Japonsko .. den třetí .. sever tokia .. rybí trh, park Ueno, Asakusa, chrám Sensodži

takže dnes jsou základní místa : rybí trh Cukudži, sever tokia , park Ueno, lodky v Uenu, sochy a chrámy v Uenu, Asakusa, chrám Senzodži, trh u chrámu

Ráno mě Boža vzbudil v 6.30 abych prý nezaspal co jsem včera naplánoval. To byl nápad když jsme šli spát v 1 ráno. No sice mě to moc nešlo ( už máme v nohách cca 40 km ) ale nakonec jsem se odhodlal a dobelhal na snídani. Po snídani jsme jeli metrem Tsukiji na největší rybí trh na světě a to Cukidži.

Předem se omlouvám za přehnané výrazy udivu o některých věcem z TK ale opravdu to tady tak nějak jiné je a pro nás některé věci dost nepředstavitelné a také těžko vyprezentovatelné.

Rybí trh Cukidži je toho pravým příkladem. Od metra je to cca 400 m . Když jsme přicházeli tak jsme akorát všimli speciálních 3 kolových pickup-mopedů a obrovského množství odstaveni. Když jsme vešli tak za prvé jsme se museli permanentně vyhýbat obroskému množství zmíněných mopedů. Tak jsme radši vešli do areálu tržinice. Představte si objekt o výšce cc a10 m ( z toho horních 7 metrů jsou převlékarny a odkládárny na kdo ví co ) takže zbývá výška cca 3 m. Šířka objektu cca 140 m v cca 18 uličkách a délka přes 1 km. Celé to je mírně zatočené takže není vidět konec. On by však přes neskutečné množství lidi, krabic, ryb, mořskách příšer nebyl vidět. Celé jsme to asi 2krát prošli a těžko uvěřit co všechno se z moře dá prodat a hlavně kde se to neskutečné množství bere. Primárně zde byly obří tunáci kteří byly zmražení krájení, spousta ryb v mini kádích a tisíce druhu všeho možného včetně různých druhů kaviáru.

Zápach ani moc zásadní nebyl, spíš tu byl poměrně velký šrumec ( a to největší je mezi 5 až 8 ) na to že jsme tam došli v cca 8.50. Takže po ukojení pohledů jsme šli směrem na metro abychom se dostali na sever Tk do oblasti parku Ueno. Využili jsme metro a JR line a ze stanice Ueno rovnou do parku.

Park Ueno a především chrám Kaneidži vybudoval v 17 století šogun Iejasu rodu Tokugawa aby odrazil zlé duchy, kteří by mohli přijít z SVýchodu. V roce 1873 byl přeměněn na veřejný park. Součástí parku jsou 3 jezera které použíívají především migrující ptáci. Po parku je spousta galerii, chrámu a nejlepší zoo v Japonsku.

Ihned u vstupu jsem objevili galerii kde byl rozšířená výstava o obrazy zapůjčené na 2 měsíce z Louvru. Vzhledem k mým zájmům z poslední doby jsme museli tuto návštěvu uskutečnit.

Byly zde velice zajímavé obrazy z let 1600 až 1800, vše figurální náměty a pár zátiší a krajin ( Maes, Poussin, Ostade, Vermeer, Ruisdael, mola, Heyden, Dolci Rubens a spousta dalších ). Zde byl neuvěřitelný zájem místních vzhledem k jejich jinému stylu tvorby.Takže jsem se museli poměrně dost prodírat.
Po té jsme zavítali do daleko zajímavější galerie která byla stálá ( makutsima sbírka ) . Zde byla tvorba novější především velká sbírka Moneta, Rubens, Gogh a spousty dalších velice známých umělců. Zde už bylo jen pár lidi ale paradoxně pro nás daleko zajímavější náměty a umělci.

Po cca 2 hodkách jsme byly venku ale už se na nás začal podepisovat 3 denní maraton. Takže jsem si šli odpočinout k fontánám na severu parku. Po menší relaxaci jsme přes několik chrámů došli k jezírkům kde jsme našli velice zajímavé lodky ala kachna, auto a podobné. Takže jsme neodolali a vyjeli na jezero. Akorát to bylo šlapací takže nás nohy boleli ještě víc. Tak jsem se alepsoň snažili navázat družby s místními což se očividně na lodkách dařilo .. zde jako by se japonci necítili tak svazováni svými pravidly. I přesto jsme byly rádi že jsem se po pul hodce vrátili ze všech sil do přístavu.

Prohlídli jseme si místní chrám mezi jezery, zapálili svíčky a zanechali zde naše napsaná přání. A šli jsme zpět do parku hledat něco k jídlu. Ještě jsem zašli k soše Saigoa . .místního vojevvůdce který podnítilsacumské povstání proti císaři 1877. Přestože prohrál je japonci velice uctíván.

Po té jsem zašli do velké budhistické pagody ve tvaru zvonu a zároveň do svatyně Godžo kde jsme se naučili správně uctívat místní bohy dle pokynu ostatních japonců. Vysíleni jsem si začli odpočinout k zoo a poté jsem konečně našli něco normálního k jídlu ( pizza, ale velice dobrá .. taková buchtová :) ). Po pulhodce relaxace jsem se vypravili na metro a směr Asakusa .. chrám Sensodži.


Chrám Senyodži ala Akakus Kannon ztělesnuje nejposvátnější a nejvelkolepější chrám v Tokiu. V roce 628 vylovili 2 rybáři zlatou sošku bohyně milosrdenství Kannon. Jejich pán nechal postavit na její počest svatyni a v r 645 světec Sokai založil chrám. Bohatsví a sláva narůstali až jim Ieajsu přidělil velký kus pozemku na kterým je dnes celý komplex chrámů včetně hlavnímo.

Začíná to bránou Kaminarimon "brána hromu" pak neskutečně dlouhou uličkou s obchody ( přes 400 m ) a po té nadhérná brána Hozomon , za ní vykuřovadlo a pak hlavní síň, která opravdu na Japonsko obrovská , vykládaná vzácným dřevem a zlatem včetně obřích fresek na stropě. Na stranách komplexu je spousta dalších chrámů jako sin Jagodo ( s 8 sochami Buddhy ), obří 5 patrová pagoda a spousta dalších.

Takže jsem to komplet prošli a opravdu to stojí za to .. udělali jsem spoustu fotek a plynule přešli do připojené obří zábavné a nákupní čtvrti nalevo od chrámu awašima . Zde je umístěn poměrně dost monstrozní zábavní park s pár šílenými atrakcemi a poměrně dosti obsáhlá nákupní část a obří tržnice se tisícem krámků a 150 restauraci. Takže jsem udělali pár "rozumných" nákupů a zašli jsem se opět na večeři ( a to nudle medium s masem a rýžovými koulemi ).

Pak už konečně domů .. a po vystoupení z metra jsme ještě stačili na 10 min ve tmě zabloudit než jsme přišli na to kde jsme. Je trochu v Tk problém, že když sejdeme ze známých či významných tras tak je vše v japonštině a pak je opravdu velký problém se večer orientovat. A místní nebývají až tak znalý okolí... ale nakonec se vše podařilo.

Jsme doma a konečně dáme relax.

PS zajímavosti :

nedávajte si žádné verzi medium .. každému .. i mě stačí small , medium je jak u nás 2 jídla

místní holky i ve vedru nosí vše černé a především kozačky a to nejlépe chlupaté .. :)


Tak se zatím mějte .. my jdeme dát trochu duševní podpory našim nohám do hospůdky..

paja