Japonsko .. den osmý ... Kyoto .. hrad Nijo . Nidžó, Kyotské nádraží, chrám Myoshin-ji, Ninna-ji, Kinkaku-ji, Kinkakudži

Hurá v 7.30 na snídani abychom dnes všechno stihli. Plány máme velké .. času málo.

Hned po snídani jsme v 8.40 vyšli směr metro na Shin Osaka odkud jezdí cca každých 10 minut Shikansen do Kyota ( takovej loopík 2 vlaků za sebou pořád dokola ). Opět příjemná rychlost před 200km/h takže vzdálenost přes 50km máme za 20 minut za sebou včetně staru a přistání a průjezdu městem.

Po výstupu jsme očekáváli nové špičkové a především jedno z největší vlakových nádraží .. ale nikde nic, staré a takové nič-moč. Takže jsme začli hledat a asi po 10 minutách jsme vlezli do novější částí budovy a potom jsme konečně uviděli nádhernou halu. Těžko popsat, těžko ukázat na fotografiích. obří hala s nízkým středem na kraji každé strany je X různých schodišť a jezdících schodů až do 14 patra ( B2 až 11F ). Výška ve středu budovy k ocelové konstrukci nahoře cca 80 metrů, délka cca 300 metrů. Vyjeli jsme až nahoru ( na jedné ze stran ) a prošli se v SKY WALK. opravdu neskutečná výška, nádherný výhled do města a především dolů. Člověk si až řekne proč tohle dělají, ale prostě v Japonsku je archotektura víc než pěníze. A taky to podle toho vypadá. Projeli jsme přes ISETAN ( místní pobočku luxusního vyhlášeného obchodního domu ) a vyrazili opět dolů udělat ještě nějaké fotky.

Po té jsme se přepravili JR linem na stanici Nijo, která je poblíž stejnojmeného hradu Nijo ( Nidžó ). Cesta ke hradu kolem vlastních ochranných zdí a vodního příkoputrvá cca 20 minut a již je vidět jeho rozměrnost.

Hrad nidžó se od ostatních hradů v Japonsku liší především svými nádhernými interiéry než vlsatní hradbou či opevněním. Dokonce zde shogun nechal připravit speciální podlahy tzv. slavičí, které jsou udělány tak že skoby a hřebíky jsou vedle sebe velice blízko aby o sebe při pošlapu skřípaly ( dělá to speciální asi o 2 oktávy vyšší zvuk než normální skřípání ) jako kdyby spíval slavík ... mužu potvrdit zvuk je to podobný. ( akorát si nepamatuju na žádného slavíka ).

Vešli jsme do hradu a přes dvoje opevnění a krásně vyřezávanou bránu Karamon ( štít v čínském duchu ) jsme se dostali až ke vchodu do hradu Ninomaru . Před vchodem jsme si zuli boty protože se zde všude chodí po tatamách a tudíž v ponožkách ( ještě že jsem si dnes vzal ty nejhorší co mám sebou :) ).

Vlastní vybavení sice už v hradu není ale jsou zde krásně vymalované interiéry a komplet popsané jednotlivé místnosti. V některých je i naaranžována situace třebaa. jako audience u shoguna a podobně. Velicie hezké a příjemné ( akorát naše cz zámky jsou trochu dál ) i vlastní klima v takové stavbě ( dřevo, speciální papír jako kryty přes okna ) je velice příjemné a adovedu si představit zde bydlet.

Po té jsme prošli zatím asi nejhezčí zahradou co jsme zde v Jp viděli. Dánherné scenérie, krásné stromy a keře, jezírko uvnitř volavky. Opravdu relaxace ducha ( kdyby tu kolem nás nebylo tisíc japončíků ). Takže jsme prošli ještě další oblasti hradu a už jsme se směrovali směrem k JR line a to až na stanici Hanazono.

Odtud začal další náročný výlet směrem za 4 asi nejkrásnějšími chrámovými komplexy v Kyotu.

Začli jsme po asi 20 minutách chuza v Mjóšíndži. Celý chrámový komplet má 46-47 vedlejších chrámů a je rozlohou opravdu obrovský ( cca 2x2 km ) . Halvní budovy jsou vyrovnané v ZEN stylu a tudíž zarovnané do řady. Zahrnují Ható .. přednáškovou síň proslulá obrovský drakem kterého namaloval Kanó Tanjú a nejstarším zvonem v Japonsku ( u kterého je upozornění, že při udery na něj by se okamžitě rozbil ).

Zaplatili jsme si vstup ale po asi 20 minutách a návštěvě přednáškové síně a velké sauny s koupelnou ( v každé asi 15 minutová přednáška .. stylem ( Na samotě u lesa .. mlynář Smojlak při vysvětlování legendy v mlýně ) .. kdyby paní mluvila, gestikulovala ale my ji absolutně nerozumněli, jsem se radši vypařili ( už tak jsme tam dělali ostudu permanentním smíchem .. což se nám tu stává cca 5x denně, že propadáváme nějaké chechtací mánii , většinou svázené s nějakou přednáškou či situací ) .

Vyšli jsme na sever směrem na chrrám Ninnadži a jelikož jsme byly už dost uondaní tak jsme po chvilce vyhledali příjemnou místní restauraci a velice dobře jsme se najedli ( hovězí mase s rýži, polévkou, přidavky, cola, studené saké, časj ). Takže když jsme odcházeli sice nás pořád všechno bolelo a po té saké jsme to asi půl hodky nevnímali :)))

Došli jsme do chrámového komplexu s opravdu užasnou vstupní branou s obřími strážci Nió sekty Šingon. Paláce a chrám jsou z roku 888 od císaře Uda.Kondó . hlavní síň s dřevěnou sochou buddhy Amidy je národním pokladem. V areálu je i komplex Omuro Gošu s velice hezkou zahradou epochu Edo ( styl suché zahrady ) ale tak už jsme se nedostali. To jsme totiž už šli směrem Ryoan-ji a především směrem na Kinkakudži ( zlatý pavilon ).

Cesta do Ryoan-ji byla celkem dost dlouhá, tak jsme vlastní areál zahrad jen tak prošli bez bližší prohlídky a zaplacení vstupného do speciálních oblastí. Je zde velice významná kamenná zahrada s prý uchvatnou kompozicí 15 kamenů a jemného písku.

Dál už jsme nemohli tak jsme si vzali taxíka a ten nám cca 3 km ukrátil. Když už stál zase v zácpě tak jsme radši vystoupili ( beztak už to bylo jen cca 300 .. jinak autem opravdu ne, protože každých 200 m je nějaký semafor, takřka se tu nevyužívají kruhové objezdy .. nikde ).

Při příchodu do vchodu chrámového komplexu Zlatý pavilon bylo vidět, že taty oblas je opravdu něco výjmečného i na poměry Japonska, protože množství lidí bylo opravdu enormní. Očividně taky nikdo nešel jinam z hlavního vchodu než přímo k zlatému pavilonu.

Kinkakudži . místní název Rokuondži je třpytící pavilón který postavil třetí shogun z rodu Jošimicu jenž se vzdal svých uředních povinností ( ne však moci ) a ve věku 37 let se stal knězem.Pavilon mu původně sloužil k odpočinku. Ve své poslední vůli si přál aby byl pavilon upraven na chrám a Sóseki zde působil jako představený. Budova je přesnou kopií původního originálu, který shořel v r. 1950 vinou poblázněného mnicha ( viz film Zlatý pavilon ) Díky harmonické souhře všech prvků ( hora, jezírko, stromy, květiny ) vypadá neskutečně uchvatně ( a to já tohle slovo takřka nepoužívám ). Takže jsme provedli asi 200 fotek a drali se davy ( což při naší výšce zde není až taak velký problem, většinou když se lidi otočí a uvidí nás, tak trošku odsočí a v té chvíli máme volnou cestu :))) .

V určité částí focení jsem obejvil 2 zajímavé gejšy v jakutě tak jsem je začal hned footit a po té jsme si vyměnili emaily na poslání fotek, tak jsem s ní udělal ještě pár foto póz a Bob si zahrál na profi fotografa ( neo jím je ??? ).

Po té jsme obešli celý chrám a vyšli na kopeček nad chrámem kde jsou různé zajímavosti ( třeba házení minci pro štestí do malé jamky , a zde hází tisíce lidí mince s tím že se takřka nikdy netrefí .. všude kolem leží neskutečné množství mincí, samozřejmě já přišel a třetí mincí trefil přímo .. hnedc mě všichni blahopřáli ale co to znamenalo nevím .. asi 1000 let štěstí ... ale to já vím . mám přeci své děti a šárku :)))) .

Pomalu jsme šli směrem k východu a po cestě ještě nakoupili pár suvenýru . Vyšli jsme na hlavní silnici a rozhodli se že ty 3 km k vlaku ještě dojdem jelikož to šlo z kopce.

Prošli jsme celé původní města Kyoto ( tu část starší zástavby ). Tato část je taková poklidně narozdíl od jiných částí japonska. i lidé jsou zde takový obyčejnější a také angličtina jim zde dělá problémy .. očividně zde nemají moc nutnost. Takže jsme došli na vlak a vydali jsme se směr Kyoto a pak shikansenem do Osaky do našeho hotelu. Po příjezdu si ještě o 2 dny prodloužili hotel a šli unaveni spát s tím, že zítra si dáme relax v podobě spa world ( www.spaworld.co.jp )

Jsou to obrovské lázně ( 13 druhů ), obří bazen, skluzavky, sauny, zábavní centrum a fungují 24 hodin ( takže epočítám začneme v 10am a skončíme po půlnoci ... nebo až do rána uvidíme jak nám opraví naše těla ).

Tak zatím .. zítra pája