět. Tam jsem potkal známé kanadany co učí v japonsku angličtinu ( 4 měsíce ) a mezi tím cestují po japonsku. Tak jsme si povídali zajímavosti . Po cca půl hodce čekání na bus přišel slavnostně bob, že se radši vrátil ( takže ušel asi km a pochopil že tam cesta nevede :)))) .

Takže jsme počkali na bus a postupnými přískoky jsme se vrátili cca v 23.20 do Hiroshimy na pokoj. Mezi tím jsme si ještě trošku prohlédli města Hakata kde jsme měli asi hodku čas. Město obvykle velké jako všechny ostatní .. zase pár významných ulic plných lidí, zábavních podniků, pačinko a slotů a spoustu dalšího ( především tedy hotelů ). Jo nenašli jsme zde žádné kufry .. které jsme už nutně potřebovali koupit :))) Cesta dnes byla spíš dlouhá jak jsme dříve psal než náročná ale výlet stál za to .

Kotel plný síry kousek od vás se moc často nevidí.

Ted na chvilku oddych ... výběr zajímavých fotek s pájou :))))

Japonsko .. den dvanáctý ... památníky a muzea HIROSHIMA, hiroshima park

Tak dneska to byla opravdu hrůza .....

Kdo nebyl v Hiroshimě a v místním muzeu a na místních kenotafech a památnících .. asi nepochopí situaci ale z muzea máte po odchozu tak depresivní pocit, že ani krásná zahrada či park hiroshima Vás nedostane do pohody.

Takže jsme ráno v 9.00 vyšli z hotelu a došli až na 100m širokou ulici s názvem PEACE bulvár . Došli jsme až k GATE OF PEACE ( brány míru ) .. cca 12 ocelových torií s nápisem PEACE v různých jazycích těšně před hlavním muzeem jižně od muzea.

X: když WW 2 nebrala konce v létě r.1945 se USA rozhodla použít zcela novou ( od roku 1942 vyvíjenou ) zbraň jež měla přimět japonsko ke konečné kapitulaci ( v muzeu napsané že duvod byl i to že japonsko utočila na sovětšký svaz ) Dne 6.8.1945 v 8.15 shodil letoun B29 na hirošimu která zažila jen málo utoků normálními zbraněmi
Výbuch byl přesně v 8.15 ve výšce 580m na centrum města . Exploze okamžitě zabila desítky tisíc lidí. Do konce roku přes 200000 lidí.


Vešli jsme do muzea a nejdřív jsme šli do vedlejší budovy kde je kompletní historie města od období EDO až do 1945 ( vývoj : 300000 lidí v 1945, velká vojenská základna, jedny z prvních vysokých šok v Japonsku, velice dobré místo v deltě 6 řek atd ) . Výběr města byl kvuli tomu že zde z 4 vybraných měst bylo nejmíň amerických vězňů. V druhém patře kompletní ukázky znničení a různé důvody proč se to stalo, jaké byly důvody a spoustu dalších informací ( včetně hodinek zastavených v 8.15 ). Ve třetím patře je především info o atom/vodíkových bombách, nosičích a politice.

To horší je v hlavní budově. Ihned od začátku fotky z výbuchuv hirošimě ( od 300 do 12 km od epicentra ). Po zbytky těl a oblečení a staveb z různých vzdáleností od epicentra ( od 300 do 2 km ) včetně děsivých příběhů lidí. Po té dokonce slezlé nechty, poškozené srdce, krví rozteklé oblečení .. a spousta děsivých věcí. Po té příběh dívky Sawako které ve 2 letech byla zasažena a postupně do 12 umírala. Po té se děti z její školy rozhdli postavit obrovský pamatník dětí a udělali sbírku na celém světě. 2 roky na to byly peníze. Jelikož Sawako si myslela že když složí 100 erigamy .. jeřába tak děti a školy po celém světě přinášejí pravidelně věnují miliony jeřábu tomuto památníku.

Po té jsou různé ukázky ze zničeních domů, poškozené železné kontrukce a především stín člověka který se vypařil ze vzdálenosti 300m od epicentra. No prostě hruza...

Takže rychle pryč alepson na chodbu kde je popis rozbití neutronu vůči uranu a další tech informací. Po té už skoro ven kde jsme se podepsali a napsali svůj názor a pak jsme koukli na dopisy od státníků ( pro zajímavost jako první je na fotce Havel a jeho český dopis ).

Po jsme šli ven se podívat na další památníky v Mírovém parku . Došli jsme ke kenotafu vztyčeném na památku obětí atomové bomby. Pak ke pamětní mohyle, ke zvonu míru. Tam nás odchytli děli z Kyota ( asi desítka ) a začli v rámci školní výuky z nás vytahoval svojí šílenou angličtinou informace a po té vyplnit dotazník. Dost jsme se nasmáli a nakonec nám dali každému pěkné origami ( jeřába ). Další n skupinek už jsme museli odmítat.

Po té jsme došli k dětskému pamatníku kde jsou v sklěněných skříních miliony origami. A zároveň před památníkem měla nějaká děstská výprava přednes a krásně zde zpívali a dělali velice dojemné ozvučení.

Pak jsme došli k A-DOME což je původní stavba z počátku stolení kterou navrhoval český architekt Jan Letzl. Jelikož byla od epicentra 160m a jediná jakž takž přežila ( jen holé zdi a z-ohývabé traverzy .. další stavba je až 360 m banka ) tak je dnes zapsáno v UNESCO a jako jedinou si jí tam nechali a je to velice významná památka.

Nebudu rozebírat jak to tam vypadá .. je to opět hrůza viz foto. Pak už jsme do radši opustili ( cca v 17.00 ) a šli jsme se podívat do městské parku a ke stadium. Odpočinuli jsme si v krásné zahradě u parku a po té zašli nakupovat do luxusního domu ( resp. spíše já pro miláčka Leničku a miláčka Tomíčka ) . Takže jsem v jednom patře měl kolem sebe asi 10 slečen a jednoho pána ( samozřejmě obsluhující ) a běhali kolem mě protože jsem po nich chtěl něco kontrétního a oni nemohli nic najít tak nosili různé zboží. Nakonec jsme se dobrali výsledku a všichni byly spokojeni .. doufám že i děti... pusinku lásky moje...


No a bob měl zase hlad takže jsme šli už dom a zašli na nákup před zítřejším náročným výletem na sopku Mt.Aso..


takže PEACE FOREVER ....dont forget hiroshima


PS : na uvolnění takové zajímavosti a postřehy z japonska :

jsou zde velice pohodlné a extra tiché vlaky ( skoro jako letadlo bez hluku )

takřka nikde nejezdí žádné nákladáky či nákladní vozy ( jen jsme viděli hodně kontajneru na
nádraží . tak počítám že to jezdí asi večer )

všude je extremně čisto , narozdíl od ČR ... vyjma extra zapadlých míst

extrémní dodržování takřka všech pravidel ( včetně přechodu pro chodce )

ženy nemají žádné výhody nad muži a ani opačně ( třepa pustit ženu do dveří se tu nekoná )
podle japonců proč by žena měla mít výhody .. vždyt muž také žádné nemá.. tzn. ukázková rovnost

velká ucta k těhotným a starším lidem

na barákách takřka žádné omítky .. buď dřevo, obklady či nějaké desky .. vše čisté a bez poškození

na všechny okna používají takřka jen hliník

všude velice pěkná architektura plus US styl paneláků

pomalé přizpůsobování nějkterým západním vlivům ( jídelny atd )

velmi malinké cihly .. asi poloviční

i v malých městěch obří nádraží o 20 kolejích

přesnost vlaků jak na místo .. umístění a čas

dráty na elektriku jsou tahány primárně venku ( vyjmaa velkých měst a nových čtvrtí ) , funguje jako ochrana před zemetřesením

žádné billboardy vyjma zábavnícch čtvrtí


tak .. dobrou ... smutnou noc

Japonsko ... den dvanáctý ... ostrov Mijaždima

OG

Dnes jsme se rozumně ráno v 9.00 vypravili na posvátný ostrov Mijadžima, který se nachází cca 10km západněji a 5 km severně od Hiroshimy. Ostrov je tu brán jako klenot pobřeží Sanjó. Veho velikost je cca 7 x 4 km.

Ostrov je tak posvátný, že tu nenajdete ani porodnici ani hřbitov a je tu zakázano jako rodin tak umírat ( jak to dělají nevím :))). Celý ostrov pokrývají krásné "pralesní" s mnoha druhy ptáků a dalších potvůrek .. samozřejmě tisíce jelínků všede .. v lese, v chrámech na ulicích ( jo bohoušovi sežrali mapy. ... fakt že jo .. se otočil a už mu ji vydnali z tašky ).

No takže jsme courákem dojeli do Myajima guchi a pak pomocí ferry-trajektem JR na ostrov. Už při příjezdu je krásně vidět obrovská torií, která se celá ve vodě ale při odlivu k ní dojít a dotknout se jí.

Po přistání jsme si vybrali mapy a šli turistickou cestou směrem k torií podél pobřeží. Ve zlomu zátoky začli být poměrně dost turisti protože tu byl krásný výhled na torii ( akorát ty mraky nic moc ) takže jsme zde provedli poměrně dost fotozáznamů ( no a při té přiležitosti přišel bob o mapu ). Došli jsme až k dost velké svatyni Icukušima ( která se rozkládá před torií na betonových sloupech .. tzn při přílivu je ve vodě ). Je zde nejstarší jeviště divadla nó v Japonsku a krásný obloukový most ( nepochodný ... ale i tak šíleně postavený, že se na něm i těžko chodí .. ten oblouk je totiž část po které se chodí ... tudíž dost šíleně ).

Díky odlivy jsme mohli dojít až k torií a pozorovat jak vypadá z blízka ( obrovské cca 2-3 m kmeny zasazené do země a u země přikryty nějakou ochranou vrstvou .. přišlo mi to jak tuny řas průmyslově zpracovaných ).
U východu se nám povedlo si trošičku udělat vtípek z místní české výpravy ( které jsme pak potkávali po zbytek dne na různých view pointech ostrova .. ne na všech :))) šli svojí určenou trasou ).

Po nákupu zajímavých dárků jsme si zašli do panenského parku Otomo který je východně od města ( už takový přírodnější v lese, velice příjemný .. plusb svatyně nějakých 2 koníků ... kdo ví co to bylo :)) ). Po té jsme se vydali lesem do parku Momidžidani který se nachází na západ od městěčka . Příjemnou procházku jsme proložili místní kávou a cca po hoďce jsme došli až k parku a na nastoupili do 2 fázové lanovky.

Na vrcholem hory Misen se nám otevřel nádherný výhled na vnitřní moře a v pozadí na celé pobřeží Sanjó. Začlo jemně pršet ale přesto jsme se vydali pěší stezkou cca 1km směrem rezervaci opic a na vrchol hory . Ale u poustevny cca 800m za lanovkou nás chytl silný liják ( tak si bob vyskočil na vrchol pro deštník ) a šli jsme zpátky ... v poměrně dost velkém lijáků ( takže každý z nás byl na jedné straně promočen jak jsme šli pod jedním deštníkem a po náročné horské stezce ). Přeci jenom za hodku jea poslední lanovka.

U lanovky jsme se vysušili, pokecali s čechy, vyměnili si pár zážitku a šli jsme se projít na historické nákupní zóničky ( koupili jsme výborné hovězí knedlíčky ... no nic :) ). Celé městečko jsme si prošli a už se vraceli přes ferry abychom stihli fotky při západu slunce. Což se nám také povedlo a doufám že budete spokojeni .. já totiž jsem :)))).

Po příjezdu do hotelu jsme se trochu zpacifikovali a šli zase do večerního města se najíst a trochu pobavit....


a to je pro dnešek vše ... měj te se fajn...paja