den 5 USA2 - východ USA 9-10 2007

(kdo čte poprvé začnete od začátku 1 den)

no a je tu pátý den ....

tento den jsme pojali mírně odpočinkově a cestovně. Hned po ránu jsme šli opět na výbornou "drahou" snídani. Po zabalení jako, že půjdeme zaplatit. No a hned první taková ranní sprška...

Tak nějak jsem jako všude v Americe očekával automaticky zaplatit kartou ( paradoxně jsme zde platili hned první den jednu noc, s tím, že jsme nečekali, že tu budeme 2-3 dny ). Jenže paní recepční se mi svojí trošku lámanou angličtinou snažila vysvětlit, že zrovna dnes jim "kartomat" nejde, ale že to není problém .. číslo mé karty prý zná takže mi to stáhne až to bude fungovat. No trochu jsem na ní zůstal civět svýma krásnýma očima. Po chvilce mi došlo, že to myslí vážně. Takže hned moje první otázka zněla jako jak, že si to stáhne. No vysvětlila mi, že si z karty stáhne jenom to co opravdu byla vyúčtováno ( paradoxem byla, že jsem ani účet nepodepisoval ani ho vlastně nedostal, plus snídaně ). No tak co no. Řekl jsem americky OK , a doufal, že mi na mé krásné zlaté kartě zítra alespoň něco zůstane.

Jo zůstalo :)) .. no pro vysvětlení. V americe je poměrně zajímavý systém "kolečka důvěry" ( kdo viděl Můj fotr je Lotr ví o čem mluvím ). Jednoduše. Je to něco jako takový rakouské hospodářská komora, akorát že tady komoru zastupující banky, které poskytují podnikatelům-hotelům kartomaty. V případě, že by takový hotel si stáhnul víc peněz než má, což očividně vůbec nikoho ani nenapadne, ale kdyby, tak v tom případě jim banka stáhne licenci na používání kartomatu. No a jelikož v americe všechno funguje na karty, tak by takový řetězec resp. hotel byl pěkně v prd.... . No tudíž to nikoho nenapadne a je zde sice trošku uměle ale přeci tvořen řetězec důvěry, který očividně opravdu funguje. ( akorát u nás bych to nezkoušel ).

No jedem dál. Hned po zabalení vyjíždíme směr PENTAGON ( což jak každý ví je centrála a ústřední mozek Amerického obranného a vojenského systému ). Najít to nebyl celkem problém, akorát s parkovištěm jsme měli trochu problém, protože značení jako nic moc. Nějak jsme nepobrali, že úplně u Pentagonu je obrovského poloprázdné parkoviště ale pouze pro zaměstnance. Takže jsme si vyjeli trošku bokem, zaparkovali a šli se podívat na Pentagon. Tak nějak jsme doufali, že existuje možnost nějaké prohlídky. A ono jo.
Sice jen to vybraných oblastí a především do zrekonstruované části budovy kam spadli ony známé bomby z 11.9.2001 . Samozřejmě procházíme před budovou standardní prohlídku, dnes však výjimečně ne od civilů ale dnes od vojáků ( jinak je cca 30 stupňů a ten voják má asi 6 vrstev oblečení, tak nevím ale asi mu je zima ).

Po tělesné prohlídce, vyčištění zubů, prohlídky od oční bulvou atd :), jsme si počkali na našeho mladého vojenského průvodce z Utahu ( alespoň to říkal ) a šli směrem k zrekonstruované části budovy. Na budově je obrovská americká vlajka jako symbol znovuoživení budovy a před budově se připravovala obrovská akce očividně k výročí 11.9 ( dnes je 8.9 ). Bylo nám vysvětleno, že to bude fakt velký a bude tam zpívat samá americká jednička ( co Lucka Bílá ??? to asi ne že ).


Sice nás upozornili, že jako fotit moc ne. Ale sousedi fotí, já se přeci nenechám zahanbit. Po vstupu do budovy přes poměrně nepříjemnou stráž ( něco jako co to sem jako leze ), jsme se dostali do jedné z 5 obrovských chodeb které se vždy táhnou podél jedné strany Pentagonu ( doufám, že každý ví že Penta znamená 3 :) ) . Skrze chodbu se dostaneme do místnosti slávy resp. místnosti která je určena jako modlitebna a vzpomínková místnost na padlé civily a vojáky z 11.9. Co mě opravdu zaujalo byla A3 brožura kde na každé straně byla životopis jednoho padlého vojáka, jeho fotka a na druhé ručně psané zprávy od příbuzných a přátel včetně obrázky dětí. Sice smutné, ale člověk si tak nějak americky uvědomí, že to ten padlý má i rodinu, svoje blízké a tak nějak .... no nic trochu smutné.

Po prohlídce této místnosti se vracíme zpět a voják nám povídá o historii budovy, systému fungování atd. Konec prohlídky, pár vnějších fotek a hurá do Arlingtonu.

Arligton Cemetery je jeden z největších hřbitovů v USA . Skoro celý je věnován památce padlých vojáků a jejich rodin !!!!. Samozřejmě i vyšší šarže, které umřou normální smrtí se sem dostanou taky. A samozřejmě je zde obrovský hrob ( resp. krypta ) prezidenta Kennedyho , jeho ženy a jeho jednoho dítěte. Celý hřbitov je sice pojat zase trochu monstrózně, ale uctívání památky je v americe víceméně národním sportem také to akceptujeme a snažíme se podle toho chovat. Je velice zajímavé, jak je zde vše tak nějak promyšleno a přízpůsobeno situaci. Hřbitov je rozdělen do několika větším či menších celkům, mezi kterými jsou asfaltové silnice. Po nich dokola jezdí speciální elektrické autobusy ( přeci jenom je ten hřbitov dost velký a rozlehlý .. mapa ukazuje cca 3x5 km2 ). Pro invalidy je určen systém elektrických vozíku, kterých bylo u zastávky asi 300. Tak nějak je zde pamatováno na to, že většina přátel padlých ( z II WW ) je dnes už věku trochu vyššího a chůze není jejich doménou. No jak říkám, tak nějak promyšlené a důstojné.

Prošli jsme si část hřbitova, udělali fotky bílých křížků, které jsou vždy srovnány vedle sebe takže každá louka z pohledu z vrchu vypadá jak mřížka z bílých bodů. Zašli jsme na Kennedyho hrob ( celkem plno ) . Při pohledu od Kennedyho pomníků je vidět hlavní silnice a za ní Lincolnům památník. Za ním pod úhlem cca 30 stupňů se lápe MALL.

Je dost vedro a my máme poměrně dost dlouhou cestu před sebou. Takže se vrátíme do auta, připravíme psychicky na cestu a hurá k oceánu.


Směr cesty jsem určil na Norfolka ( přesněji oblast Virginia Beach ) před Falmounth ( Virgina Beach-Norfolk je první velké výletně-prázdninové město podél obrovských 30-40 metrů širokých pláží táhnoucích se právě od Norwolku až k Miami . .cca 1300 km ). Cestou ani moc nestavíme vyjma benzínu ( jo jen tak pro zajímavost benzín přijde asi na cca 18-19 Kč / litr .. a je paradoxně o 5 Kč levnější než byl před rokem ( když jsem byl na západě ). Schválně hádejte, kterým směrem se pohnula cena benzínu za tu dobu u nás :)).

Cesta v pohodě. Víceméně se už bližíme typicky jižanské oblasti tzn. všechno tu začíná mít tak nějak víc pomalejší, nižší, pohodovější. Baráky jsou většinou z dřeva a to takový ten vesnický styl. Hodně lesů a luk. Ujeli jsme asi 600 km a už vjíždíme v odpoledních hodinách do oblasti Norfolk. Projedeme střed města a jedem přímo o oceánu na Virginia Beach. Najdeme rozumné ubytování přímo na hlavní třídě u oceánu v řetězci Vikings ( poměrně obvyklý na východě a jiho-východě, a sice typicky hispánsko černošská obsluha a celkem čisté pokoje a vždy vč. bazénu ).

Nejdřív trochu usmlouváme cenu, zaplatíme na jeden den, vybalíme a okamžitě utíkáme do oceánu. Po těch 5 dnech úmorných a náročných prohlídek to je první opravdový relax ( když nepočítám koupání v hotelovém bazénu ). Nejen, že oceán je příjemně ale na můj vkus mírně rozbouřen, ale je zde i spousta sympatických lidí. Budovy podél oceány tvoří čistou hranici pláže, které je asi 40-50 metrů široká a dost čistá. Skočíme si do oceánu, který je příjemně teplý až bych řekl horký. Vlny nás okamžitě osvěží a my po chvíli odpočinku jdeme na procházku.

No a teď to přijde :))) .. situaci , mírně zapadá slunce, jsme na východní straně ameriky tzn. slunce zapadá za hotely, osvětcuje oceán do dálky, vše je příjemné nažloutlé

Prostě jdeme a najednou je slyšel v dálce takový zvláštní hluk .. víc a víc a najednou na obloze na jihu ( tzn. podél pláže dolů se ve výšce cca 100m objeví v stíhačka .. no a nejen, že prolítne celou pláží ze spoda na horu ale ještě si v té výšce 100m zapne forsáž a udělá pořád ve výšce 100m kolem dokola otočku...

no kdo kdy byl na nějaký letecký prohlídce, tak asi ví o čem mluvím, ale ta situace uprostřed nádherných pláži, při západu slunce, neuvěřitelné řev motorů, to pak cítíte každý Watt výkonu motorů na svém těle.. . no prostě paráda.. jsme tam stáli na místě ještě asi 5 minut a přemýšleli jako co to je...

no a aby se neřekla, takže když jsme šli do hotelu tak nad námi přelítnul neviditelných letoun ( zvláštní paradox Vidět Neviditelný letoun. .. no ale prostě jo :)))

Hold amerika je země nekonečných možností a nekonečných zážitků ... jak už jsem výše napsat mám rád vrtulníky a stíhačky, takže si dovedete představit moje pocity

Spokojeni a unaveni jdeme spát . Dnes to mě ani klimatizace nevadí, začíná být totiž opravdu už dost teplo.